Pracovní vyhoření může být frustrující i vyčerpávající a bohužel roste počet lidí, kteří tímto syndromem trpí. Nová studie společnosti Gallup a Workhuman zjistila, že čtvrtina zaměstnanců zažívá v práci pocity vyhoření „velmi často“ nebo „vždy“.
A to jinými slovy znamená i to, že u čtvrtiny zaměstnanců dochází k poklesu energie, motivace a produktivity. Čím silnější jsou pocity vyhoření, tím náročnější je plnit své pracovní povinnosti. Vzniká tak spirála, ze které se jen těžko uniká. Proto je důležité včas rozpoznat příznaky a vědět, jak se zotavit.
Problém je v tom, že mnoho lidí považuje syndrom vyhoření za stres a snaží se ho ignorovat a jít dál, ale stres a vyhoření nejsou totéž. Únava, která se projevuje syndromem vyhoření, se od stresu, který můžete mít po dlouhém dni nebo týdnu v práci, podstatně liší. A může být tak silná, že vás může zcela ochromit.
Pocit vyhoření je srovnatelný s absolutní ztrátou elánu, vzdání se naděje na lepší a absence motivace překonávat překážky. Vyhoření navíc nevyléčíte prodloužením dovolené ani zkrácením pracovní doby.
Světová zdravotnická organizace (WHO) oficiálně klasifikovala syndrom vyhoření jako lékařskou diagnózu. Podle ní se jedná se o syndrom, který je považován za důsledek chronického stresu na pracovišti, který nebyl úspěšně zvládnut.
Vyhoření se diagnostikuje podle čtyř příznaků:
- Pocity vyčerpání a únavy
- Mentální odpor k pracovní náplni
- Pocity negativity nebo cynismu ohledně práce
- Snížení profesionální efektivity
Když svět vstoupil do třetího roku pandemie, množství registrovaných pracovních vyhoření vzrostlo na rekordní úroveň.
Průzkum Americké psychologické asociace zjistil, že z 1501 oslovených zaměstnanců 79 procent zažilo v měsíci před průzkumem pracovní stres. Tři z pěti pracovníků pak uvedli, že stres v práci u nich způsobuje nedostatek zájmu, motivace a energie.
Konkrétně 36 procent z nich pociťovalo kognitivní únavu, 32 procent emocionální vyčerpání a 44 procent fyzickou únavu. Celkově šlo o více než třetinu vyšší údaje než v roce 2019.
Jak povstat z popela
„Vyhoření může mít velký dopad na celkovou pohodu lidí, což může ovlivnit jejich život na pracovišti i v osobním životě,“ uvedla Meisha-ann Martinová, ředitelka sociální analytiky ve společnosti Workhuman.
Pracovní výkonnost a efektivita vás přitom nemusí nutně přivést do stavu vyhoření nebo vám způsobit újmu na fyzickém a duševním zdraví. Je ale potřeba dodržovat jistá pravidla.
Zde je sedm tipů, jak předejít vyhoření:
- Hodně odpočívejte. Zpomalte a věnujte pozornost svému tělu a jeho potřebám. Věnujte se relaxačním činnostem, jako je poslech příjemné hudby, četba dobré knihy nebo pozorování přírody.
- Pečujte o sebe. Klíčem k účinnému zotavení z vyhoření je zdravá strava, dostatek spánku a pravidelný pohyb. Když máte málo energie, stanovte si priority nejdůležitějších pracovních úkolů a naplánujte si celý den dopředu tak, abyste hladinu energie sladili s pracovními úkoly.
- Dělejte si malé přestávky. Pěti až desetiminutové přestávky během pracovního dne vám pomohou uvolnit se a zbavit se únavy. Může jít o protahování, chůzi po schodech, svačinu, hluboké dýchání, krátkou jógu nebo pětiminutovou meditaci.
- Stanovte si hranice mezi pracovním a osobním životem. Pokud pracujete z domova, omezte práci jen na jeho určitou část, aby nenarušovala život ostatních členů domácnosti a abyste se mohli soustředit. Po skončení pracovní doby se držte dál od svého pracovního místa a nepřijímejte další úkoly.
- Meditujte. Relaxační cvičení a občasná pětiminutová meditace (například i u pracovního stolu) podporují obnovu energie. Pomůže vám uvolnit se, vyčistit si hlavu a osvěžit mysl, tělo i ducha.
- Nezadržujte to v sobě. Pokud se necítíte dobře, promluvte si o svém vyhoření s partnerem nebo s někým, s kým se cítíte bezpečně. Je užitečné mít pomocnou ruku, o kterou se můžete opřít, prostě někoho, kdo rozumí vaší situaci. Může to být i například kolega v práci, který je pod podobným tlakem.
- Vyhledejte odbornou pomoc. Nenechte se v práci zastrašit nebo odradit a pokuste se s nadřízeným vyjednat prodloužení termínu, větší flexibilitu nebo snížení pracovní zátěže. Pokud se příznaky vyhoření zhoršují nebo pokud svépomoc dlouhodobě nefunguje, je nezbytné vyhledat odbornou pomoc.
Co mohou dělat zaměstnavatelé?
Zpráva společnosti Gallup-Workhuman odhalila, že pokud zaměstnavatelé pamatují na životní události a pracovní milníky a uznávají je, zaměstnanci mají mnohem silnější pocit, že jejich organizaci záleží na jejich pohodě.
„Vzhledem k tomu, že se v dnešní době manažeři a zaměstnanci kvůli vzdálené a hybridní práci fyzicky odpojují, je začlenění okamžiků uznání ještě důležitější,“ říká Meisha-ann Martinová.
Podniky by obecně měly více mluvit se zaměstnanci o jejich pocitech, měřit úroveň stresu na pracovišti a vypracovat akční plány na zmírnění únavy z práce.
Tyto strategie zajišťují, že se zaměstnanci nebudou cítit
výhradně zodpovědní za řešení problému, který je v mnoha případech způsoben
jejich prací – nikoli jejich vlastními nedostatky. Pokud organizace neřeší
problém vyhoření, je pravděpodobné, že jejich nejlepší talenti odejdou do firem
s lepšími benefity a podporou.
