Už když se před necelým rokem otevírala po letech chátrání a následné náročné rekonstrukci Volmanova vila ve středočeských Čelákovicích, byl zájem fanoušků architektury o návštěvu jednoho z vrcholů meziválečné moderny obrovský.
Spolek Volmanova vila, který měl za úkol do vily přivést život a otevřít ji veřejnosti, proto začal ke komentovaným prohlídkám postupně přidávat akce a události, během nichž mohou lidé výjimečnou vilu od architektů Karla Janů a Jiřího Štursy prozkoumávat. A jak potvrzuje předsedkyně spolku Zuzana Kadlečková, zájem pořád roste.
„Otevřeli jsme v říjnu loňského roku a komentované prohlídky byly takovým začátkem. Věděla jsem ale, že u toho nechceme zůstat, že Volmanova vila má být místo, kde se snoubí architektura se zážitky, a že chceme program stavět tak, aby se k nám návštěvníci chtěli vracet,“ říká Zuzana Kadlečková, která je zároveň dcerou jednoho ze současných vlastníků vily.
Komentované prohlídky tak mají sloužit jako první seznámení s vilou, kterou si v Čelákovicích nechal v roce 1937 postavit místní úspěšný podnikatel a výrobce obráběcích strojů Josef Volman. V ideálním případě by si měl návštěvník po absolvování prohlídky začít hned plánovat, kdy se do vily vrátí.
I u prohlídek však spolek hledá stále nové přístupy, jak prozkoumávání domu ozvláštnit. „Třeba v říjnu u nás bude jednu sobotu hostovat Lukáš Václavík, dlouholetý průvodce z vily Tugendhat a vily Stiassni a zaměří se na porovnání práce Ludwiga Miese van der Rohe a architektů Janů a Štursy,“ prozrazuje Kadlečková.
Jednou z novinek, kterou spolek v uplynulém půlroce spustil, je možnost ubytování přímo ve vile. K tomu je připravený apartmán slečny Ludi v prvním patře východního křídla domu. Je vybaven pečlivě vybraným a zrestaurovaným nábytkem od legend českého funkcionalistického designu, jako je Jindřich Halabala nebo Robert Slezák.
Apartmán slečny Ludi
Apartmán slečny Ludi
A o nevšední zážitek se postará třeba koupelna s původním mramorem a modrou vanou ze třicátých let nebo večerní drink na střešní terase. „To je asi nejlepší varianta, jak architekturu zažít na vlastní kůži, jak ten dům skutečně poznat,“ dodává k tomu Kadlečková.
Kromě toho spolek ve vile pořádá například koncerty. Ten nejbližší bude 12. října, kdy v domě vystoupí česká harfistka Kateřina Englichová. „To je ta tradičnější linie akcí. Koncerty vážné hudby se odehrávají v našem reprezentativním obývacím pokoji, který dokážeme přetvořit na sál pro devadesát hostů,“ říká předsedkyně spolku.
Během léta se ale ve Volmanově vile konaly i méně tradiční události. Jednou z nich bylo takzvané imerzivní divadlo, tedy žánr, při kterém se divák volně pohybuje v určitém prostoru a sleduje jednotlivé herce. „Byl u nás spolek Pomezí, který nám na míru připravil inscenaci Malvína. Bylo to dvanáct vyprodaných představení, kdy se celá vila i s parkem změnila v jeviště divadla,“ vypráví Kadlečková.
Inscenace Malvína
Inscenace Malvína
Inscenace Malvína
Dalším netradičním zážitkem bylo i spaní pod hvězdami, tedy večer, který kombinoval architekturu s jógou, hudbou i gastronomickým zážitkem. A nakonec se mohli návštěvníci vyspat v glampingovém stylu na střeše vily pod hvězdnou oblohou.
Podobných akcí chce spolek nabízet stále více. Vždy ale musí být v symbióze s architekturou. „Nejsme čistě eventový spot, který by bylo možné pronajmout na cokoli. Vždy to prochází kurátorským filtrem. Takže i když přijdete koncert vážné hudby, tak před ním máte příležitost si vilu projít,“ vysvětluje Kadlečková. „I když architektura nehraje zrovna prim, tak vždy doplňuje celý zážitek,“ dodává.
V příští letní sezoně by navíc chtěli členové spolku ve vile pořádat i svatby. I ty ale budou cílit zejména na fanoušky moderní architektury. Těch je podle Kadlečkové hodně. Soudí tak podle toho, že lidé do vily často cestují ze všech koutů republiky.
Volmanovu vilu koupila v roce 1996 skupina místních čelákovických strojařů, kteří vlastní úspěšnou firmu na výrobu obráběcích strojů. A rozhodli se, že vrátí vile původní lesk a slávu. Dům byl totiž v devadesátých letech promočenou a rozpadající se ruinou, o niž se její tehdejší majitel – Volmanův zeť, který komunisty zabavený dům v rámci restituce získal zpátky, nestaral.
Na náročné obnově cenného domu pracoval architekt Marek Tichý, autor několik významných rekonstrukcí, třeba budovy Elektrických podniků, Werichovy vily nebo aktuálně hotelu Intercontinental.
Nyní vila funguje jako soukromé muzeum architektury a zatím žije z příjmů ze vstupného a z pronájmů. „Snažíme se etablovat i jako partner pro město Čelákovice, Středočeský kraj i ministerstvo kultury a do budoucích let doufáme i v podporu z jejich strany, protože jsme významnou zastávkou pro cestovní ruch,“ říká Kadlečková.
„Zatím si ale nemůžeme dovolit nabízet třeba zvýhodněné vstupné ani pevnou otevírací dobu. Komerčně by nám to nevycházelo. Prohlídky vypisujeme tak, abychom věděli, že budou plné a že se nám to zaplatí,“ dodává.
