skip to main content
Netradiční byznys

Diamanty z dolu, nebo z laboratoře? Otázka, která budí vášně a odpověď na ni je složitá

Položte je vedle sebe a nepoznáte rozdíl. Dva stejné diamanty se stejnými fyzikálními vlastnostmi i chemickým složením. Přesto bude jedna skupina šperkařů přísahat na první z nich a proklínat ten druhý a naopak. Stačí jim říct, že jeden je vytěžený a druhý vyrobený v laboratoři. 

Bojuje se tu o hodně. Každý rok dosáhnou prodeje diamantů jen těžko představitelných 80 miliard dolarů. A mladší generace podle průzkumů těžařských společností tíhne ke šperkům, které mají etický původ a jejich produkce je udržitelná – záleží na tom zhruba 40 procentům mileniálů. 

70 procent oslovených by pak při vybírání zásnubního prstenu zvážilo ten se syntetickým diamantem a tohle číslo bude s dorůstáním dalších generací výrazně růst. Trh s diamanty se mění. 

Potvrzuje to i Gabriela Dědičová, majitelka české šperkařské značky Tiami, která pracuje výhradně s lab-grown, tedy v laboratoři vyvinutými diamanty. „Mladí jsou naši hlavní zákazníci. Přichází generace mileniálů, kterým záleží na tom, jaké šperky nosí a jaký je jejich původ,“ říká.

„Laboratorní diamanty u nás kupují mladí muži v zásnubních prstenech nebo třeba maminky pro dcery za maturitu či promoci,“ popisuje Dědičová. Někteří jako zajímavost, jiní z principu – prsten s těženým diamantem by na ruku nechtěli. 

70 % mileniálů zvažuje pořízení zasnubního prstenu s laboratorním diamantem
Reklama

O vytvoření syntetického diamantu se chemici pokoušejí už několik stovek let. V polovině minulého století se to povedlo poprvé, až donedávna šlo ale o kamínky pro průmyslové využití. Teprve posledních deset let výrobě syntetických diamantů přeje a v současnosti lze v laboratoři vypěstovat i desetikarátový kámen. 

Jejich výroba ale pořád ještě stojí velké úsilí, čas a energii. Proč to všechno, když ve světě existují přírodní naleziště a bohatá ložiska jsou třeba v západní Austrálii, v Botswaně či v Namibii?

Především proto, že jejich těžbu v některých zemích doprovázejí také velké kontroverze: dětská práce, ničení životního prostředí, nerovné nakládání s dělníky, kteří pracují v těžkých podmínkách za několik dolarů za den, a také kšeftování, které živilo občanské války především na území Afriky. 

Krvavý diamant, to není jen název filmu, ale oficiální pojem OSN – označení diamantů, jejichž prodej slouží k rozpoutání občanských válek a financování teroristických skupin.

Na produkci takových diamantů jsou už dnes uplatňovány přísné sankce, dodnes se s nimi ale kšeftuje. A přestože někteří prodejci deklarují, že jejich původ je etický, jen těžko se to dá ve skutečnosti dokázat. 

Že se za takovými diamanty táhne krvavá stopa? Tak na tu uhlíkovou se už raději vůbec neptejte. Těžba drahých kamenů je velkou zátěží i pro přírodu, v dolech se využívají výbušniny, kyseliny a těžká technika. Doly navíc zabírají obrovské plochy, a abyste získali kamínek, co ozdobí sotva jeden prsten, je nutné vytěžit až 250 tun zeminy.

Diamantový důl v Angole očima družice | Foto NASA

Jenže všechny tyhle hříchy diamantům chtě nechtě přidávají i na jisté prestiži. Přírodních diamantů je prostě jen omezené množství, není snadné je vytěžit a každý kamínek je draze vykoupen. Jak moc je oproti tomu přitažlivý diamant stvořený v prostředí laboratoře?

„Můj zlatník třeba se syntetickými diamanty zpočátku odmítal pracovat. Nepřišlo mu to prestižní a bál se, že touto nabídkou nezískáme důvěru zákazníků,“ vzpomíná Dědičová, která ho k syntetice musela dlouho přemlouvat. A přiznává, že se mezi šperkaři nejedná o ojedinělý případ. 

Podobné námitky má třeba Alojz Ryšavý, majitel klenotnické firmy ALO diamonds. „Je to jako nakupovat boty. Buď chcete kožené, nebo z koženky,“ říká rozhodně.

Reklama
Syntetické diamanty bych nedoporučoval jako investici.

