Inflace letos velmi pravděpodobně dosáhne patnácti procent, své horní hranice od porevoluční doby. Připočteme-li odhadované snížení národního produktu jako důsledek války na Ukrajině, hrozí nám snížení životní úrovně o pětinu.
Bankovní rada ČNB nemá v současné době lehkou pozici a řeší, jak a do jaké míry intervenovat, aby byly škody pro českou ekonomiku co nejmenší.
Zvyšovat úrokové sazby a tím přiškrcovat investice a zdražovat hypotéky? Přimíchat do protiinflačního koktejlu měnové restrikce a ohrozit konkurenceschopnost našeho exportu? Nebo nedělat nic a věřit v sílu koruny v mezinárodní finanční vichřici? Všechny varianty nás budou bolet, každá trochu jinak.
V únoru dosáhla inflace 11,1 procenta. Víc než pětinásobek toho, co ČNB pokládá za dlouhodobé inflační optimum, tedy dvě procenta. Ještě ke konci roku 2021 byl přitom nárůst spotřebitelských cen třetinový. Proč se české ceny utrhly ze řetězu?
Část inflace si bohužel jako jedna z nejvíc otevřených ekonomik světa dovážíme. Pandemie způsobila kolaps dodavatelsko-odběratelských řetězců a globální nedostatek komodit a materiálů. České firmy proto teď dováží a vyrábí za násobky toho, co předtím. A na podzim se k problémům přidalo výrazné zdražování energií na komoditních burzách. Tyto faktory nemáme šanci ovlivnit. Ani vláda, ani ČNB.
Olej do ohně však přilila i situace u nás. Mzdy dlouhodobě rostly více než produktivita práce a nedostatek zaměstnanců tlak na vyšší výdělky ještě násobil. Po odeznění nejhorší části pandemie jsme také vyrazili jako na steroidech do obchodů a náš spotřebitelský apetit využila řada firem k dalšímu zdražování, aby kompenzovala svůj výpadek příjmů z doby lockdownu.
Raketově nahoru letící ceny energií jsou samostatnou kapitolou. K tomu dlouhodobě rostou i náklady na bydlení – dražší jsou ceny nemovitostí, nájmy, hypotéky.
Guvernér ČNB Jiří Rusnok pak popisuje další hřebíček do rakve české měnové stability: „K tomu všemu tu máme od února ještě navíc válečnou složku inflace. To nemohl nikdo předpokládat. Na tu je už vůbec těžko v měnové politice reagovat, protože my sazbami nezastavíme válku ani nezprůchodníme plynovody a ropovody. Musíme to ale vzít v potaz.“
A právě toto prohlášení mu mnozí vyčítají. Obávají se totiž přílišných zásahů do ekonomiky v situaci, kdy nevíme, jak dlouho válka potrvá a jaké bude mít dopady.
„Intervence ze strany ČNB jsou tak trochu hra s ohněm. Vždy je to ‚něco za něco‘. Nelze udělat měnový krok, aniž by úleva na jedné straně neznamenala přítěž na straně druhé. Různé názory na politiku ČNB pak velmi úzce korelují se zájmy různých skupin v ekonomice. Exportérům nevyhovuje silná koruna, investoři nechtějí zvyšovat úrokové sazby a všichni se bojíme rostoucích cen,“ říká Radek Špicar, viceprezident Svazu průmyslu a dopravy ČR.
Primární cíl ČNB je zabránit vysoké inflaci. Nástroj, kterým pro tento účel disponuje, tedy zvyšování úrokových sazeb, má však v ekonomice mnoho dopadů.
Zaprvé posiluje korunu vůči ostatním měnám. To hraje v malé otevřené ekonomice, jako je ta česká, velmi důležitou roli. Posílení kurzu koruny zlevňuje dovážené zboží, po kterém roste poptávka. Růst domácích cen se zpomaluje, klesá ekonomická aktivita a trh práce se ochlazuje. A inflace klesá. Exportéři mají však horší pozici vůči zahraničním klientům.
Za druhé zvyšuje bankovní úroky úvěrů i vkladů. Firmy začnou odkládat investice, domácnosti začnou více spořit. Ekonomická aktivita se utlumuje, růst mezd zpomaluje, čímž se krotí inflační tlaky.
