Máme pro vás výběr novinek ke streamu i starších pecek, které vám zpříjemní víkend. Vybrali jsme desítku lehčích kousků, se kterými by vám mělo být dobře. Zkusíte sarkastickou Potvoru, zbrusu nové sci-fi retro, nebo trojici povedených českých snímků?

The Vast of Night (na Amazon Prime)

Jen za 700 tisíc dolarů pořídil režisér Andrew Patterson komorní sci-fi thriller, který se v Americe v době pandemie s velkým úspěchem promítal v autokinech. Pro hravé, zakouřené, tajnosnubné retro z amerického Zapadákova 50. let si asi nelze představit ideálnější způsob projekce. Telefonní operátorka a rozhlasový moderátor se ve filmu snaží přijít na kloub tajemnému zvuku, který se ozval v přijímačích. Celé městečko mezitím sleduje zápas v hale, přičemž se zdá, že nad vylidněnými nočními ulicemi se cosi vznáší.

Výsledek tak skládá poctu konspiračním sci-fi, zároveň chytře a úsporně pracuje se zvukem i hlasem, neboť hrdinové záhadu odhalují skrze volající do telefonní ústředny či rozhlasového studia. Kulometné dialogy jako z crazy komedie jsou sice občas matoucí, přesto si zápal tvůrců zaslouží velké uznání. Pokud vám Stranger Things přijdou moc infantilní, u The Vast of Night vás příjemně zamrazí.

Hovory s TGM (na Netflixu)

Celý film Hovory s TGM tvoří pouze dialog prezidenta Masaryka se spisovatelem Karlem Čapkem. Dva významní pátečníci se ve filmu setkávají v roce 1928 na zámku v Topoľčiankách. Čapek chce vyladit vydání knihy jejich hovorů, Masaryk mu ale dává košem – kniha nesmí vyjít. Dva muži se vydávají na osmdesátiminutovou cestu zahradou, během níž chce spisovatel a novinář politika přesvědčit, proč by dílo vyjít mělo.

Debutující režisér Jakub Červenka se ze všech sil snaží, aby jeho snímek nebyl jen přeuctivou pietou, což se mu celkem daří. Dva muži popocházejí, posedávají, pozastavují se a poutavě otevírají všemožná témata: řeší se svědomí, náboženství i psaní. Vedle slovní ekvilibristiky jsou to i herecké výkony Martina Huby a Jana Budaře, které i přes určitou divadelní těžkopádnost celého konceptu udržují pozornost. O knize ale samozřejmě z historie víme, že nakonec vyjde.

Potvora (na Amazon Prime)

Jeden z nejlepších seriálů poslední doby katapultoval ke globální slávě komičku, herečku a scenáristku Phoebe Waller-Bridge. Ta představuje majitelku krachující kavárny, která se potýká s komplikovanými milostnými i rodinnými vztahy. Komičce se přitom podařilo vyhmátnout současnou realitu života ve velkoměstě a stvořila komediální klenot, který je ve druhé řadě ještě lepší než v první.

Potvora je feministka, jež zároveň nenávidí svoje tělo, poslouchá od kluků, že je „sexy prkno“, a masturbuje u videí s Barackem Obamou. Její komplikované vztahy se sestrou, macechou (fenomenální Olivia Colman) a vlastně i mrtvou kamarádkou jsou vyšší dívčí pasivní agrese a o žádné kolektivní „girl power“ tu není ani zmínka. Čím jsou ale postavy sobečtější, o to více realisticky působí.

Potvora se neustále obrací do kamery a pomrkává na diváka, přitom dokončuje věty svých nejbližších, aby ukázala, jak jsme předvídatelní. Dojde i na romantiku či srdcervoucí drama, vrcholy však v duchu nejlepších komedií nastávají na škrobených večírcích, oslavách či vernisážích vyšší londýnské třídy, které se zvrtnou. Počkejte si na první epizodu druhé řady, protože nic vybroušenějšího za poslední roky v televizi nevzniklo.

Na střeše (na Netflixu)

Ve druhém celovečerním filmu Jiřího Mádla hraje Alois Švehlík seniora, který na střeše svého domu u pražského náměstí I. P. Pavlova objeví mladého Vietnamce. Mladík chce skočit, protože nemá doklady a při šťáře v pěstírně marihuany ho načapali policisté. Švehlík neduživému mladíkovi nejprve nedůvěřuje, pak mu ale dovolí, aby mu jako „pán na úklid“ ulevil z jeho osamělé rutiny. Začne také pilovat jeho češtinu a prohrávat v partiích šachu, v nichž mladík exceluje.

Jejich vzájemné oťukávání zaujme a připomene drama Gran Torino, v němž se mladý Asiec rovněž musel probourat zatvrzelou krustou konzervativního starce nenávidějícího „novou dobu“. Mádl ale po nápadité prvotině Pojedeme k moři potvrzuje, že je režisérský talent, neboť dokáže lehkou rukou odvyprávět srozumitelný příběh. Klopýtá akorát kvůli slabšímu scénáři, který neví, jak propojit a uzavřít všechny motivy.

Spider-Man: Paralelní světy (na HBO GO)

Opravdu potřebujeme sedmý film se Spider-Manem? Animovaný snímek Spider-Man: Paralelní světy vzbuzoval před premiérou rozpačité reakce, jenže pak ho viděli první diváci. A ti, kteří nemluvili o nejlepším blockbusteru roku 2018, básnili alespoň o nejpovedenějším filmu s pavoučím mužem vůbec. Spider-Manů je v něm přitom hned několik.