„Vytěžený diamant je každý unikátní, nezkopírovatelný, oproti tomu syntetických můžete vyrobit, kolik chcete, a jejich cena musí v budoucnu nutně začít klesat. Proto bych je ani nedoporučoval jako investici,“ tvrdí majitel firmy, která má ve své nabídce pouze těžené kameny.

Laboratorním diamantům je mimo jiné vytýkáno i to, že jejich výroba je energeticky náročná. Dědičová ale upozorňuje, že ve studiích zkoumajících uhlíkovou stopu výroby jsou markantní rozdíly podle toho, kdo je zadavatelem výzkumu.

Podle studie, kterou si zadávaly těžařské společnosti, vykazuje laboratorní výroba diamantů až třikrát větší uhlíkovou stopu než těžba. Podle další od poradenské společnosti Frost & Sullivan zase výroba jednoho karátu vyžaduje téměř sedminásobně nižší spotřebu vody a vytváří nižší ekologickou stopu než těžený diamant.

Část výrobců laboratorních diamantů se každopádně snaží pro výrobu využívat obnovitelné zdroje elektřiny – třeba Diamond Foundry využívá k výrobě výhradně vodu z řeky Colorado.

Je to jen malý kamínek, ale k jeho vydobytí ze země či výrobě v laboratoři vede složitá cesta. Přesněji řečeno, když mluvíme o laboratoři, dvě složité cesty.

Jednou z možností je chemická vaporace, kdy se malý krystal diamantu vloží do reaktoru se směsí plynů. Mikrovlnným zářením se pak plyny rozehřejí do plazmatické formy, jednotlivé atomy uhlíku se od sebe oddělí, a začnou se vrstvit na krystal. 

Druhým způsobem je výroba za vysokého tlaku a vysoké teploty, kdy se v laboratoři simulují podmínky, za kterých vzniká diamant v přírodě. Ať jedním, či druhým způsobem, na začátku vždy musí existovat malinký diamant (říká se mu diamantové semínko), na které se nabalují atomy uhlíku.

Předplatné Forbesu

Výsledný produkt si pak v ničem nezadá s kamenem vytěženým z přírody. Některé, ty certifikované, odlišuje jen titěrná značka na hraně, která hlásí, že je lab-grown. Na první pohled není vidět, k jejímu nalezení je potřeba lupa a zkušené oko šperkařů. Právě tahle značka ale ovlivňuje cenu syntetického diamantu, která je oproti těženým diamantům zhruba třetinová.

Pokud laboratorní diamant značku nemá a jeho původ ani cvičené oko neodhalí, stoprocentně ho rozezná jen speciální přístroj. I to je důvod, proč klenotnictví většinou nenabízejí syntetické a přírodní diamanty v jedné kolekci.

„Může to mást zákazníky. Uvidí šperk s diamantem za odpovídající tržní cenu a vedle něj jiný šperk s umělým diamantem za podstatně nižší cenu. Jen těžko se takové rozdíly vysvětlují,“ udává Ryšavý jeden z důvodů, proč jeho firma nepřemýšlí o nabídce syntetických diamantů.

Třeba v Americe už ale úřady mezi diamanty nedělají rozdíly. Před dvěma lety laboratorní diamanty dostaly požehnání od americké Federal Trade Commission, tedy regulačního úřadu, který chrání zájmy spotřebitelů. Úřad ustanovil novou společnou definici diamantů přírodních a uměle vytvořených. 

Ať už syntetický, nebo přírodní, každý z nich má svoje zákazníky.

Dokonce i jedna z největších těžařských společností De Beers začala investovat do vlastního vývoje uměle vytvořených diamantů. „To mi přišlo jako ukazatel, že je v tomhle podnikání potenciál,“ vzpomíná Dědičová, proč i ona, která se dříve živila distribucí těžených diamantů, zvolila místo dolů laboratoře. 

Jestli někdo dodává laboratorním diamantům lesk, jsou to celebrity, které je začínají nosit do společnosti. „Vynesla je Meghan Markle, Penelope Cruz, Lady Gaga… Investoval do nich Leonardo DiCaprio, který je začal velmi propagovat po natočení filmu Krvavý diamant,“ vypočítává Dědičová, po jakých událostech se přirozeně zvedá zájem veřejnosti o syntetické diamanty.

Sama ale přiznává, že zatím jsou kameny z laboratoře stále spíš zajímavostí, ze které se stane mainstream patrně až s další generací. A dodává, že trh s přírodně těženými diamanty nevnímá rivalsky.

Na tom se ostatně s Ryšavým shodují. „Ať už syntetický, nebo přírodní, každý z nich má svoje zákazníky. Naší snahou je to, aby měli informace a možnost výběru,“ prohlašují.

Reklama
Reklama