Je-li někde ráj na zemi, mohl by být zrovna tady. Uprostřed nekonečného Atlantického oceánu. Na devíti ostrovech plných sopečných homolí, jezer, modře kvetoucích hortenzií, vinohradů, pastvin a věčné zeleně. Na Azorech.
Na nudu a lenošení zapomeňte, zahálet je tu téměř trestné. Jinak byste těžko mohli objevit všechna zákoutí malebných měst a přírodních krás, kterými jsou ostrovy bohatě obdařeny. Však se na nich také nacházejí hned dvě místa zapsaná na světovém seznamu UNESCO.
Ostrovy, které znali už starověcí Féničané, ještě než je v roce 1453 obsadili jako neobydlené Portugalci, jsou mnohem víc než jen turistickou destinací.
Při objevování jejich nitra si budete připadat, jako byste se vrátili v čase do období druhohor, kde na vás každou chvíli odněkud vyběhne dinosaurus. Jméno prý získaly z portugalského slova açor, což v překladu znamená jestřáb. Právě tyto dravce údajně spatřili první objevitelé létat nad ostrovy.
Leží na půli cesty mezi Evropou a Amerikou. Od hlavního města Portugalska – Lisabonu jsou vzdálené patnáct set kilometrů, od východního pobřeží Severní Ameriky bezmála čtyři tisíce.
Než se na ně vypravíte, přibalte si i něco teplejšího. Počasí je tu občas dost nevyzpytatelné. V městských uličkách vás bude při pětadvaceti stupních příjemně hřát sluníčko, při túrách po výškách ale často teplota o patnáct stupňů spadne, zatáhne se a začne pršet.
Co ostrov, to originál. Nejmenší a taky nejsevernější z nich je Corvo, ztracený kus pevniny v oceánu. Podle stromu faya získal svou přezdívku další – Faial, kde si na své přijdou především milovníci modře zbarvených hortenzií. Nejzápadněji leží Flores a druhým nejmenším a zároveň i nejsušším je Graciosa.
Pico, v pořadí druhý největší, získal svou světovou slávu díky vinohradům, které jsou od sebe oddělené zídkami z lávových kamenů. A mimochodem je to jedno z těch dvou míst, o něž se rozrostl seznam UNESCO. Pico je rovněž aktivní sopkou a se svými 2351 metry nad mořem i nejvyšší horou Portugalska. A taky se odtud dají krásně pozorovat velryby.
Světlý písek na plážích dal přezdívku Santě Marii. Nejjižnějšímu z ostrovů se podle něj říká Zlatý. Kávu zase pěstují na Sao Jorge, zřejmě jediném místě v Evropě.
Třetím největším a zároveň i v pořadí třetím objeveným je Terceira. Pokud se na Azory vypravíte, rozhodně ji nesmíte minout. Takový klid a pohodu jen tak někde nenajdete. Stačí jen tak stát a vychutnávat si atmosféru ostrova, který turisté ještě příliš neobjevili a kde na svých toulkách přírodou nemusíte nikoho potkat celé hodiny. Vlastně někoho ano. Krávy. A pravděpodobnost je vysoká. Však jich tu žije pětačtyřicet tisíc, jen o osm tisíc méně, než je obyvatel Terceiry.
Také tu mají své výsostné postavení. Když se courají po silnici, musíte si počkat, než uhnou, a věřte, že u toho příliš nespěchají. Pro místní obyvatele jsou zdrojem obživy a příjmů. Dvakrát denně je farmáři na pastvinách objíždějí, aby je mohli podojit, a mléko pak svážejí do sýráren, kde vyrábějí ty nejlepší produkty.
Ostrov není velký, na délku má kolem třiceti kilometrů, na šířku necelých sedmnáct. Nabízí toho ale spoustu a pozorovat to můžete i z výšky. Kousek od letiště je vyhlídka Altitude, odkud uvidíte nejen oceán, ale hlavně spoustu políček s pasoucím se dobytkem. A když půjdete hlouběji do vnitrozemí, narazíte na vyhaslé vulkány i jezera. Ostatně vprostřed ostrova je zvětralý, tři kilometry široký kráter Caldeira de Guilherme Moniz.
