Vyhlášená pražská modistka Marie Tombo patřila k nejúspěšnějším podnikatelkám první republiky. Klobouky od ní nosily filmové herečky, manželky průmyslníků i první dámy.
Její jméno znělo exoticky a její závod byl v časech první republiky naprosto vyhlášený. Její reputace sahala dokonce i za hranice naší vlasti. Zatímco však příběhy Hanny Podolské či Salonu Rosenbaum rezonují až do dnešních dnů, na značku Tombo Modes se prakticky zapomnělo. Je čas to změnit.
Tohle je příběh velkého talentu jedné mladé ženy, ohromného ekonomického úspěchu, zvučných jmen a prestižních zakázek. A taky příběh mnoha osudových zvratů.
Za závodem Tombo Modes stála pozoruhodná osobnost jeho zakladatelky. Marie Tombo, narozená 20. července 1899 v Libochovicích nad Ohří jako Marie Mayerová.
Exotické příjmení, které dalo jméno její firmě, nebylo smyšlené – v roce 1933 se Marie provdala za úředníka Jaroslava Tombo a přijala jeho příjmení v originální, nepřechýlené podobě.
Ve stejnou dobu začala její hvězda stoupat.
Jejími klientkami přitom byly prakticky všechny první dámy té doby. Manželky továrníků, ministrů i průmyslníků, filmové hvězdy – i paní ministrová a následně i paní prezidentová Hana Benešová, považovaná za nejelegantnější ženu své doby.
Všechny si své apartní kloboučky, ladící s elegantními toaletami a vycházkovými šaty, nechávaly vytvářet v salonu Tombo Modes.
Příběh úspěchu Tombo Modes lze vysledovat nejpozději od roku 1934, kdy se závod usídlil na prestižní adrese Václavské náměstí 12.
V téže době se objevují i první reklamy Madame Tombo v časopisech, zachovala se například reklama z tehdy velmi úspěšného módního a společenského časopisu Měsíc, který četly dámy z takzvané „lepší společnosti“, ale s nimi i celá Praha.
Inzerát na Marii Tombo z časopisu Měsíc
Zachovaný inzerát ukazuje, že modistka Marie Tombo úspěch svého závodu nestavěla jen na vlastní produkci, ale chytře využívala i své znalosti mezinárodní scény a svého obchodního ducha.
Reklamní kampaň čtenářky časopisu Měsíc příkladně informuje, že „Madame Tombo se vrátila z Paříže a Londýna a přivezla nové překrásné modely dámských kloboučků“.
V nabídce pražského salonu jsou už v první polovině třicátých let tak k mání renomované zahraniční módní značky jako Worth, Lucien Lelong, Suzanne Grillet, Saks nebo Rose Descat.
K tomu Marie Tombo nabízela i vlastní originální kreace a původní zakázkovou tvorbu na přání i těch nejnáročnějších zákaznic. To nabízelo ohromné obchodní možnosti.
V době, kdy bylo nemyslitelné, aby dáma bez klobouku vyrazila do společnosti, či jen na běžnou procházku nebo do kavárny s přítelkyněmi, šla popularita Madame Tombo strmě nahoru.
„O podniku se mezi dámami hodně mluvilo, paní Tombo totiž dobře věděla, jak důležitá je reklama,“ uvádí k tomu historička módy Miroslava Burianová v nedávno publikované monografii Hana Benešová: První dáma elegance, kterou vydala Grada Publishing ve spolupráci s Národním muzeem.
Burianová pro potřeby své knihy prostudovala ohromné množství archivního materiálu a ve své knize k úspěchu Marie Tombo mimo jiné zmiňuje konkrétní dobový článek z časopisu Měsíc, pod nímž je podepsaná redaktorka píšící pod přezdívkou Pixie a který salon Tombo Modes velice vychvaluje.
„Podnik má všechny předpoklady pro to, aby uspokojil nároky nejzhýčkanější dámy,“ horuje redaktorka Pixie počátkem třicátých let a informuje, jak to uvnitř salonu vypadá.
„Decentně zařízený přijímací pokoj má nábytek žlutě lakovaný a porculánově modře polštářovaný a vyzařuje intimní atmosféru. Madame Tombo, která osobně obsluhuje své zákaznice, poradí Vám s vybraným vkusem při výběru ze své bohaté kolekce.“
A pokračuje dál: „Uvidíte zde originální pařížské modely od Grilleta, Agnes a Rose Descat a také modely domu Saks z Nového Yorku, a vedle nich vlastní kreace paní Tombo,“ píše redaktorka v dobovém článku populárního časopisu Měsíc.
Madame Tombo nejen že poskytovala rozhovory, radila ženám s osobním stylem, ale rovněž informovala, jaké jsou ve světě novinky.
Časopis Měsíc také přinesl elegantní portrét Marie Tombo – jedinou dochovanou podobenku, která naznačuje, že sama majitelka salonu byla krásná, prudce elegantní dáma vybraného vkusu.