Zní to jako klasická „malá domů“ současného Hollywoodu, Spider-Man: Paralelní světy na diváka cílí jiným, vychytralým způsobem. Jednotlivé gagy, vtipy a situace jsou totiž často strukturovány tak, že si v nich děti užijí fyzickou komedii, puberťáci jemnou ironii a znalci komiksů narážku na pravidla žánru. Kdo by čekal, že jednou z nejvtipnějších postav může být tetička May? Samostatnou zmínku si zaslouží přelomová animace, která ctí texturu papírového komiksu a v závěru se rozpustí v psychedelickou koláž tvarů, barev a Spider-Manů.

King Skate (na Aerovodu)

Kolečka z brusle, prkno z překližky. A tvar okoukaný z časopisu. Tak nějak vypadaly první skateboardy v Československu. Dokument King Skate novináře a režiséra Šimona Šafránka mapuje počátky skateboardingu v Československu v 70. a 80. letech. A je to nebyčejně ryzí, podmanivá podívaná.

King Skate totiž obsahuje unikátní archivní záběry, díky nimž vzniklo neobyčejně energické a zároveň melancholické svědectví o nečekané volnosti v totalitním Československu. Mimochodem, Šimon Šafránek brzy zamíří do českých kin s dalším očekávaným dokumentem, tentokrát o Mekym Žbirkovi.

Bolest a sláva (na HBO GO)

Netoč o mně filmy. Ani o mých sousedkách. Obtěžuje je to, říká filmovému režiséru Salvadorovi (Antonio Banderas) jeho stará matka. Salvador je protagonista snímku režiséra Pedra Almodóvara Bolest a sláva, jenž v mnoha detailech připomíná život slavného španělského tvůrce. I Almodóvarova matka měla podobná přání, která syn po celou kariéru ignoroval, když točil snímky jako Vše o mé matce nebo Špatná výchova, v nichž čerpal ze vzpomínek na dětství.

Salvador má ve filmu nejlepší léta za sebou, postupně se však setkává se dvěma zásadními muži svého života, přičemž vztah s nimi ovlivnila závislost. Právě dialogová scéna s bývalou láskou je asi nejsilnější pasáží snímku, jenž vyhrocenou melodramatičnost Almodóvarovy předchozí tvorby nahrazuje umírněným vyrovnáváním se s minulostí. Filmař se ostatně v mnoha scénách vrací do Salvadorova dětství, kdy se s matkou (Penélope Cruz) přestěhoval do nuzného „jeskynního“ domu ve španělské Valencii.

Oni a Silvio (na Aerovodu)

Režisér Paolo Sorrentino prý svůj snímek nezamýšlel jako komentář k současné politické situaci. Portrét Berlusconiho, kontroverzního, několikrát odsouzeného politika, který přišel z podnikatelského prostředí a ani ve funkci se nevzdal nakumulované moci, však velmi připomíná některé české i světové státníky současnosti.

Píše se přibližně rok 2007 a Berlusconiho třetí premiérská etapa teprve čeká. Čas si tedy krátí ve vile na Sardinii, to mu ale nebrání v tom, aby exhiboval před rodinou nebo mocipány, které si do resortu zve. Vnuka třeba poučí o tom, že zjevná lež se stane pravdou, pokud se bude dostatečně dlouho přesvědčivě opakovat, partajnímu konkurentovi zase vpálí do obličeje, že „kdo není s ním, je proti němu“. Snímek Oni a Silvio je tak především mrazivě zábavným příspěvkem do debaty o tom, kdy se politika stala bezobsažným divadlem.

Late Night (na HBO GO)

Katherine (Emma Thompson) moderuje večerní talk show, která nijak nereflektuje společenské změny a točí stejné vtipy pořád dokola. Opečovávaná televizní hvězda ostentativně opovrhuje kolegy, kteří zvou do svých show youtubery a představitele Avengers, sama přitom ani nepoužívá sociální sítě. Strmě klesající sledovanost má zachránit nezkušená nová mladší scenáristka Molly (Mindy Kaling).

Milá komedie dokáže do příběhu vplétat aktuální třecí plochy společnosti, ale zároveň nemá potřebu kázat, protože chápe, že realita je často komplikovanější. „Vaše narcistická generace je posedlá katarzí,“ vmete Katherine do tváře Molly ve filmu, jehož leitmotivem je hledání vlastního autentického hlasu. Jen je trochu škoda, že tvůrci trochu neautenticky čerpají ze scénáře Ďábel nosí Pradu.

The Florida Project (na Aerovodu)

Šestiletá Moonee bydlí se svou mladou matkou Halley v levné floridské bytovce. Nájem sice není velký, Halley má ale s jeho placením přesto problémy, protože nemá práci. Všude kolem stojí podobné baráky, které těží z estetiky nedalekého Disneylandu. Nevkusné obchody se suvenýry zejí prázdnotou a celé rozpálené okolí, jímž vedou dálnice, vlastně nemůže být vzdálenější pohádkovému království strýčka Disneyho.

Ošuntělé prostředí zašlé slávy ale neposloužilo režisérovi Seanu Bakerovi k sociálnímu dramatu. Baker spíše lehkou rukou portrétuje bezstarostné dětství Moonee a jejích malých přátel, kteří se poflakují po okolí, plivají po autech, zlobí a předvádějí se. Režisér se ale nad svými hrdiny nedojímá, což z The Florida Project dělá jeden z nejvíce empatických filmů poslední doby.