Jednou z výhod ostrova je, že ho objevovat můžete nejen na povrchu, ale i zevnitř. A to doslova. Pokud zvládnete průchod úzkou temnou uličkou, ocitnete se na jejím konci v jeskyni Gruta do Natal. Veřejnosti se poprvé otevřela v roce 1969 a za její vznik může láva, která se ve starověku údolím řinula. A když občas zvednete v tom podzemí hlavu a zadíváte se vzhůru, skrz díru zahlédnete stromy a nebe.
Živo je ale i ve městě. Třeba zrovna v tom hlavním Angra du Heroísmo, které je tím druhým místem zapsaným na seznamu UNESCO. Pyšní se rovněž titulem nejušlechtilejšího města. Dostanou vás tady malebné uličky, historické stavby kostelů a paláců, ale i modernější, honosné domy s různě barevnými fasádami.
Leží v zátoce, což mělo v minulosti svůj důvod. Sloužilo totiž jako obchodní uzel, kam se sváželo zboží z celých ostrovů a dál putovalo do Evropy, Indie i Ameriky. Proto bylo nezbytné, aby ho okolní kopce chránily před rozmary počasí.
Vydáte-li se do města v červnu, zcela jistě narazíte na svatojánské slavnosti, během roku se navíc Terceiřané pouštějí i do odvážnějších akcí, třeba populárních býčích zápasů. Jejich cílem je zvířata co nejvíce vyprovokovat a pak před nimi prchat uličkami. Dobytek tu však neslouží jen k povyražení, ale hlavně je součástí jídelníčku.
Typickým jídlem pro Azořany je pokrm zvaný alcatra – hovězí maso marinované v červeném víně, česneku a koření, které se pak velmi pomalu vaří až několik hodin. Připravit tu ale umí také ryby, mořské plody a zeleninu. Tradičním sladkým pokrmem jsou Queijadas de Vila Franca do Campo, tvarohové koláčky, anebo můžete ochutnat pověstné portugalské pudinkové koláčky pastéis de nata.
Zážitkem pak je výlet za velrybami a delfíny. Přes Azory totiž vedou jejich migrační trasy a domovem jsou pro zhruba osmdesát procent druhů, které na světě žijí. Kolem Terceiry jich plave asi sedmadvacet druhů. A když máte štěstí, některé opravdu i uvidíte.
Snazší je spatřit delfíny, hlavně skákavé, žijí tu ale i obecní. Na lodě jsou zvyklí a díky jejich zvědavosti je můžete pozorovat hodně zblízka. Delfíni se rádi předvádí, vyskakují z vody a doprovázejí čluny. Skoro jako by za to byli placení. Nejlepší pro pozorování je jaro a začátek léta, kdy migrují na sever.
Přítomnost velryb ostatně využívali hojně obyvatelé ostrova i v minulosti. I když tehdy se za nimi ve člunech vydávali s trochu jinými úmysly. V Sao Mateus Da Calheta fungovala menší továrna na zpracování velryb, dodnes tu jsou patrné její pozůstatky.
Větší pak bývala na ostrově Pico. Lov kytovců představoval značné riziko. Sedmičlenná posádka na něj vyrážela v dřevěných člunech, šest mužů veslovalo, sedmý stál na přídi s harpunou. Pokud nezasáhl velrybu přímo do plic nebo do srdce, hrozilo, že zraněné zvíře člun máchnutím ocasu rozseká na třísky.
Úspěšnost byla většinou padesátiprocentní. Pokud se jim podařilo zvíře zabít, na provaze jej dotáhli do přístavu a v továrně rozřezali na kusy, které pak vařili v nádržích, aby z nich získali tuk. Lov velryb skončil v roce 1986, poté začali Azořané na oceán vypravovat čluny s turisty a ukazovat jim zvířata živá.
Má-li toho hodně co nabídnout Terceira, pak největší z ostrovů – São Miguel za ní rozhodně nezaostává. Přelétnete na něj z Terceiry, z města Praia da Vitória malým vrtulovým letadlem za třicet minut. Ostrov se táhne od východu na západ a leží na něm metropole Ponta Delgada s krásnou přístavní promenádou a s uličkami plnými restaurací, kaváren a obchodů.
