Netflix brzy zakončí jeden ze svých největších hitů. Čtyři díly poslední sezony seriálu Koruna nabídne 16. listopadu a závěrečných šest 14. prosince. A fanoušci se věru mají na co těšit.
Jsou to její pohledy zpod ofiny plavých vlasů, její tón hlasu, její akcent, její manýra. Její afekt, její smutek, její zoufalství. Je to způsob, jakým nakláněla hlavu, dotažený k dokonalosti i v nejmenším detailu.
„Nevím, jak jsem se tu ocitla.“
„Po cestě jsem ztratila sama sebe.“
„Bulvár je nám neustále v patách.“
Je to herečka Elizabeth Debicki, ale je to především princezna Diana v létě 1997, štvaná a brzy uštvaná zvěř, Diana ve svém bezbřehém smutku. Herečce se i s naprosto minimálním zásahem z maskérny zdařila naprosto dokonalá imitace druhdy nejslavnější ženy světa.
Nejen když kráčí svým minovým polem.
Pak ten letmý úsměv nad rukou psaným vzkazem – Příští týden Paříž?
Je to už poslední koupání v moři. Poslední slunění na jachtě, samozřejmě opět v obklopení fotografů vybavených teleobjektivy.
Je to onen poslední telefonát se syny.
„Vše, co si člověk přeje, je, aby to děvče našlo klid,“ konstatuje královna s kamennou tváří Imeldy Staunton směrem k neuspořádanému soukromému životu bývalé snachy. Ve světle věcí příštích to zní až příliš mrazivě.
Klid Diana najde brzy. Příliš brzy.
Je to velmi brzké ráno, kdy se skotský Balmoral rozezněl naléhavými telefony a rozsvítil se desítkami světel. Skoro ještě noc. Ta chvíle, než začne svítat. Hodina mezi psem a vlkem.
To časné ráno 31. srpna 1997.
Globálně megaúspěšný seriál Koruna, doslova korunovační klenot streamovací platformy Netflix, neodvratně míří do svého tragického finále.
Už první delší trailer naznačil, nač se příznivci teleobjektivů namířených do královských ložnic mohou těšit. Tady už neexistují žádné hranice, zde se jde přímo na komoru.
Princ Charles, ječící na svou matku. Princ Philip, zcela v zajetí zničujícího hněvu. Královna vyčerpaně rezignující před Dianinou schopností obrátit tisíc let starou rodinu i celou monarchii vzhůru nohama.
Dianini synové, patnáct a dvanáct let, v momentě, kdy si s maminkou pár hodin před její smrtí – a my to, co tyhle tři brzo čeká, už všechno víme dopředu – důvěrně špitají po telefonu.
Co se bude dít, až se časné ráno změní v den, taky všichni víme. Dokonce jsme to viděli.
Scenárista Koruny Peter Morgan znovu vytěžuje sám sebe, za strhující film Královna si představitelka titulní role Helen Mirren odnesla Oscara – Morgan za původní scénář obdržel alespoň oscarovou nominaci.
Film Královna, precizně mapující právě oněch šest dní, které následovaly po Dianině smrti, ono dokonání tragédie exmanželky tehdejšího Prince z Walesu, je pozoruhodnou podívanou dodnes.
Jenže Královna dodnes svou silou funguje především proto, že není řečeno vše. Že si divák věci domýšlí. Kamera a scénář tu pracují s fakty.
Šestá řada Koruny pracuje s domněnkami, spekulacemi, pomluvami, drby. Nikdo samozřejmě nemáme tušení, co se tehdy na Balmoralu dělo za zavřenými dveřmi, nevědí to ani scenáristé, ale přejeme si, aby na sebe všichni řvali a vyčetli si živé i mrtvé – tak to v lepších rodinách chodí, ne?
Jistěže se to milionům lidem líbí. Aby ne. Emoce, které prožíváme při sledování téhle impozantní koláže dokonalého zmaru, podbarvené jímavými smyčci, jsou přece naprosto reálné, takže to takhle muselo být.
A tak ty emoce vyždímáme do poslední kapky, nehledíme vpravo ani vlevo, the show must go on. Ať to předplatné stojí lidem za to.
