Pražská Letná se začátkem září dočkala dalšího street food přírůstku, který byste neměli minout, tentokrát jihoamerického.

Možná si ještě pamatujete, že přízemí rohového domu na Letenském náměstí okupovaly ne úplně dobře vypadající fast food s grilovanými kuřaty a potraviny. To už je minulost. Část prostoru dnes patří argentinské pekárně Panadería Cruz a tu druhou oživila restaurace Rotisería Cruz.

Stejně jako u pekárny začala i její rekonstrukce před deseti měsíci. Navzdory vyšší investici kolem devíti milionů korun nicméně její majitel Juan Cruz věří v rychlou návratnost – asi do dvou a půl roku. Na bilancování je sice možná ještě příliš brzy, ale od otevření tu nespadli do červených číslech.

Rekonstrukce prostoru byla rozsáhlá, a původní Juanova představa se navíc několikrát změnila a neustále se vyvíjela podle toho, co sám prostor ukazoval.

„Všechno tady bylo zakryté a sám jsem si neuměl prostor úplně představit. Chodil jsem sem v různých denních dobách a za jiného světla, abych se inspiroval. Oproti ostatním podnikům, ve kterých jsem měl jasnou představu, jak mají vypadat, jsem to tady vnímal jinak a nechal místo samotné, aby mě navádělo,“ vzpomíná Juan.

A podařilo se mu vytvořit místo s wow efektem. „Když jsme začali čistit zdi, objevili jsme několik vrstev nátěru a rozhodli se je nechat ze 60 % v původním stavu,“ říká. Někde převažuje třeba modrá, jinde zelená a tam, kde původní malba nezůstala, ji napodobili.

Na stropech vytvořila argentinská malířka malby rostlin, které najdete jak v přírodě Jižní Ameriky, tak i jako pokojovky v samotném interiéru, kde převažuje cihlová a zelená barva.

„Každé z mých míst musí mít svou identitu a vypadat jinak, i když najdete nějaké podobné prvky třeba v Panaderii nebo Gran Fierru,“ vysvětluje Juan svůj přístup a důraz na detail.

Nikdy například nechybí otevřená kuchyň, kterou má Juan rád a vnímá ji jako plus pro kuchaře, kteří jsou součástí dění v restauraci, a ne schovaní někde vzadu v kuchyni. 

Jak sám Juan o Rotiseríi říká, je to taková „street food verze Gran Fierra“. Hlavní myšlenkou bylo odklonit se od steaků a představit dostupnější a uvolněnější koncept. Důraz se tu klade na jihoamerické recepty, které připravují z lokálních surovin. Byť tady lokálními myslí i ty z přilehlých regionů v Evropě, ne nutně jen české. Cílem je ideálně nedovážet nic ze zámoří. 

Autenticita je tady ale zaručena, už jen proto, že v kuchyni Rotiseríe najdete kuchaře z Paraguaye, Kuby, Venezuely, Brazílie a Argentiny. Na menu se objevují klasiky jako fantastické hovězí slidery, grilované padrón papričky nebo naopak street food speciality, které si pravděpodobně jinde nedáte.

Jednou z nich je steak sandwich s plátky argentinského steaku a lanýžovou omáčkou, další Choripan.

Jak už název napovídá, jde o argentinskou verzi klobásy a chleba, ale nepředstavujte si mastnou podobu z Václaváku, do té má toto perfektně dochucené lehce pikantní chorizo daleko. V Argentině se tenhle pokrm tradičně jí jako první jídlo z grilu na vyhlášených Asados a každý rok se jich sní na 500 milionů.

„Pokud se někde něco děje a je tam dav lidí, můžete si být jistí, že tam najdete choripan. Na fotbale, demonstracích, koncertech, tržištích, nádražích, v parcích nebo v noci před tanečními kluby,“ přibližuje popularitu tohoto jídla Juan. 

Hlavním lákadlem jsou ale v Rotiseríi plněné taštičky empanadas a samozřejmě grilované kuře. Empanadas chtěl Juan v Česku představit už dříve, ale nebyl na to úplně prostor. V Argentině jde o nejoblíbenější předkrm a vůbec nejobjednávanější jídlo na rozvoz, nesmí chybět prakticky na žádné oslavě nebo setkání.

Tradičně jsou tyto taštičky z křehkého těsta plněné hovězím, ale kreativitě se meze nekladou, a tak vytvořili i skvělou verzi s kachnou a zelím, která připomíná naši českou klasiku.

Grilované kuře se nakonec na tento letenský roh vrátilo, ale ve zcela jiné podobě. Dáte si ho tady v jihoamerickém stylu, marinované v kombinaci různých druhů koření a krásně šťavnaté. K němu několik druhů omáček a skvělé a zároveň jednoduché jídlo je na světě.

A když jsme u té jednoduchosti, rozhodně tady jako dezert musíte ochutnat churros. Takto perfektně připravené už jsem je dlouho nejedla, křupavé a zároveň vláčné a k nim dulce de leche, tak akorát sladké a s výraznou karamelovou chutí. Za mě mnohem povedenější varianta než s čokoládou.

Juan je na transformaci tohoto místa patřičně pyšný. „Je to pro mě asi největší uspokojení, že se nám podařilo vytvořit něco krásného pro místní, kam se budou rádi vracet. I sama paní majitelka budovy je nadšená, že jsme takto mohli přispět,“ uzavírá Juan.