Když se řekne severský design pro masy s globálním dosahem, většinu lidí asi napadne švédská Ikea. Právě teď se ale naplno rozjíždí hlavní sezona pro jinou značku, kterou i Češi berou s nástupem jara útokem. Finský Fiskars, který se proslavil svými nůžkami, rýči, sekyrami a desítkami dalšího náčiní.
Fiskars vyrábí nářadí s nebývalou odolností, má za sebou mimořádně dlouhou historii a její záběr sahá od motyk až po ručně malovaný porcelán. Není to žádné příjmení ani zkratka jako v případě nábytkového gigantu Ikea. Fiskars je malá vesnička na jihu Finska, asi sto kilometrů na západ od Helsinek.
Uprostřed jezer a lesů se před téměř 400 lety začal rodit příběh firmy, která má dnes skoro šest tisíc zaměstnanců, pobočky ve sto zemích světa a roční tržby sahající ke třiceti miliardám korun. Loni dosáhla skupina Fiskars se 2,6 miliardami korun svého druhého nejlepšího zisku v historii.
Na začátku byla jen kovárna a jedna malá vesnice. Celé to začalo v roce 1649, když obchodník Peter Thorwöste získal od švédské královny Kristiny povolení zřídit ve vesnici Fiskars vysokou pec a dílnu. Podmínka? Nesmí vyrábět zbraně. A tak se pustil do něčeho praktického, u čeho firma zůstala do dnes: motyk.
Nezůstalo jen u nich, sortiment mladé firmy se rozšiřoval a během dalších let i století se měnil i s tím, jak železo vystřídala jako hlavní materiál měď a pak zase ocel. Měnili se i majitelé firmy. Ke klíčové změně došlo v první polovině 19. století, kdy železárny ve Fiskarsu koupil lékárník Johan Jacob Julin z Turku.
O pár let později tady jako první ve Finsku začali vyrábět příbory, ale i nůžky, které se o století později a pár let k tomu staly přelomem pro byznys společnosti. Z Fiskarsu se na konci 19. století zrodila firma, která měla zásadní dopad na finský průmysl i zemědělství.
Vyráběly se tady parní stroje a hlavně pluhy a jméno malé vesničky začalo být synonymem pro vysokou kvalitu a spolehlivost. O silném byznysu svědčí i fakt, že už v roce 1915 tahle firma vstoupila na helsinskou burzu.
Klíčový okamžik v historii Fiskarsu ovšem přišel až později. V roce 1967 tady totiž přivedli na svět vynález, kterým si získali zákazníky po celém světě. Kdo čeká raketovou vědu, možná bude zklamán. Byly to totiž nůžky.
Ano, nůžky na běžné stříhání. Jen do roku 2010 se jich prodalo přes miliardu kusů. Samozřejmě, nůžky existovaly i dřív a vyráběly se všude možně, jenže do té doby bývaly celé z kovu. Proto byly těžké a taky drahé. Ve Fiskarsu vymysleli, že se rukojeti, navržené tak, aby co nejlépe padly do ruky a dobře se ovládaly, budou vyrábět z plastu.
A protože v továrně zrovna zbyl oranžový plast z výroby odšťavňovače, na odlití prototypů prvních nůžek se použil právě ten. Ačkoli šlo jen o náhodu – původně se počítalo s černou, zelenou nebo červenou – nakonec oranžová barva vyhrála, v interním hlasování zaměstnanců zvítězila nad černou o dva hlasy.
A značka si brzy pro své oranžové nůžky získala mezinárodní ochrannou známku. Deset let po „vynálezu“ poloplastových nůžek, které se díky nižší ceně rázem staly běžně dostupným zbožím pro širokou veřejnost, se vedení Fiskarsu rozhodlo pro expanzi do USA a postavilo tam vlastní továrnu na tyhle nůžky.
To byl začátek velké mezinárodní expanze a růstu firmy, která má mimochodem dnes v nabídce několik různých typů nůžek – pořád si ale největší význam drží originální model z roku 1967.
Mimochodem, i dnes platí, že nůžky opustí továrnu až po tom, co je profesionální „posluchači“ otestují, zda vydávají při střihu svůj charakteristický zvuk.
Podobně jako tyhle dnes už ikonické nůžky získalo i několik dalších produktů z dílny Fiskarsu prestižní designérská ocenění. Mezi nimi například nejnověji puntíky krásy alias cenu Best of the Best Red Dot Design, které si vysloužila řada na vaření a sekery.
„DNA Fiskars, která má kořeny v severském designu, se prolíná všemi našimi výrobky a má jasný ohlas u lidí. Často hledáme inspiraci v našich archivech a vzhledem k naší téměř 375leté historii v nich najdeme nepřeberné množství nadčasových designových inovací, které jsou aktuální dodnes,“ komentoval ocenění Petteri Masalin, ředitel designu značky Fiskars.
Fiskars ale není jen značka. Ta sama patří pod stejnojmennou skupinu, ve které je řada dalších, především skandinávských brandů. Patří mezi ně například i výrobce ručně malovaného porcelánového nádobí Royal Copenhagen, kterou v 17. století založila dánská královská rodina, nebo sklářská společnost Iittala – ta má v portfoliu napříkad legendární vázu od architekta a designera Alvara Alta.
Do skupiny patří i značky křišťálového a porcelánového nádobí jako irský Waterford nebo britský Wedgwood. Mimochodem, tahle značka, která je známá hlavně mezi zahradníky, se před pár lety dostala i na stránky magazínu Vogue. Představila totiž genderově neutrální zahrádkářské oblečení.
Z toho se mainstream sice nestal, zato z motyk, rýčů či seker s typicky černooranžovou barvou je ovšem dnes pro mnoho lidí základ jejich jarní výbavy.
29. 4. 20235 min
Pavla Francová
redaktorka Forbes Česko
Do novin se zamilovala na gymnáziu v Německu. Opustila proto původní plán stát se profesionální boxerkou a po studiích žurnalistiky a mezinárodních vztahů nastoupila do Lidových novin. Později působila v Hospodářských novinách či české edici Newsweeku, zkušenosti sbírala i na stážích v Berlíně a Hamburku. Od roku 2018 píše pro Forbes o všem, co ji zajímá – od obchodu, vědy, přes architekturu až po německou ekonomiku. Ze všeho nejvíc ji ale těší příběhy lidí, kteří se nevzdali, plní si své sny a inspirují tím ostatní.
