skip to main content

Vše, co byste měli slyšet na Pražském jaru – a báli jste se na to obléknout

Jaro, kvetou petřínské stráně. A na protějším břehu řeky také hudba. Dvanáctý květen patří zahajovacímu koncertu festivalu Pražské jaro a ten je samozřejmě dávno vyprodán. Tím spíš ale stojí za pozornost i další program tradičního hudebního svátku, který začíná – a zdaleka nekončí – u obligátní Mé vlasti.

Letošní provedení díla našeho starého přítele Bedřicha Smetany můžete slyšet z kampského parku, kde bude promítán živý přenos z Obecního domu. Zahraje „orchestr národů“ West-Eastern Divan Orchestra, založený dirigentem Danielem Barenboimem. Muž čtyř občanství povede těleso podobně kosmopolitní, a lze se tedy těšit, jak jim bude společně znít hudba vpravdě národní.

Na Kampu vyrazte už odpoledne, procházkou přes most Legií nebo rovnou Karlův a ideálně se zastávkou na kávu nebo orosené v Míšeňské. Živý hudební program mladých hudebnic a hudebníků poběží od čtyř, harfy Vyšehradu zjitří vzduch nasáklý Čertovkou s osmou hodinou večerní.

Jaké další koncerty Pražského jara si nenechat ujít? Nalaďte se dobovými týdeníky a zkuste se inspirovat naším výběrem!

Sobota v klášteře

Dlouhodobá předpověď hlásí na sobotu 14. května déšť, ale i tak by mohl přijít kontemplativní chládek Anežského kláštera k duhu. Respektive půjde k duhu hudbě, která uvnitř zazní a bude brát dech. Aby taky ne, když ji provede soubor The Breathtaking Collective, ve kterém figuruje výjimečná česká sopranistka Hana Blažíková.

Už od čtvrté hodiny je na programu hudba dávná i nová a navážou na ni dva další koncerty ve stejném prostoru v týž den: Tiburtina Ensemble od sedmi a Collegium Marianum od devíti. Mezi nimi se můžete potoulat stínadelským okolím kláštera a zkusit vyluštit některé zdejší vontské zprávy a symboly.

Rozhodně ale neváhejte se zakoupením lístků, zbývají poslední volná místa.

Kvetoucí struny

Pokud dáváte přednost hlasu violoncella, s Gautierem Capuçonem dostanete příležitostí hned několik. Sólově to bude 16. května v Pražské křižovatce, kde vedle staletími prověřeného Bacha zazní také výborná hudba Henriho Dutilleuxe a Zoltána Kodályho.

O dva dny později se francouzský instrumentalista, který má v krvi vodu z alpských ledovců, zapře do Koncertu pro violoncello a orchestr od majitele jednoho z nejúchvatnějších knírů v historii hudby, britského velikána Edwarda Elgara.

Orchestrem budou pro tento večer birminghamští symfonici, vedeni litevskou dirigentkou Mirgou Gražinytė-Tyla, a Smetanovu síň Obecního domu rozburácí také Šestou symfonií maximalisty Antona Brucknera. Nepatří sice k jeho nejoceňovanějším, ale můžete si na vlastní uši ověřit, jestli je opravdu „die keckste“, jak o ní mluvil on sám.

Moderní a modernější

Páteční večer 20. května bude na festivalu patřit americkému modernistovi Charlesi Ivesovi. Více než půl století po autorově smrti už slovo „modernista“ samozřejmě vyznívá všelijak, ale Ivesova hudba, obzvlášť v podobě jeho Čtvrté symfonie, stárnout odmítá.

Reklama

A kdyby přece, k ruce bude tři roky mladá skladba Movis pro klavír a orchestr od tuzemského skladatele Michala Rataje. Na klavíru budou ty ruce patřit Ivu Kahánkovi, Českou filharmonii a Pražský filharmonický sbor povede současný šéf orchestrálních studií na věhlasném Julliardu, David Robertson.

Pokud se vstupenkami dorazíte už na půl sedmou, můžete se zúčastnit také debaty s výše uvedenou trojicí umělců. Jak onehdy prohlásil letos osmdesátiletý skladatel a dirigent Petr Kotík: „Stačí několik slov, několik vyjasnění určité situace, a hned posloucháte odlišným způsobem!“

Nebeská trojice

Většina hudby, která na Jaru zní festivalovými sály, umí své posluchače a posluchačky povznést. Ve středu 25. května se ale polevituje k nejvyššímu. Z bádensko-württemberského Freiburgu, odkud byste párkem lange rote dohodili do Francie i Švýcarska, přijede tamní barokní ansámbl, aby spolu s belgickými Vox Luminis otevřel portál z Rudolfina rovnou do nebe.

Pásmo výmluvně nazvané Nanebevstoupení Krista nabídne barokní triumvirát Bach–Telemann–Biber, a tedy hudbu a provedení povznášející spolehlivě i ateisty.

Soudobý dvojboj

A jestli vám baroko páchne trouchnivinou a svou hudbu poptáváte spíše sekulární a od žijících autorek a autorů, kroužkujte v kalendáři pátek a sobotu 27. a 28. května. Nijak se přitom nenechte znervóznit skutečností, že jedna ze skladeb pátečního programu nese název „Andělské schody“.

V rámci dvou večerů zazní hned šest premiér na objednávku festivalu a také několik moderních děl, která už se zařadila mezi „klasiku“ – například Lost Highway Suite od přední soudobé skladatelky Olgy Neuwirth.

O provedení interpretačně náročných skladeb se postará rakouský komorní orchestr Klangforum Wien, který se na hudbu novou a nezaprášenou zaměřuje. Nezaskočí proto skutečnost, že například v sobotu nebude v nástrojové sestavě chybět psací stroj.

Oba večery proběhnou v holešovickém multifunkčním prostoru DOX+, což s sebou vedle intimní akustiky přináší i případnou výhodu pro vás, kdo se ostýcháte vyrazit na vážnou hudbu stran obav z dresscodu. Vězte ale, že i starého přítele Smetanu si lze vychutnat v teplákové soupravě.

Alespoň naopak nebudete overdressed, až vyrazíte zapít májový koncertní zážitek do některé ze staroměstských nebo malostranských putyk…