Jeanne du Barry byla prototypem odvážné antihrdinky své doby. Snímek o dvorní milence Ludvíka XV., který se stal zahajovacím filmem letošního festivalu v Cannes, však odvahu a drzost své historické předlohy postrádá.
Film byl předmětem diskuse již nějakou dobu před svou premiérou. Režisérka, scenáristka i představitelka hlavní postavy Maïwenn se totiž do role Ludvíka XV. rozhodla obsadit Johnnyho Deppa, jehož herecká kariéra po soudním sporu s Amber Heard značně utrpěla.
Uvedení snímku Jeanne du Barry v Cannes umožnilo Deppovi návrat na velká filmová plátna. Herce
i samotný film čekalo velmi vlídné přijetí, doprovázené sedmiminutovým potleskem po závěrečných titulcích.
Ne vždy však několikaminutové ovace vestoje odráží kvalitu snímku a následné divácké přijetí. Stačí si vzpomenout na nepříliš úspěšného Neon Demona, kterému návštěvníci festivalu tleskali celých sedmnáct minut.
Jeanne du Barry je podobným případem, i když podobnost se surrealistickým thrillerem režiséra Nicolase Windinga Refna končí u festivalového přijetí. Zatímco snímku Neon Demon je často vytýkána divácká nepřístupnost a samoúčelná provokace, Jeanne du Barry má opačný problém.
Příběh se točí kolem Jeanne Vaubernierové, ženy z chudých poměrů, využívající svého půvabu a schopností, aby se ze společenského statusu vymanila. Jedním z jejích milenců se stává i hrabě du Barry, který jí výměnou za věrné služby poskytne luxusní zázemí.
Jednoho dne se rozhodne Jeanne nabídnout samotnému králi Ludvíku XV., který je mimo jiné známý svými zálety. Král se ale do okouzlující Jeanne na první pohled zamiluje a učiní z ní dvorní kurtizánu. A zbytek královského dvora naneštěstí panovníkovo nadšení nesdílí.
Madame du Barry je ve všech aspektech nekonvenční osobnost, která odmítá následovat dvorní pitoreskní manýry. Obléká se do mužských šatů, stará se o sluhu jako o své dítě a jako jediná se nebojí otočit ke králi zády. A versailleská smetánka šílí.
Skutečný život a osud historické postavy představuje potenciál sám o sobě nejen díky neochotě hrát podle pravidel šlechty, ale také kvůli komplikované romanci s francouzským králem. Právě na tomto vztahu se snaží snímek stavět, ale bohužel se mu to příliš nedaří.
Johnny Depp je jako Ludvík XV. – v porovnání se svými předchozími rolemi – překvapivě civilní. Králova postava se obecně na plátně objevuje málo a většina scén se soustředí na samotnou Jeanne. To by samozřejmě nevadilo, protože sledovat její vývoj a její infiltraci do života na vysoké noze je velmi zábavné.
Jakmile si však král svou múzu oficiálně nastěhuje do Versailles, vývoj hlavní postavy začne stagnovat. Diváckou pozornost má držet vášnivý vztah krále a jeho milenky, ale ústřední pár na plátně postrádá jakoukoli chemii. Zatímco Ludvíkovu osobnost tvoří pouze láska k Jeanne, o jeho protějšku víme první poslední – kromě skutečného důvodu lásky k panovníkovi.
Film nefunguje ani jako romantické drama, ani jako komplexní vhled do života ikonické hraběnky. Příběhu chybí rámec, který by jednotlivé výjevy držel pohromadě. Ve výsledku tak snímek působí trochu roztěkaně a bez rytmu.
Jeanne du Barry je tak konvenční historické drama o nekonvenční hrdince, s pompézními kostýmy, úchvatnými lokacemi i kvalitním orchestrálním doprovodem. Kromě tohoto krásna ale nenabízí nic nového. Vystihnout absurditu královského dvora a žen, které jí musely čelit, se daleko lépe daří snímkům Korzet, Favoritka či Marie Antoinetta.
