Ať venku chumelí, nebo panují letní vedra, tady jsou zákazníci pořád. Z rohového obchodu se smíšeným zbožím u hlavní silnice, která protíná krušnohorský Pernink, je svého druhu instituce. Přijměte pozvání do Krámku u Patrika.
Tenhle obchod by člověk čekal spíš někde v pražském Karlíně než v malé krušnohorské vesnici, kde – jak říká jeho majitel – za den projdou dva psi a jeden člověk. Že jde o nadsázku člověk pozná nejpozději ve chvíli, kdy do Krámku u Patrika vstoupí. Kdo jezdí do okolí, tohle místo zná a zajíždí sem na nákup, i když to znamená okliku.
Patrik Kraft (na úvodní fotce druhý zleva), majitel obchodu a svérázný muž, který nejde pro ostřejší slovo daleko, dokazuje, že i obyčejný obchod na vsi může mít vysokou úroveň. Ať už jde o sortiment, vystavení zboží nebo třeba samotný design prodejny.
Při vstupu hned zaujmou dveře s gravírovanou zkratkou KuP neboli Krámek u Patrika. Jakmile se otevřou, většina milovníků masa zaostří na chladící pult plný výběrových klobás. Některé si majitel vozí z Maďarska, odkud pochází část jeho rodiny. Za uzeninami svítí ukázkově vystavené ovoce i zelenina, o kus dál široká nabídka pečiva, sýry, piva a dalších lahůdek.
Nejvíc ale pozornost nových zákazníků upoutají velké černobílé portréty lidí, kteří se na chodu či rekonstrukci tohohle místa podíleli nebo podílejí. Elektrikář, prodavačky, instalatér a další, včetně majitele i jeho rodičů, dohromady víc než desítka lidí shlíží z fotek v prvorepublikovém stylu na zákazníky.
Vedle pokladny jsou vyskládaná vína na originálních dubových sudech.
„Vždycky jsem je chtěl mít, a tak jsem si jednou v noci našel hezký malý rodinný sudařství v Hamburku, zavolal jim a dojel si pro ně. Na ně jsem si pak nechal vykovat révu. Tyhle řemesla obdivuju a těší mě, když se takovou dobrou prací můžu obklopit,“ říká Patrik Kraft nadšeně.
Obchod má za sebou podle majitele rekordní rok a i letos má velmi dobře nakročeno. Kraft přitom nezastírá, že v oboru žádné velké zkušenosti nemá.
„Obchod a podnikání na mě spíš zbylo. Když jsem byl ještě kluk, utekli jsme s našima do Německa, kde jsem chodil do školy a do dneška proto neumím ani pořádně psát česky,“ říká Kraft.
Když se rodina zkraje devadesátých let vrátila, Kraftův otec se pustil do prodávání na tržištích v Karlových Varech a okolí. Patrik s ním pět let den co den prodával všechno možné od čokolád po ovoce, které vozili ze Západu.
„Byla to skvělá škola. V mínus dvaceti jsme den co den prodávali, měli jsme dluhy a muselo se vydělat,“ vzpomíná Patrik Kraft. Jenže jak to tak bývá, názory mezi otcem i synem na to, jak správně dělat obchod se začaly rozcházet.
„Až budeš mít svoje, dělej si to, jak chceš,“ říkal Kraft starší. A tak když jednoho dne narazil jeho syn na prostor v Perninku, rozhodl se, že si tam otevře vlastní obchod.
Na první rok si místo pronajal, prodal bicí, vzal 80 tisíc úspor a vyrazil nakoupit první zboží. Takhle vznikl Krámek u Patrika. Psal se rok 1999.
„Vypadalo to hrůzostrašně, nebyly prachy, nic, skoro rok jsem bydlel přímo v obchodě. Ale měl jsem v sobě vždycky velkou hrdost, že bych si nikdy nevzal třeba od rodičů ani korunu. A když děláte všechno za svoje, tak to jde prostě pomaleji,“ popisuje Patrik Kraft.
Ač jde o obchůdek „na konci světa“, nakoupíte tady každý den | Foto archiv Krámku u Patrika
Teď sedí ve stylově zařízené restauraci, jen pár desítek metrů od obchodu, kterou si loni pronajal a začal jí provozovat.
I přes těžké začátky se ale nenechal zlákat nabídkou práce v Německu, kterou kdysi měl. I tady hrála velkou roli hrdost a zkušenosti ještě z doby, kdy přišel na západoněmeckou základku coby uprchlík z východu.
