Dřív tam pípala drůbež, dnes v prostorách bývalé drůbežárny v Xaverově pípají 3D tiskárny. Startup 3DDen tam před rokem spustil velkofarmu 3D tiskáren, která je v mnoha směrech jedinečná nejen v Česku, ale i ve světě.
S Janem Hřebabeckým jsme se poprvé potkali před sedmi lety, když rozjížděl svůj první startup Rondo. Portál specializující se na věrnostní programy mu dnes vydělává kolem sto milionů korun ročně a jeho zaměstnanci fungují dobře i bez něj. Mladý podnikatel se proto rozhodl, že si najde další výzvu.
Tou se čirou náhodou stal specializovaný 3D tisk. „V Česku, Evropě ani Americe jsem nenašel takhle velkou 3D tiskovou farmu, jako je ta naše. Odlišujeme se i zaměřením – specializujeme se na vícebarevný tisk z kombinovaného materiálu a jsme na zakázku schopni vytisknout prakticky cokoli, rychleji a ve větším množství než konkurence,“ říká Jan Hřebabecký.
Foto: Michael Tomeš
Opravdovou specialitou, ve které jsou v Xaverově jedineční na celém světě, je však tisk z oceánského plastu. „Je to moje iniciativa, kdy jsem propojil několik organizací a výsledkem je speciální materiál použitelný do 3D tiskáren,“ zmiňuje Jan Hřebabecký.
Speciální materiál vzniká tak, že od rybářů vykupují výměnou za jídlo a vodu odpad, který při rybolovu vyloví z moří a oceánů. Materiál se pak dál zpracovává ve Švýcarsku, kde se čistí, třídí a drtí na plastovou drť a ze Švýcarska jej přepravují do Olomouce, kde s partnerskou firmou odladili výrobu tiskového vlákna pro 3D tisk.
Aby z takového vlákna mohli tisknout, museli nejprve vyvinout speciální hardwarovou technologii, která to umožňuje. Materiál ze Švýcarska doposud používala třeba firma Adidas k výrobě podrážek, tisknutí na 3D tiskárnách ovšem zatím nikoho nenapadlo.
„Používáme materiál, jehož výroba přírodu dál neznečišťuje a navíc z přírody dostáváme odpad, který tam zanechali jiní,“ pochvaluje si udržitelnost celého projektu Hřebabecký a přiznává, že se udržitelností rád zabývá a líbí se mu hledat způsoby, jak ji monetizovat.
Nápad na použití oceánského plastu vznikl, když se podnikatel zamýšlel nad materiálem, který budou k výrobě používat. „Přišlo mi divné, že v oceánu je materiálu zhruba o rozloze Španělska a lidé vyrábějí nový materiál z ropy,“ vysvětluje Jan Hřebabecký.
Foto: Michael Tomeš
Původně jej prý všichni odrazovali a říkali mu, že je to nesmysl. Pak se ale začalo ukazovat, že to až zas taková hloupost nebude. „Nějaké podhoubí potřebné infrastruktury už existovalo. Na mně bylo jen propojit potřebné subjekty a dokázat udělat ten materiál,“ popisuje další kroky.
Zpátky na začátek
Jan Hřebabecký vždycky rád dělal věci, které ještě nikdo nikdy předtím neudělal. A stejné to vlastně bylo i s podnikatelským nápadem na 3DDen, který vznikl zcela náhodou, když dostal od manželky na Vánoce svou první 3D tiskárnu a začal si s ní hrát.
„Vždycky mě překvapovalo, že většina jednotlivců i firem tiskne jednobarevně. Říkal jsem si, že to je, jako bych měl doma černobílou televizi, a tak jsem se rozhodl, že musím zkusit barvený tisk,“ vrací se na počátek příběhu Hřebabecký. „Nešel jsem do toho s nějakým cílem. Chtěl jsem jen zkusit rozvinout technologii a vyzkoušet, kde jsou její hranice,“ dodává.
