Co na tomhle autě můžete testovat? Otázka, která se v souvislosti s prvním elektrickým rolls-roycem zazněla několikrát. Chcete znát odpověď? Tak pokračujte.
Tenhle test byl totiž poněkud důslednější než všechny ostatní. Muselo se vycházet z toho, jak žijí a hlavně jak řídí typičtí zákazníci nejluxusnější automobilky světa.
Zkoušelo se, jestli se dá v Rolls-Royce Spectre bez problémů telefonovat, když vedle vás stojí nastartovaný vrtulník. Jak se jezdí v kopcích Monaka, ale i londýnských čtvrtích Mayfair, Kensington nebo Chelsea, aby se prověřilo, že nebude problém s parkováním u luxusních rezidencí a obchodů.
Prověřovalo se, jestli se dá do kufru pohodlně naložit oblek nebo večerní šaty v dlouhém ochranném vaku. V kopcích v Los Angeles se pomocí čidel gravitace a gyroskopických senzorů hlídalo, aby se elektricky ovládané dveře v prudkých kopcích otevíraly a zavíraly stejnou rychlostí bez ohledu na to, jestli auto parkuje podélně nebo napříč.
Přidejte testy v extrémních teplotách jak v pouštních, tak i ledových oblastech, v součtu najezděte 2,5 milionu kilometrů a o autě víte všechno, co jste potřebovali.
Takhle nějak to dělají ti, co mají v kolonce zaměstnavatel napsáno Rolls-Royce Motor Cars. Já jsem při vůbec první příležitosti vyjet na silnice Česka, kterou Rolls-Royce Spectre dostal, vyrazil k Berounce. A ani těch kilometrů nebylo tolik. Nějakých 350.
Nebylo minus čtyřicet ani plus padesát a zatáčky v kopcích nad řekou jsem s autem těžkým bezmála tři tuny řezal asi o něco opatrněji než testovací řidiči z Goodwoodu. Ale na rovinu přiznám, že styl byl takový, jaký bych si s jiným rollsem nedovolil.
Spectre toho i díky těžkým bateriím v podlaze, a tím pádem nízkému těžišti zvládne víc než sourozenci ze stejné stáje snů. Ale pozor, zase žádnou divočinu – auto s cenovkou přes jedenáct milionů korun nechcete nechat tahat traktorem z pangejtů, byť s výhledem na Křivoklát.
Poslat tohohle rollse vzhledem k jeho síle mimo silnici by přitom nebyla žádná věda. Člověk k tomu ani nepotřebuje pro rolls-royce typický dvanáctiválec. Teď si musí „vystačit“ se dvěma elektromotory, což je ale při celkovém výkonu 584 koní tak nějak jedno.
Ačkoli s tím posíláním mimo silnici… Spectre je chytrý, takže ví, kudy jedete a co je před vámi. Jakmile zjistí, že se blíží zatáčka, nějak dokáže potlačit náklony těžkého korábu, kde jen už zmíněné baterie váží sedm set kilogramů, a přitvrdí tlumiče.
A pozor, tím to ještě nekončí. Systém řízení všech čtyř kol, což si možná nesprávně myslíte, že je sofistikované označení řidiče, mezitím řeší, jak zajistit bezproblémový vjezd do zatáčky a hlavně i výjezd z ní. Jak si to představit?
Asi tak, že v daných okamžicích někde kolem vás v ukrytých kabelech propojujících osmnáct senzorů a centrální mozek rollse létá nekonečně jedniček a nul, podle nichž auto samo nastavuje parametry řízení, brzdění, rozdělení výkonu i odpružení. Tohle všechno proto, aby měl řidič pocit velmi snadného ovládání vozu.
Než jsem tohle zjistil, naivně jsem si myslel, že Rolls-Royce Spectre řídím já. A to i s vědomím toho, že řízení britské legendy je pocitově jiné, než když si sednete do… vlastně čehokoli.
Ta jinakost začíná už tím, jak Spectre vypadá. Normálně by se řeklo sportovní kupé. I podle fotek tak působí – jenže čtyřmístná obluda je skoro metr šedesát vysoká a pět a půl metru dlouhá.
Když se k ní přiblížíte, máte skoro potřebu poníženě sklopit zrak, obřadně se uklonit a místo prstenu políbit sošku Spirit of Ecstasy nad tou nejširší, navíc efektně podsvícenou maskou ve tvaru Pantheonu, jakou kdy nějaké auto značky Rolls-Royce dostalo.
Pokračuje se tím, že se proti směru jízdy otevírané dveře rozevřou a před vámi se objeví ztělesnění slova luxus. Teď už jen překonat ten starý známý pocit, který zažívám vždy, když se naskytne možnost řídit rollse. Jaký?
Pokaždé se složitě zbavuji nutkání přezout se do bačkor, protože podrážky bot po podzimní procházce Prahou a huňaté koberce – odhaduji, že utkané z vlny skotských ovcí s rodokmenem a vlastními jmény – nejdou dvakrát dohromady.
Ale budiž, když máte na rollse, máte i na někoho, kdo se postará o koberečky.
Sezení za volantem prvního elektrického modelu ale není vlastně překvapivě nijak zásadně odlišné do jiných modelů téže značky. Startování tlačítkem vlevo, řazení pod tlačítkem vpravo, sešlápnutí pedálu a sametový rozjezd.
Vlastně spíš plavba, pokud je zacházení s plynem normální. Když není a pedál se nějakou, ehm, shodou náhod ocitne na podlaze, Spectre nebo chcete-li česky Přízrak vyráží jako urvaný.
Skoro 600 koní i přes ohromnou váhu dokáže auto z nuly na sto poslat za čtyři a půl sekundy. Kam se v tu chvíli najednou poděly ty skoro tři tuny váhy? Kdoví… jsou pryč! Nějak si ale říkám, že dělat něco takového s rolls-roycem je stejný nesmysl, jako když jste předseda vlády a necháte se natáčet při nakupování nutelly.
Rolls-Royce o Spectru tvrdí, že jde o jeho nejvíc digitálně propojený model v historii. Možné to je, ale jako řidiči nebo cestujícímu na zbývajících třech sedadlech je vám to úplně jedno. Dnes už nezbytný dotykový displej na palubní desce je i tady, ale za ty víc než tři stovky kilometrů jsem ho použil dvakrát.
Jednou k tomu, abych s autem spároval mobil. Podruhé abych si do paměti nastavil dvě oblíbené rozhlasové stanice. Klimatizace, ovládání hlasitosti audia, přepínání rádií, vyhřívání oken, elektrické zavírání dveří, ventilace a masáž sedadel… Všechno obstarají stará dobrá tlačítka, kolečka a páčky. Vadí to? Vůbec.
A teď ještě jedna zásadní otázka. Odpověď na ni by si měl majitel či majitelka elektrického krále nechat vytetovat na čelo. Kolik to ujede na jedno nabití? Odpověď zní: tolik, kolik baterie s kapacitou 105,7 kilowatthodiny, kterou používají i v BMW, zvládne.
Papírově až 520 kilometrů. A když se budete za volantem chovat tak, jak se na rolls-royce sluší a patří, v létě těch 500 kilometrů nejspíš i dáte.
Málo? Hodně? Ptejte se těch, kteří jsou schopni jedenáct milionů za takové auto zaplatit. Vzhledem k tomu, že výroba uměleckého díla s názvem Rolls-Royce Spectre je na dva roky vyprodaná, zásadní problém to asi nebude.
