Britský snímek Jak mít sex, mířící po úspěchu na letošním festivalu v Cannes do českých kin, je na pohled odlehčenou letní komedií. Pod neonovou fasádou se však skrývá
melancholická studie složitostí dospívání, vnímání sexuality a šedých zón konsentu.
„Jsme na Malii, bejby!“ křičí nadšeně šestnáctiletá Tara na své dvě nejlepší kamarádky Skye a Em. Mají za sebou závěrečné zkoušky na škole a právě dorazily na místo, kde hodlají strávit nejdivočejší prázdniny svého života. Koupají se v nočním moři, ládují hranolkami a navlhlé cigarety si suší na pánvičce.
Především je ale v prosluněném krétském resortu čekají neonové večírky se spoustou alkoholu a
příležitostí k nezávazným letním románkům. Na začátku dovolené proto mezi sebou uzavřou sázku: vyhraje ta, která si jich užije nejvíce.
Pro Taru je situace o poznání citlivější než pro její přítelkyně – jako jediná ještě nepřišla o panenství. Když se o pár dní později seznámí s partou starších teenagerů z vedlejšího pokoje, tlak na odpanění stoupá. A vzrušení a hédonismus předchozích nocí postupně vystřídá bolestivé vystřízlivění.
Britská režisérka a kameramanka Molly Manning Walker se sexualitě u dospívajících věnovala už dříve ve svém krátkém snímku Dobrý, díky. A ty? Tentokrát se námětem jejího celovečerního debutu stala vzpomínka z podobných ,,party“ prázdnin, kde společně s kamarádkami viděla orální sex na pódiu.
Uvědomila si, jak velký měla taková zkušenost vliv na její pozdější vnímání sexu. Film však navzdory lehce návodnému názvu nesklouzává k poučkám a moralitám. Spíše než
návod na správný sex ukazuje, jakým způsobem se o sexualitě v náctiletém věku učíme a jak se s ní vypořádáváme.
Skye sice Taru přesvědčuje, že nikoho nezajímá, jestli je stále ještě panna, ale obě vědí, jak moc ji tento status tíží. Režisérka téma ve filmu zdůrazňuje nejvíce: tlak na to, abychom měli sex, není sice nápadný, ale přichází neustále a v mnoha podobách, ať už od okolí, či z vlastní hlavy, která nás přesvědčuje, že bez sexu nejsme dostateční.
Walker skrze vrstevnaté a uvěřitelné charaktery vykresluje bolestivé situace, ke kterým tlak okolí, nejistota či nedostatek informací vede. A to nejen ve vztahu k sexu, ale obecné intimitě a komplikovaným vztahům mezi mladými lidmi.
Dostáváme prostor k zamýšlení se nad procesy, které k volbám pod tlakem přispívají. Chování Skye, neváhající využít Tařina slabého místa a ponížit ji, aby se sama zalíbila mužům, není zrovna nejsympatičtější. I její špatné kroky ale, stejně jako u mnohých dalších teenagerů, vycházejí z nízkého sebevědomí, nejistot a touhy po pochopení.
To vše film zprostředkovává především z pohledu ženských postav. I proto se možná více než na
explicitní záběry a sexuální scény zaměřuje na vše předtím a potom. Na nenápadné
změny chování, emoce, reakce či nenaplněná očekávání.
Zatímco v první půlhodině z plátna doslova sálá horko a energie, s postupnou gradací děje se záběry prodlužují, hudba utichá a kamera se soustředí především na detail a zachycení Tařiných vnitřních prožitků.
Je to právě ženská perspektiva, která pomáhá zvýraznit stále přítomné rozdíly mezi způsobem, jakým se o sexu učí muži a jak ženy – a především, jak přistupují ke konsentu.
Nikoho přitom neoznačuje za viníky, spíše ukazuje na zažité vzorce chování, které jsou dlouhodobě normalizované a navzdory zvyšujícímu se povědomí o různých podobách sexuálního násilí se je stále nepodařilo odbourat.
Jak mít sex akcentuje bolestivá témata v obyčejných životech mladých dospělých s nebývalou lehkostí. Nejednou nás opilecké trapasy či rozverné dialogy rozesmějí a dojmou projevy nerozlučného přátelství, ale zároveň se budeme muset po odchodu z kina trochu vzpamatovávat.
A možná to bude trvat o něco déle než kocovina.
