Ekologický výrobek z udržitelného materiálu, jediný svého druhu na světě, mladí a talentovaní lidé spolu se zkušeným investorem v pozadí. Příběh českého Frusacku, znovupoužitelného sáčku na nákup ovoce a zeleniny, náhrady běžných mikrotenových sáčků, znal skoro každý.
Inovativní produkt z Česka, za kterým stály kamarádky z medicíny Hana Fořtová a Tereza Dvořáková s jejich firmou Infiberry, uspěl nejen v České republice, ale měl našlápnuto k mezinárodnímu úspěchu. Sáček pronikl nejen na evropský trh, ale v roce 2019 si začal budovat klientelu i ve Spojených státech.
„V Americe měl Frusack více jak šedesát menších čí větších partnerů a začali jsme tam budovat brand,“ vzpomíná spolumajitelka Hana Fořtová. „Teď je Frusack v útlumu, v takovém spícím stavu,“ popisuje současnou situaci kolem firmy podnikatelka, která už má sama novou práci.
Firma dál oficiálně existuje, nic však nevyrábí a její tým se rozpadl už v polovině roku 2020. Projekt je jednou z obětí koronavirové pandemie, která mu zasadila osudnou ránu. Těsně před jejím začátkem, zkraje roku 2020, měl přitom Frusack nakročeno k velkému úspěchu a dalšímu rozvoji.
„Rok 2019 pro nás byl velmi úspěšný a začátkem roku 2020 jsme uzavřeli výhodnou spolupráci s obchodním řetězcem Albert, který začal sáčky nabízet svým zákazníkům za sbírání bodů v rámci věrnostního programu,“ popisuje Fořtová. Kampaň měla úspěch: dvacet tisíc sáčků se vyprodalo během týdne.
„Museli jsme doobjednávat další zboží nad rámec původní dohody,“ vzpomíná a vyčísluje, že šlo o zboží v hodnotě přesahující milion korun.
Zákazníky supermarketu podle ní neodradila ani vyšší cena: sada dvou ekologických pytlíků z plně kompostovatelného materiálu PLA na bázi kukuřičného škrobu vyšla na dvě stě deset korun.
„Vlákna z PLA se chovají specificky a metráž na výrobu Frusacku nám na zakázku vyráběla česká pletárna. Od začátku jsme chtěli, aby byl Frusack vyráběný v České republice za férových podmínek pro dodavatele a švadlenky. Od toho se v prvních letech také odvíjela cena výsledného produktu,“ přibližuje Fořtová.
I když byla kampaň v Albertu velmi úspěšná, jen pár dní po jejím skončení přišla pandemie koronaviru a s ní obří zvrat. Republika se zavřela a všichni najednou chtěli balit věci do nepropustných plastových sáčků.
„Lidé obecně přecházeli k plastům,“ říká Fořtová. „Také se plošně zakazovaly jakékoli opakovaně použitelné obaly i třeba termosky na kávu,“ připomíná dobu, která udržitelnosti nepřála.
Obchodní partneři tak začali objednávky na Frusack rušit. „Jenže my předtím měli hodně velkých poptávek a výhled na rok 2020 vypadal ještě v únoru skvěle, takže jsme navýšili objednávku materiálu dopředu,“ pokračuje podnikatelka. Výroba PLA trvá až tři měsíce, a když chtěl Frusack objednávku zrušit, dodavatel na to nepřistoupil.
„Nechtěli jsme jít do soudního sporu, a tak jsme museli zboží odebrat,“ vzpomíná Fořtová. Objednávku proto zaplatili, i když už neměli komu dodávat zboží. Frusack se tak dostal do problémů s cash flow a zadlužil se, což byl začátek jeho konce.
„Ocitli jsme se v situaci, kdy jsme byli přes čtyři miliony v minusu – zbývalo nám totiž doplatit úvěr v bance, který nebylo možné prodloužit,“ vypráví podnikatelka. Aby pohledávky zaplatili, museli všichni tři spoluvlastníci – Hana Fořtová, Tereza Dvořáková a investor Martin Stránský – sáhnout do svých kapes.
Sama Fořtová ze svých peněz do byznysu nasypala přes milion korun. „Bylo to psychicky náročné, pořád jsem si ale říkala, že to není tak dramatické, jiné firmy během covidu prodělaly mnohem víc. Také jsem samu sebe musela vyhodit, protože jsme si samozřejmě nevypláceli mzdy,“ vzpomíná.
Byznys se nerozjel ani po skončení pandemických restrikcí. „Do všeho zasáhla ekonomická krize, Frusack prostě nebyl pro lidi prioritou,“ popisuje Fořtová, která už má mezitím novou práci jako manažerka vývoje v textilní firmě NIL Textile, zabývající se vývojem a výrobou cirkulárních textilií a oděvů pro evropské módní značky.
Zároveň porodila druhé dítě a období konce firmy si proložila mateřskými povinnostmi. Její společnice Tereza Dvořáková nedávno z vedení firmy úplně vystoupila a věnuje se medicíně, kterou vystudovala.
„Na skladu máme materiál v hodnotě asi tří milionů korun a je několik variant, co s ním dál udělat. Frusack je úžasný produkt a mrzelo by mě, kdyby neexistoval dál – jen vím, že já v něm už figurovat nebudu. Nemám teď na podnikání energii, ani chuť,“ dodává Fořtová, která se společníky zvažuje několik variant do budoucna.
Jednou z nich je celou značku prodat – už prý mají i první zájemce a z této varianty by měla podnikatelka největší radost. Další možností je prodat jen naskladněný materiál.
„Žádnou hořkost necítím, udržitelnost je budoucnost a já sama jsem se v ní našla, Frusack je stále můj srdcový projekt, který jsem rozjela ve třiadvaceti letech a mnohé mě naučil. Své zkušenosti teď využívám v současné práci, která mě baví možná ještě víc,“ tvrdí Fořtová.
Frusack se na trhu objevil v roce 2016. Globální potenciál v něm viděla i Evropská komise a jako jediný český startup ho podpořily také Evropské investiční fondy formou záruky ve výši pět milionů korun. Peníze na rozjezd získal projekt v crowdfoundingové kampani, další vstupní investici 500 tisíc korun dodal Martin Stránský, který má ve firmě pětačtyřicetiprocentní podíl.
V roce 2018 prodal Frusack čtvrt milionů sáčků a obrat se vyšplhal na 5,6 milionu korun a o rok později na 6,8 milionu. V prvním kvartálu 2020 měl nakročeno na historicky nejúspěšnější rok s obratem přes dva miliony korun za první dva měsíce.
