Odstoupení generální ředitelky společnosti Glossier Emily Weiss inspirovalo mnoho žen podnikatelek k podobnému kroku. Označení konce éry Girlboss sice vítají, pod tento pojem se ale řadit nechtějí.
V říjnu 2021 spoluzakladatelka Rent the Runway Jennifer Hyman uvedla na burzu svou dvanáctiletou módní společnost s hodnotou 1,7 miliardy dolarů. Tím svůj 5,1procentní podíl proměnila na téměř 49 milionů dolarů. Jednačtyřicetiletá generální ředitelka byla jednou z pouhých asi 25 amerických žen v historii, které vstoupily na burzu se společností, kterou založily.
U vstupu společnosti Rent the Runway na burzu byly pouze ženy. Kromě samotných zakladatelek také finanční a provozní ředitelky. Hyman oslavila vstup na burzu na pódiu Nasdaq obklopena ženami a květinami a růžovými konfetami. Přes veškerou ženskost vystoupení se však nyní Hyman distancovala od feministické definice „Girlboss“.
„Vytvořili jsme falešný příběh, pohádku, protože jsme viděli dva nebo tři příklady žen, které budovaly firmy a které měly shodou okolností vysokou sledovanost na sociálních sítích, a nazvali jsme to érou Girlboss,“ vysvětlovala Hyman. „Ale éra Girlboss nikdy neexistovala.“
Až na to, že existovala.
Emily Weiss v roce 2014 založila kosmetickou velmoc Glossier | Foto TechCrunch, CC BY 2.0
Dnes již obávaný hashtag vznikl v roce 2014, kdy tehdy třicetiletá Sophia Amoruso, zakladatelka maloobchodní značky Nasty Gal, vydala memoáry s názvem #Girlboss. Za osm let Amoruso vybudovala ze startupu Nasty Gal firmu vydělávající čtyřicet milionů dolarů na eBayi, se zákazníky v šedesáti zemích a s kamenným obchodem na Melrose Avenue v Los Angeles.
Kniha se 18 týdnů držela na seznamu bestsellerů New York Times a Amoruso díky ní spustila Girlboss Radio, které nabízelo podcasty a rozhovory s dalšími ženskými zakladatelkami.
Jedním z důvodů, proč se nyní fenomén pojmu Girlboss opět vrací, je i velká reakce společnosti na květnovou rezignaci zakladatelky společnosti Glossier Emily Weiss. Společnost, kterou založila právě v roce 2014, se postupně rozrostla v kosmetickou velmoc s obratem 1,8 miliardy dolarů. I úspěšná Weiss proto byla jednou z žen, které se spojovaly s tehdy novým atraktivním fenoménem Girlboss.
Během něj například módní značka J.Crew do rubriky „značky, které milujeme“ zařadila mladou značku sportovního oblečení Outdoor Voices Ty Haney. Haney otevřela první kamenný obchod v Austinu na podzim roku 2015 a rovnou dokázala získat od investorů více než šedesát milionů dolarů.
Od roku 2014, kdy Sophia Amoruso vydala své memoáry #Girlboss, měla videa s tímto hashtagem na TikToku více než šest miliard zhlédnutí a dalších 26 milionů příspěvků na Instagramu. Za posledních osm let bylo #Girlboss použito také více než 4,5milionkrát na Twitteru, přičemž přibližně polovina z toho připadá na rok 2021 — právě v době, kdy odcházely některé z významnějších zakladatelek.
V éře Girlboss založily Steph Korey a Jen Rubi
společnost Away, která se zabývá výrobou chytrých zavazadel. Své místo na
obálce amerického časopisu Forbes získala v roce 2018 právě Korey. V roce
2019 měla společnost Away hodnotu zhruba 1,4 miliardy dolarů.
