Válka na Ukrajině prohloubila všechny dětské nemoci, kterými český průmysl trpěl už v době svého růstu. A znásobila nepříznivé dopady pandemie. Nadto zatížila firmy balvanem druhé nejvyšší inflace v Evropské unii a růstem cen energií, zvedajícím kapitány průmyslu ze židle.
Podle pravidelné analýzy Národního centra Průmyslu 4.0 v rámci ČVUT očekávají v tomto roce průmyslové firmy růst svých tržeb ve výši čtyř procent, což je – po zohlednění aktuální míry inflace – reálný propad o desetinu. S růstem svých tržeb počítá pouze 61 procent průmyslových podniků, nejméně od devadesátých let.
Přestože bude 82 procent firem nějakým způsobem zvyšovat své ceny (v průměru o jedenáct procent), zdaleka to nestačí na vykompenzování skokově rostoucích cen vstupů. Proto se 65 procent průmyslových podniků bude letos muset smířit s poklesem zisku.
Jednou z mnoha je i Wikov Industry, jejíž dlouholetý generální ředitel Antonín Růžička konstatuje, že marže budou klesat, protože růst cen vstupů se nedaří v aktuálním čase přenášet jedna ku jedné do prodejních cen. „Zejména dlouhodobé kontrakty jsou momentálně problém,“ tvrdí Růžička.
René Hilscher, prokurista společnosti Cromodora Wheels, očekává výrazný pokles marže a ziskovosti jednak z důvodu poklesu zakázek způsobených nedostatkem mikroprocesorů u zákazníků, jednak vlivem války na Ukrajině. „Nárůst cen materiálů, energií a služeb nejsou naši zákazníci ochotni zohlednit v cenách našich výrobků,“ konstatuje Hilscher.
Globální faktory by neměly tak negativní dopady, kdyby stál český průmysl na pevných základech. Jenže je závislý na segmentu výroby aut a jeho stále převažující dodavatelsko-subdodavatelské struktuře vyznačující se velkou mírou závislosti na exportech polotovarů za nízké marže.
Tento typ zakázek získaly české firmy díky své nákladové výhodě. Zákazníci ve smlouvách s růstem vstupů nepočítají a kvůli nízké přidané hodnotě dílů nejsou ochotni zdražení přijmout – více se jim vyplatí přesun výroby dále na východ.
Obtížnost jednání s velkými automobilkami však nezažívají pouze producenti dílů, ale i finálních výrobků o vysoké přidané hodnotě, jako jsou motory. „Snažíme se zajistit naše přežití, a to snahou o jakékoli promítnutí navýšených cen energií do cen našich finálních produktů. Jednání jsou zdlouhavá, extrémně náročná a vysilující,“ popisuje situaci Tomáš Prášil, člen představenstva jihočeské firmy Motor Jikov.
„Menší firmy a zákazníci mají snahu se domluvit, ale zákazníci typu automobilek a jejich dodavatelů v první linii – takzvané Tier 1 – jsou nekompromisní, přestože sami zdražují v rámci desítek procent,“ dodává.
„Chováním OEM a Tier 1 zákazníků dochází k vytváření nerovnocenných podmínek a nerovnocenného přístupu k zaměstnancům. My nemáme z čeho našim zaměstnancům přiměřeně kompenzovat vliv inflace a růstu životních nákladů. Možný důsledek? Rostoucí sociální nespokojenost a možná fluktuace,“ říká Prášil.
Další komplikací, zejména pro automobilový průmysl, je výrobní systém založený na dodávkách just-in-time. Ten globální krize v dodavatelsko-odběratelských řetězcích zcela narušila, a paralyzovala tak výrobu řady podniků. Nedostatek materiálů a komponent pro auta vedl automobilky k snížení jejich výroby o pětinu.
„Celý výrobní řetězec tak stále nemůže jet na plný plyn a pro nejbližší měsíce bohužel nelze očekávat žádné výrazné zlepšení situace,“ komentuje situaci výkonný ředitel Sdružení automobilového průmyslu Zdeněk Petzl.
„Skokový nárůst cen plynu a elektřiny, ale i dopravy a dalších vstupů už nejsou firmy schopné absorbovat. Vzhledem k dlouhodobým kontraktům v segmentu automotive je tempo nárůstu cen vstupů daleko za tempem růstu cen dodávaných výrobků, a firmy tak musí sáhnout do svých úspor nebo do kapitol určených na investice,“ přibližuje.
Jaroslav Řasa, zakladatel české firmy ABRA Software, snížení investic rozhodně nedoporučuje – naopak v nich vidí jedinou cestu k tomu, aby firmy krizi přežily. „Investice, které mají smysl a jasnou návratnost, je potřeba dělat v jakékoli době. Nejúspěšnější firmy nejvíce investují právě v době krize, což jim dává náskok před konkurencí v podobě lepší technologie, modernějšího vybavení či efektivnějších výrobních postupů,“ domnívá se.
„Řada průmyslových odvětví se doposud spoléhala na jinak velmi efektivní výrobu a logistiku just-in-time s potřebou udržovat minimální zásoby. Takový přístup ale předpokládá, že celý svět se chová předvídatelně. Mimořádné události však přinesly zcela novou situaci,“ hodnotí současný stav.
Výrobce autodílů a jeden z nejbohatších Čechů Pavel Juříček vnímá důležitost investic ve změněných podmínkách hry a přes mimořádně těžký letošek investice nesnížil. „Čelíme drastickému poklesu zisků. Důvody jsou nasnadě. Osmkrát vyšší cena elektřiny, desetkrát vyšší cena plynu, u oceli máme trojnásobný nárůst, cena plastů se zvýšila o polovinu. Investice ale držím na stejné úrovni. Bez investic nic nejde,“ souhlasí.
Podobně uvažuje řada dalších českých podniků: 32 procent firem ponechá přes všechny obtíže své investice na stejné úrovni jako před rokem.
Do alokovaných prostředků na inovace bude muset z důvodu nepředvídatelně rostoucích nákladů sáhnout devatenáct procent podniků, které své investice sníží v průměru o 23 procent.
Podle Řasy by firmy nemělo odradit ani zdražování investičních prostředků.
„Samozřejmě pokud jsou investice financovány bankami, mohou být problémem vysoké úroky, čehož jsme nyní svědky. Zdroje pro financování investic si lze zajistit ale i jinak. Například vstupem investora, ať už privátního, nebo prostřednictvím burzy,“ popisuje zakladatel ABRA Software.
Zdeněk Petzl zdůrazňuje, že k dispozici máme velkou míru evropských peněz, které bychom měli rozhodně využít: „Nabízí se nám unikátní možnost k využití společných finančních prostředků z národních i evropských fondů. Česká republika by na svou modernizaci mohla v příštích šesti letech využít až jeden bilion korun.“