Kromě citrusů, ananasu a vína se v São Miguel jako na jediném místě v Evropě pěstuje také čaj. A to ve velkém. Za návštěvu tak určitě stojí plantáže Ribeira dos Caldeiroes, kde se můžete procházet podél čajových polí, ochutnávat horký nápoj a zjistit, jak se vyrábí.
První semínka čaje sem dorazila na konci devatenáctého století spolu s odborníky, kteří sem přišli učit různé způsoby výroby. Druhy čajů tak závisí na typu použitých listů a na výrobním postupu.
Co musíte kromě čaje ochutnat, to je ananas – šťavnatý a sladký, který nechybí na žádném jídelníčku. Podávají ho jako dezert a pěstují na speciálních plantážích. Přitom až do poloviny devatenáctého století sloužil spíš jako okrasná rostlina. Roste ve sklenících, dozrává a připravený ke sklizni je většinou po dvou letech.
A protože jsme zmínili dezert, je slušné nabídnout i hlavní chod. Byl by hřích minout oblast Furnas, protože to, co uvidíte tady, se jen tak někde nevidí. Však si to také přijíždějí fotit zástupy turistů. Pokrm zvaný cozido tu připravují v zemi, dobře utěsněný v hrncích a zahrabaný do vulkanických děr na severovýchodním břehu jezera.
Kuchaři využívají přírodní geotermální teplo a v hrnci pospolu vaří po dobou pěti až sedmi hodin hovězí, vepřové a kuřecí maso s bramborami, mrkví a zelím. Restaurace si dopředu objednají, kolik hrnců budou chtít, a jejich vytahování je zážitek.
Většinou se toho chopí dva muži, kteří speciálními háky těžký hrnec vytáhnou a naloží do vozu kurýra vyslaného restaurací. Těch je v okolí hned několik, mezi ty luxusnější patří třeba hotel Terra Nostra.
Pokud nabízela Terceira nespočet možností na výlety přírodou, pak Sao Miguel ji v tom ještě předčí. Zážitek je vyhlídka Pico do Carvao v Sete Cidades, kde se otevře pohled na sopečný komplex Pique s více než dvěma sty sopečnými kužely. Dominuje mu dvojice jezer Lagoa Verde (zelené) a Lagoa Azul (modré), které jsou pojmenované podle zabarvení jejich vod ve slunečním světle.
Určitě se zastavte i v místě zvaném Caldeira Velha, kde se na severním svahu sopky nachází vodopád teplé, železité vody.
Vykoupat se můžete v jedné z nejkrásnějších zahrad Evropy, parku Terra Nostra. Kromě termálních lázní stojí za to i prohlídka celé zahrady, která nabízí více než dva tisíce různých stromů a kde si budete připadat jako v pralese třetihor.
Ostatně o dávné minulosti se nejvíce dozvíte v muzeu. Na ostrově São Miguel jsou hned tři. Ve městě Lagoa je to Expolab – vědecká laboratoř, kde se návštěvníci seznamují s nejnovějšími technologiemi a mohou si vyzkoušet i různé vědecké experimenty.
Pro ty, kdož se zajímají o vulkanologii a o to, co se děje v oceánu, je otevřená observatoř vulkanologických a geoenvironmentálních věd Observatório Vulcanológico e Geotérmico a milovníci vesmíru by zase neměli vynechat astronomické centrum Observatório Astronómico de Santana.
Na Azory se dostanete letecky, od podzimu loňského roku začala přímé lety nabízet i cestovní kancelář Čedok. Boeingem 737 letecké společnosti Smartwings jste na ostrovech zhruba za pět hodin. Poznávací zájezdy prodává jak na Sao Miguel, tak i na Terceiru.
Podle Petry Sochorcové z Portugalské turistické centrály jsou Azory v hledáčku českých turistů stále častěji. Jejich počet vzrostl za posledních pár let o bezmála padesát procent.
Nedivte se, však je to místo, kde se můžete cítit jako v ráji.