Další významnou ženou tohoto fenoménu je zcela jistě Audrey Gelman, zakladatelka co-workingového prostoru pouze pro ženy The Wing. Po pracovní době zde členkám svého klubu nabízí přednášky vrcholově úspěšných žen včetně například novinářky Christiane Amanpour nebo Hillary Clinton.
Ambiciózní ženy byly ochotné platit za členství v klubu až 2700 dolarů ročně a tato atraktivní značka dosáhla na hodnotu čtyř set milionů dolarů, než její činnost zbrzdila v roce 2020 pandemie.
Díky raketovým úspěchům byla každá z těchto žen brzy označována
jako Girlboss. Velmi brzy se však pro stereotypizaci na fenomén snesla vlna
nevole. Kritici naráželi na fakt, že každá z vybraných žen je mladá,
atraktivní a s bílou barvou pleti. Když se tyto do nebe prosperující
značky během následujících měsíců propadly zpět na zem, škodolibost recenzentů
byla neúprosná.
Ani pokus obnovit zašlou slávu skrze pořad na Netflixu s názvem #Girlboss nestačil a v roce 2016 společnost Nasty Gal vyhlásila bankrot. Značku Sophie Amoruso odkoupila Boogoo Group za dvacet milionů dolarů. Taková částka byla jen zlomek z její hodnoty 86 milionů dolarů v roce 2014.
Na začátku roku 2020 se Haney ocitla pod palbou kritiky novinářů
a veřejných pomluv ze strany svých zaměstnanců. V březnu byla ze své
společnosti, kterou založila, vyhozena. Podobný scénář následovaly i Korey s Gelman,
které za svůj přístup k vedení byly často v médiích ostře
kritizovány. Během vrcholící pandemie tak obě z pozice generálních
ředitelek odstoupily.
Když tedy v květnu odstoupila Weiss z vedení Glossier, postupné opouštění pozic žen z éry Girlboss bylo již v plném proudu. V médiích se vyrojilo značné množství úvah a komentářů o tom, proč zakladatelky odchází od svých vlastních značek, které těžce a s hrdostí vybudovaly.
Často jsou to velmi sexistické a antifeministické analýzy, což pobouřilo množství ženských podnikatelek, které své podniky budují nyní a se začínajícími úspěchy i na polích velkých zavedených hráčů.
„Když odejde ženská zakladatelka společnosti, objeví se titulek jako třeba Smrt další z Girlboss,“ popisuje Laura Behrens Wu, která v roce 2017 figurovala na seznamu amerického Forbes 30 pod 30 za založení logistické firmy Shippo.
„A když to udělá chlap? Žádný podobný titulek nevznikne, protože se to děje tak často, že si toho nikdo ani nevšimne,“ řekla Wu a poukázala třeba na zakladatele společnosti Flexport Ryana Petersona, který krátce po odstoupení Weiss oznámil i svou rezignaci. Zpráva o jeho odstoupení však neodstartovala žádné úvahy o budoucnosti mužských generálních ředitelů, zatímco každá sesazená Girlboss se stává senzací.
Ačkoli fenomén začal jako morální podpora úspěšně podnikajících žen, nakonec se stal spíše škodlivým. Vznikla dokonce i hanlivá přezdívka šarlatové G připomínající urážky o ženách, které se ke svému postavení dostaly přes schopnosti v postelích investorů, místo v byznysu.
„Rozkvět žen v době fenoménu Girlboss ve skutečnosti jejich situaci zhoršil, protože zamlžil realitu. Možnost, jak získat peníze a důvěru investorů, je pro ženy stejně obtížná jako kdykoli předtím,“ okomentovala Hyman.
Odbornice na lingvistiku Kristen Syrett vysvětluje, že pokud se k zavedenému pojmu z tradičního světa mužů, jako je „boss“, přidá i označení ženy, je to špatně. „Nemáte přece pojmy jako Boyboss nebo maleboss. Takže přidáním ženského tvaru zdůrazníte, že jako ženy stále bojujeme proti obrazu světa, který jsme ale nevytvořily,“ popisuje problematiku podobných hashtagů.