„Dneska si to neumíme moc představit, ale já tam přišel v plísňových mrkváčích s mokasínama a třásněma. Byl jsem pro ně jak z Mongolska. Celá škola se seběhla a koukala na mě. Neuměl jsem ani slovo německy a byli jsme sociální případy. Dva roky jsem to proklínal,“ vzpomíná na konec osmdesátých let.
Rychle se ale taky naučil, že když něco chce, tak si na to může vydělat. „Chtěl jsem tenisky jako Michael Jordan, naši mi dali deset marek a ať si zbytek vydělám. To byla nejlepší škola života. Naučili mě, že peníze se vydělávají a ne dostávají,“ říká.
První peníze si odpracoval na vinobraních, později pomáhal ještě v Německu otci s obchodem. Ačkoli ho na začátku od vlastního obchodu kdesi uprostřed Krušných hor okolí odrazovalo, nenechal si tenhle svéráz říct.
Věřil, že když dá do obchodu systém, barevně poskládá zboží k sobě a bude se soustředit nejen na kvalitu, ale hlavně na to, aby se lidem v obchodě líbilo, bude fungovat. Když začínal, bylo v Perninku několik obchodů s potravinami, jeden byl dokonce přímo proti Kraftovu Krámku. Dneska je tady už sám.
O tom, jak velké tržby má, mluvit sice do detailu i kvůli životu na vesnici nechce, ale jak říká, spokojený je, čísla fungují a každým rokem jeho byznys roste. I když nezapomene zdůraznit, že „kvůli bankovkám“ to nedělá.
„Já vím, že to zní směšně. Jasně, musí to ekonomicky fungovat, ale pro sebe moc nepotřebuju. Nikdy jsem nebyl na hadry ani jiný nesmysly,“ říká Kraft a dodává, že nejvíc ho na jeho práci baví lidi. Zákazníci i vlastní zaměstnanci.
„Víte, tady jsou lidi věčně naštvaný. A pro mě je důležitý, že když bude zákazník z obchodu odcházet, aby šel s alespoň trošku lepší náladou. Věci, co nic nestojí, úsměv, příjemná vůně a hudba, to dokáže zpříjemnit den, a o to tady jde,“ důrazně tvrdí Patrik Kraft.
A podle reakcí lidí, kteří obchodem procházejí, i těch, kteří o svém zážitku píší povětšinou oslavné recenze, se zdá, že se mu to daří dobře.
Lidé si chválí nejen sortiment nebo samotný design krámku, ale i velkorysou otevírací dobu. Každý den je tady otevřeno od brzkého rána do osmi večer. Že je to v malé vesnici s pár stovkami obyvatel mimořádné?
Kraft se jen zasměje. Původně chtěl mít otevřeno nonstop, ale to nakonec zkrachovalo na tom, že nechtěl po nocích nechat v obchodech ženy – prodavačky.
„Vážím si toho, když podnikáte od pondělí do neděle v kuse, jenom tak vytvoříte podnik, který jede pořád. Mít každý týden den nebo dva volno? To je 96 dnů v roce, to nemá s podnikáním absolutně nic společného!“ zdůrazňuje Kraft.
Sám ovšem chválu obchodu odmítá, prý ještě zdaleka není všechno hotové a nevypadá tak, jak by chtěl. Letos má rohový dům dostat novou fasádu a změny chystá i v interiéru. Nápadů má prý pořád spoustu.
„Dělám to kvůli sobě, ne, aby se zvýšily kšefty. Je to moje a chci, aby se mi to líbilo,“ říká Kraft. Ostatně i proto si prý koupil starou nádhernou kasu National z roku 1896. Nechal ji opravit a k ní pořídil i kartonový papír, aby na ní mohl markovat. S EET tomu ale byl utrum, a tak tahle kráska, jak jí Kraft nazývá, zdobí bar v restauraci Plzeňka.
Právě do tohohle dobrodružství se pustil loni, když tu hledali nového nájemce. A svou roli i v tomhle případě hrála hrdost a odhodlání.
„Známí mi říkali, že obchod je něco jiného než gastro, že to nemůžu pochopit. Tak jsem si otevřel hospodu, protože každé má svoje, ale základ je stejný,“ říká přesvědčivě Kraft. Koneckonců, jeho recept na úspěch je univerzální:„Potřebujete kolem sebe mít výborné lidi, kterým věříte a nesmí vám smrdět práce.“