Marie Tombo v časopisu Měsíc
S dalším vyhlášeným módním závodem, salonem Oldřicha „Uli“ Rosenbauma, pojily Madame Tombo navíc dokonce úzké příbuzenské vztahy. Dlouholetou directrice, tedy ředitelkou závodu Rosenbaum, byla Kristina Hládečková, která se v roce 1926 provdala za Bohuslava Mayera, bratra Marie Tombo.
Obě dámy tak byly švagrové. A dlouholetá kreslířka tohoto špičkového závodu, Zdeňka Mayerová, později provdaná Fuchsová, byla dokonce sestrou Marie Tombo, jak připomíná i ve své monografii Miroslava Burianová. Není divu, že zákaznice salonu Rosenbaum své modely často doplňovaly právě kloboučkem od Marie Tombo.
Mezi dámami z nejvyšších, které paní Tombo osobně obsluhovala, nechyběla samozřejmě ani paní Hana Benešová, manželka tehdejšího ministra zahraničí Edvarda Beneše a příští paní prezidentová.
Ačkoli z její pozůstalosti se dnes zachovalo jen sedm klobouků nesoucích značku Tombo Modes, a vesměs pocházejí ze čtyřicátých let, je zřejmé, že paní Benešová byla klientkou modistického závodu už ve třicátých letech.
Edvard Beneš (uprostřed) a Hana Benešová (vlevo) s kloboukem Tombo na zahradní party v roce 1947
A když se Hana Benešová už v době svého válečného pobytu s manželem v Londýně osobně potkala s králem Jiřím VI. a jeho manželkou, královnou Alžbětou (tedy s rodiči pozdější britské královny Alžběty II.), měla na sobě coby manželka Edvarda Beneše elegantní kostým doplněný rozkošným kloboučkem typu „toka“ pocházejícím právě z dílny Tombo Modes.
Marie Tombo měla tou dobou pobočku už i v Londýně.
Toka paní Benešové, kterou jí Marie Tombo vytvořila na setkání s britským královským párem v červenci 1941, se rovněž dochovala do dnešních dnů – dnes ji můžeme obdivovat ve sbírkách Národního muzea.
Jde o překrásný růžovofialový klobouček bohatě zdobený textilními kvítky a doplněný hedvábným francouzským závojíčkem a paní Benešová jej měla ve velké oblibě, měla jej na hlavě opakovaně při různých příležitostech, v roce 1947 je v něm vyfotografována i na titulní stranu nového magazínu Vlasta.
Hana Benešová v klobouku Marie Tombo
Jak připomíná Miroslava Burianová ve své knize o Haně Benešové, je známo, že kloboučky Marie Tombo nosila paní Benešová i po válce. Například hned v prosinci 1945 zasílá modistka paní Benešové vánoční dárek, za nějž jí Hana Benešová poděkovala lístkem se slovy: „Jednou se přijdu v kloboučcích ukázat.“
Ještě ve druhé polovině čtyřicátých let paní Benešová kloboučky paní Tombo nosí. Pak ale věci vzaly rychlý a neradostný spád.
Stále nemocnější Edvard Beneš přihlíží nástupu komunistů k moci, po únorovém převratu se Benešovi postupně stahují do ústraní svého letního domu v Sezimově Ústí, kde Edvard Beneš 3. září 1948 umírá.
Ukázky klobouků od Marie Tombo
Komunisté se následně postarají o rychlý zánik všeho spojeného s první republikou. Znárodnění neujdou ani vyhlášené módní salony. Novou první dámou je Marta Gottwaldová, marně se snažící napodobit elegantní styl Hany Benešové.
Všechny zavedené módní firmy jsou spojeny pod takzvané Oděvní závody, později do národního podniku Oděvní tvorba a spojené Módní závody Praha.
Paní Hana Podolská ještě dlouho pracuje ve své někdejší firmě (už přejmenované na neutrální Módní závod Eva) jako švadlena a prodavačka – zejména díky přímluvě Marty Gottwaldové, která byla pravidelnou zákaznicí až do své předčasné smrti v říjnu 1953.
Podolská umírá až ve svých 91 letech, v roce 1972. Hana Benešová ji následuje o dva roky později, v prosinci 1974, je jí 89 roků.
Stopa Marie Tombo, rozené Mayerové, se mezitím ztrácí, na elegantní kloboučky s francouzským závojem už není doba. Manžele zachrání úspěšná emigrace do USA, kde měl Jaroslav Tombo obchodní kontakty.
Práci dnes už zcela zapomenuté Marie Tombo ale můžeme díky pečlivé práci kurátorů a historiků módy obdivovat dodnes.
V článku byly použity následující fotografie ze sbírek a archivu Národního muzea: Sbírka Národního muzea: H8—26.158 a H8—26.174; Archiv Národního muzea: fond Edvard Beneš, fotografie 1941 a 1947; fond Hana Benešová, dodatky.