„Všem to připomíná, že existuje jeden typ šéfa, a pak verze ženského šéfa. A bez ohledu na to, jak schopná je žena ve funkci nebo jak tvrdě pracuje, pořád je to žena ve světě mužů,“ dodává Syrett.
Sama autorka pojmu Sophia Amoruso se na začátku června na svém Twitteru striktně vyhradila proti fenoménu a žádala své fanoušky, aby tento hashtag již nepoužívali. Ačkoli se ke svému podnikání více nehodlá vracet, ostatní ženské zakladatelky společností s bagatelizací svých problémů kvůli fenoménu Girlboss bojují dál.
Realitu boje proti stereotypům momentálně prožívá třeba Lilla Cosgrove. V roce 2017 spoluzaložila společnost Candid, která vyrábí ortodontická rovnátka. Od té doby Cosgrove získala pro svou společnost více než 150 milionů dolarů. V posledních dvou letech musela změnit svůj styl podnikání na B2B společnost a prodává rovnátka přímo zubařům.
„Je těžké v současné době fungovat jen jako člověk, se vším, co se nyní děje ve světě, natožpak vést velký podnik. A když k tomu přičtete pozici ženy jako zakladatelky firmy. Přístup ke kapitálu a podpoře investorů je stále těžší a těžší,“ komentovala pro časopis Forbes krátce před rozhodnutím amerických soudů v otázce práva na potrat.
Pouhá dvě procenta veškerého rizikového kapitálu totiž připadají ženám. A jen dvě desetiny procenta připadají na ženské zakladatelky jiných barev pleti, než je bílá. Tento podíl se za čtyři roky od velkých kampaní jako #MeToo a #TimesUp téměř nezměnil.
Nedávná studie zveřejněná v časopise Organization Science ukázala vliv sounáležitosti mezi pohlavími na výzkumu zhruba dvou tisíc startupů. Ženami založené společnosti, které v prvních kolech financování získaly peníze od ženských investorů, měly menší pravděpodobnost, že získají financování i v dalších kolech.
Závěr výzkumníků byl, že počáteční investice tedy byla spíše symbolickým gestem založeným na sounáležitosti ke stejnému pohlaví než strategickou investicí s důvěrou do slibného nápadu.
Podle Heidi Patel ze společnosti Rethink Impact, největší venture kapitálové firmy v USA, která investuje výhradně do ženských lídrů a spravuje 300 milionů dolarů, je termín Girlboss vedlejším produktem mužského prostředí. Pokud se investoři rozhodli vybrat podnik se zakladatelkou ženou, bylo financování spíše prostředkem zaměřeným na zvýšení povědomí o osobní značce.
„Byl to spíše marketingový tah a myslím, že Girlboss byla jen pohádka, která se snažila přimět mladé spotřebitelky a podnikatelky k značkám investorů.“
Jak už název napovídá, hashtag Girlboss byl zaměřen na
mileniály a generaci Z. Naproti tomu prvních pět žen na žebříčku nejbohatších
samostatně hospodařících žen časopisu Forbes za rok 2022 má majetek přes 30
miliard dolarů a každá z nich se narodila před rokem 1948. Průměrný věk
nejúspěšnějších žen je 60 let a žádná z nich by se neoznačila za Girlboss.
Sophia Amoruso se nyní od pojmu Girlboss distancuje | Foto TechCrunch, CC BY 2.0
Zajímavé je, že zakladatelka Outdoor Voices Haney trvá na tom, že ji ve skutečnosti nikdy nikdo neoznačil za „girlboss ani toto slovo sama nepoužila. „Nikdy jsem nebyla spojovávána a neztotožňovala se s termínem Girlboss a je načase, aby se novináři přestali snažit získat kliknutí na naše příběhy a toto téma,“ napsala Haney na Instagramu poté, co Weiss oznámila svou rezignaci.