Jako první si vytisknul klíčenku na klíče od garáže. Další příležitost, tentokrát komerční, se mu naskytla, když se jeho druhá firma Rondo účastnila jedné konference a potřebovali vizitky.
„Napadlo mě, že bych ty vizitky mohl pojmout nějak zajímavěji, tak jsem z toho udělal 3D vizitku, která fungovala zároveň jako klíčenka a byl na ní QR kód, který vedl přímo na online vizitku obchodníka,“ popisuje.
Foto: Michael Tomeš
Jeho nápad zaujal i další firmy. Tehdy si poprvé uvědomil, že by se s tím dalo podnikat. Firmu se rozhodl vybudovat za své. Doposud do ní vložil zhruba patnáct až dvacet milionů korun.
První větší zákazník paradoxně nebyl z Česka, ale z Anglie. „Mám tam kamaráda, který má zkušenosti s propagací v Anglii. Jako první se toho chytly tamní sportovní kluby, které chtěly natisknout tisícovky medailí. Tam jsem si ověřil, že jsme dostatečně dobří pro anglický trh, tak jsme to zkusili i v Česku,“ vzpomíná Hřebabecký.
V Česku se jejich prvním zákazníkem stala společnost Raul, která pořádá mnoho outdoorových sportovních událostí. Později se přidala třeba společnost Dell, pro kterou tiskli bezdrátové nabíječky ve tvaru jejich loga nebo centrála Googlu v Dublinu, která potřebovala medaile pro nejlepší obchodníky.
Spolupracují také s Českým olympijským výborem a začátkem prosince rozjeli spolupráci s řetězcem hračkářství Bambule, pro který vyrábí figurky dívčí hudební skupiny Lollipopz. Výrobky zatím vyvážejí do deseti zemí, včetně Austrálie, Anglie, Německa, Slovenska, Maďarska nebo Polska.
Foto: Michael Tomeš
„Naší výhodou je, že dokážeme cenově konkurovat výrobkům z Číny. Když si objednáte něco personalizovaného z Číny, čekáte zhruba dva měsíce. My dokážeme stovky kusů vytisknout do zítřka. Kromě toho z Číny určitě nedostanete recyklovaný materiál z oceánského odpadu,“ konstatuje podnikatel.
Z Prahy na Mars
Jejich 200 tiskáren v Xaverově u Prahy jede nonstop. Kromě medailí, miniatur a postaviček, dělají také designový nábytek.
„Třeba tahle stěna je kopií povrchu Marsu. Vyjde docela levně – metr čtvereční za tisícovku. Konkurencí je epoxidová stěrka, která je dvakrát dražší. Tohle navíc tepelně izoluje,“ ukazuje podnikatel na stěnu složenou z magnetických dlaždic, které dohromady imitují povrch Marsu.
Foto: Michael Tomeš
Dvoumetrový stůl, u kterého sedíme, je také jejich výrobkem. „A tohle umyvadlo je ukázkou toho, že nemusí být jen plast ve vodě, ale i voda v plastu,“ představuje mi v kanceláři další funkční produkt, který vytiskli na jedné z jejich tiskáren. Zmiňuje, že už vyvinuli i materiál, který není hořlavý.
V loňském roce díky 3D tisku dosáhla firma obratu šest milionů korun. Letos očekávají vzhledem k nasmlouvaným zakázkám víc než dvojnásobek a na pořadu dne už je i rozšiřování kapacit.
Do budoucna má Jan Hřebabecký dva cíle. Jeden podle jeho slov ultimátní a druhý šílený. „Ten ultimátní je, že chceme tisknout domy. Zatím se něco podobného dělá jen z betonu. A ten šílený nápad – jsem fanouškem vesmíru, tak bych rád tiskl věci do vesmíru,“ říká Hřebabecký.
3D tisk má podle něj ve vesmíru velký potenciál, protože když ve vesmíru něco chybí, těžko se pro to může posádka vrátit: 3D tiskárna na palubě podle něj jednou bude skvělým řešením při stavbě místních ubikací třeba na Marsu. „Časem to bude nutné. Na nás je, se tam probojovat,“ plánuje podnikatel.