A do třetice snižuje cenu finančních i nefinančních aktiv, jako jsou cenné papíry nebo nemovitosti, protože vyšší úrokové sazby zpravidla snižují jejich očekávanou výnosnost. Aktiva se tak stávají relativně méně atraktivními vůči lépe úročeným bankovním vkladům. Domácnosti se cítí chudší a začínají spořit, firmy více rozvažují svou investiční aktivitu.
Celkově to vede k pomalejšímu růstu ekonomické aktivity v důsledku nižší poptávky, a tedy opět k přibrzdění nadměrné inflace.
Podle vyjádření ČNB je zvýšení úrokových sazeb nutné, jinak by se inflace vyvíjela nekontrolovaně. Podniky by očekávanou vyšší inflaci promítaly do svých cen a zaměstnanci do vyjednávání o mzdách. Vysoké hodnoty inflace by se pak mohly stát součástí dlouhodobého plánování a mohly nastartovat mzdově-inflační spirálu. Aktuálně je základní úroková sazba 4,5 procenta, ale pravděpodobně ji ČNB ještě zvýší.
Viceguvernér České národní banky Marek Mora dokonce připouští zvýšení na rekordních šest procent. A není sám. S Morou souhlasí i jeho kolega a člen bankovní rady ČNB Tomáš Holub: „Při tak vysoké inflaci a tak nízké nezaměstnanosti, jichž jsme dnes svědky, nelze další cenové šoky ignorovat. Pro mě je ten inflační problém teď priorita z pohledu měnové politiky, takže já určitě budu hlasovat pro další zvyšování sazeb.“
I ekonomové se shodnou na tom, že určitá míra úrokových intervencí je třeba. Inflace je už dost vysoká na to, aby v ekonomice nadělala pořádnou paseku. Lidem se snížily reálné mzdy, firmám marže a ziskovost.
Kde by se měla ČNB při zvyšování úrokových sazeb zastavit, zda na současných 4,5 procenta, nebo poporůst k pěti, v tom se názorově rozchází. Šest procent je však podle naprosté většiny z nich příliš.
Lukáš Kovanda, člen Národní ekonomické rady vlády, upozorňuje na negativní dopady zvyšování úrokových sazeb na investice a doporučuje pracovat raději s měnovými restrikcemi.
„Boj proti inflaci prostřednictvím prodeje části rezerv je přijatelnější pro české firmy a podnikatele. Ti si již delší dobu stěžují, že přílišné zvyšování základní sazby může zadusit jejich byznys, neboť ruku v ruce s ním roste například úročení firemních úvěrů, takže se zhoršuje dostupnost financování třeba nových investic.“
ČNB by se podle Kovandy měla vyhnout i dvojnásobnému růstu sazeb hypotečních úvěrů. „Při růstu základní sazby ČNB k úrovni šesti procent je třeba počítat také s růstem tržních úrokových sazeb a se vzestupem průměrné sazby hypoték k hodnotě v pásmu od šesti do sedmi procent.
„Dopadne to tak, že část klientů bude muset přejít do nájemního bydlení,“ komentuje zdražování hypoték ředitel rezidenčních projektů PSN Praha Marek Padevět.
Kvůli vysoké míře inflace a oslabování koruny kvůli válce na Ukrajině ostatně ČNB s měnovými restrikcemi počítá. Ke konci ledna měla banka devizové rezervy ve výši zhruba 157 miliard eur.
Tedy relativně velmi vysoké, v porovnání k velikosti naší ekonomiky, potažmo jejímu zahraničnímu obchodu. Jsou daleko vyšší, než jaké má například polská nebo maďarská centrální banka, které musí válečné oslabování svých měn řešit stejně jako my.
David Marek, hlavní ekonom poradenské společnosti Deloitte, nicméně doporučuje v otázce měnových intervencí opatrnost a varuje před negativními dopady pro náš export: „Vzhledem k významu konkurenceschopnosti pro malou otevřenou ekonomiku je s kurzem potřeba zacházet se značnou opatrností.“
Oproti tomu majitel firmy SOMA, Ladislav Verner, říká, že konkurenceschopnost českého exportu musí být založena na jeho přidané hodnotě, a ne na výhodnějším kurzu. „Finální výrobek o vysoké přidané hodnotě prodejný po celém světě se prodává bez ohledu na drobné výkyvy v kurzech. Pokud jde o kvalitu, zákazníci koupí.“
Smutnou pravdou však zůstává, že i když se situace pomalu lepší, je v českém průmyslu bohužel stále ještě málo firem, které by mohly mít takové sebevědomí.