Jak Haney přiznala časopisu Forbes v rozhovoru z roku 2021: „To, že jsem zakladatelka a žena současně, mi pomohlo. Byla jsem miláčkem tisku, což mi pomohlo vytvořit si přímý vztah se začínající komunitou zákazníků. A pomohlo to z hlediska získávání finančních prostředků.“
Pozitivní přístup médií, který vyzdvihl Haney a další ženské
zakladatelky, jako je ona, také přitáhl větší pozornost k jejím chybám. Vytvořil
názor, že mainstreamová společnost touží po ženách ve vedení, které nakonec
vždy udělají nějakou chybu. A tak média hladově sledují každou další ženu, které
se podaří rozjet úspěšné podnikání.
Je to začarovaný kruh, kterému se mnoho mladých zakladatelek a generálních ředitelek chce vyhnout. Eliza Becton se v roce 2014 dostala na seznam Forbes 30 pod 30 let poté, co založila společnost Bevi na chytré chladiče na pitnou vodu. Podařilo se jí získat 95 milionů dolarů, aby mohla do čtyř tisíců kanceláří (a stále jich přibývá) ve Spojených státech přinést inteligentní dávkovač přírodních nápojů.
„Nemám ráda velkou pozornost,“ říká Becton. „Ráda trávím čas s rodinou, přáteli a zákazníky. Ale raději mám hlavu v práci a věnuji se vývoji produktů. To je to, co mě dělá šťastnou.“
Alexa Hirschfeld je další podnikatelkou, která si těchto rozptylujících faktorů ze stran médií všimla a bojuje s nimi. Jako spoluzakladatelka digitální papírenské společnosti Paperless Post dohlíží na stovku zaměstnanců a řídí platformu s více než 175 miliony uživatelů.
Společnost Paperless Post byla při svém posledním fundraisingu v roce 2018 naceněna na 115 milionů dolarů, ale stejně jako Becton se Hirschfeld nesnaží hrát na roli vítězné ženy v mužském světě.
„Ráno se neprobouzím a neříkám si: Co dnes udělám jako žena v technologiích?“ popisuje. „Dělám si starosti o svůj produkt, o firmu, o práci. Dělám si starosti, jaké si dělá každý, kdo se vystavuje riziku podnikání a má spoustu odpovědnosti.“
Pro Ashley Edwards, zakladatelku společnosti MindRight Health, je poučení z éry Girlboss bolestně zřejmé, zejména jako pro ženu barevné pleti. Edwards právě uzavřela financování ve výši 1,8 milionu dolarů od investorů, včetně Melindy French Gates, aby mohla rozvíjet svou platformu pro koučování duševního zdraví dospívajících, kteří nemají dostatečnou péči.
„Jsem opravdu hrdá na to, čeho jsem dosáhla jako žena a jako černoška,“ říká Edwardsová. „Většinu svého času věnuji pouze práci,“ říká Edwards.
Laura Behrens Wu, jejíž společnost Shippo dosáhla tento
měsíc hodnoty jedné miliardy dolarů, souhlasí a věří, že se vyhnula mnoha
minovým polím fenoménu Girlboss, protože odmítla většinu médií včetně
sociálních sítí.
Což je přesně rada, kterou má mnoho zkušených manažerek pro ženy v éře po fiasku tohoto fenoménu. Anita Carmichael Roberts je zakládající partnerka společnosti Silicon Hills Capital a členka seznamu Forbes 50 nad 50 let.
„Lidé nás nevnímají jako šéfky, že? Když řeknu, že jsem hlavou této firmy, znamená to, že jsem ta nejděsivější postava v místnosti — ať žena, nebo muž.“
Roberts tak nikdy nebyla zatížena přívlastkem Girlboss kvůli svému věku a barvě pleti. Mnozí ve světě by totiž ani nepředpokládali, že by 53letá černoška mohla mít na starosti miliony dolarů a investiční rozhodnutí.
