Brno bylo dlouho v české rapové kultuře pozadu. Jenže doba se mění a z největšího města na Moravě dnes slyšíme jednu hvězdu za druhou.
Dokazuje to třeba zpěvák Calin, který je druhým nejposlouchanějším českým interpretem na Spotify za rok 2022, nebo Petr Adámek alias STEIN27, jehož listopadový singl Habibi neopustil přes měsíc první příčku nejstreamovanější skladby v Česku.
Všichni mají kromě moravské metropole společné ještě něco: nahrávací společnost a label MIKE ROFT. Za ním stojí producent a manažer David Kopecký, spolu s Radimem Zbořilem a zmíněným Calinem. K běhu, bookingu a managementu přispívá v týmu ještě Dominik Křenek. Nezůstávají přitom jen na Moravě – do jejich záběru patří například i nejposlouchanější český umělec loňského roku Viktor Sheen z Kladna.
S některými se můžete setkat pod názvem rychlí kluci (záměrně bez velkých písmen), což je uskupení prvně zmíněné čtveřice operující jako sublabel. Rychlí kluci si budují komunitu a brand společně a tahle jejich hlavní filozofie se ukazuje i jako dobrá obchodní strategie.
Manažer David Kopecký pak společně s týmem zajišťuje, aby všechno běželo, jak má. Za čím se skrývá úspěch party, ve které není nikomu ještě ani třicet? Zeptali jsme se přímo Kopeckého, který vedle manažerských aktivit míchá a produkuje některé skladby.
Jak vlastně máte hudební aktivity poskládané?
MIKE ROFT je naše zastřešující nahrávací společnost a firma, která zajišťuje vše od nahrávání přes booking po merchandise. Rádi si vše děláme sami a za pár let jsme vybudovali tým lidí, který je soběstačný. I tak ale pořád s někým spolupracujeme a navazujeme nové kontakty. Navzájem si pomáháme, doplňujeme se, podporujeme se.
Máme tady v Brně takový náš malý píseček. Jezdí sem umělci z celého Česka, včetně třeba Viktora Sheena, který nahrává doma, ale zvuk dělá taky u mě. Jsme nastavení tak, že nás všechny živí, co děláme. Každý den se probouzím a jdu do práce, kde se svými nejlepšími kamarády tvoříme hudbu a věci okolo ní, které nás baví.
O víkendech jedeme zase na výlet do jiného města, jdeme na dobré jídlo, a večer tam kluci odehrají koncert. Poslední dobou si víc a víc shows pořádáme sami a vše je v naší režii, takže se neustále pohybujeme ve vlastním světě. Nedokážu si představit, jaký život by mě momentálně bavil víc.
Jak pomáhají dnešní platformy a sítě mladým lidem, kteří se chtějí v branži prosadit?
Sociální sítě jsou podle mě obrovská výhoda. Dříve byla hudba „walled garden“, ale teď může kdokoli nahrát něco doma v pokojíku, vydat to a přes noc se stát senzací. Dřív hudebníka musel někdo do hry pustit. Sítě vrátily moc jednotlivcům a začínající umělci mají šanci uspět, aniž by se nechali hned na začátku upsat někomu, kdo jim vezme většinu příjmů a vytěží je.
Naše začátky byly podobné, chtěli jsme si to udělat jinak, než to diktovaly velké labely. Nastavili jsme si určitou filozofii a držíme ji nadále – navzdory škálování operace a zvyšování sázek, obratu a čísel. Myslím si, že dobrý tým lidí ustojí cokoli, a my se podle toho snažíme řídit.
Jakou roli v tom hraje Brno?
Praha je fajn, ale podle mě se tam všichni tak nějak moc soudí. Nás tady v Brně moc lidí nevnímalo, tak jsme si mohli dělat, co jsme chtěli, a bokem vybudovali vše, co dneska máme. V Praze by to podlehlo nějakému zkratu nebo nátlaku zvenku a nebylo by to tak ryzí a podle našich původních představ.
Když v Brně někdo něco dělá, většinou na sebe ti lidi narazí, protože tu není tak nasycený trh a konkurence. Pak se lépe spojují síly, navazují nové kontakty a spolupráce. To je jedna z mých nejoblíbenějších věcí tady.
Co musí v dnešní době hudebník dělat nebo umět a mít, aby se dostal ze zkušebny na čela hitparád?
Není na to jednoznačný návod, to by pak bylo moc jednoduché. Podle mě je to kombinace chytlavé melodie, textů, ve kterých se lidi slyší, dobrého oka, co kdy a zrovna udělat, co lidi bude bavit, intuice a image. Určitě je to podle mě i vizuální atraktivita – každý, koho chceš sledovat nebo pozorovat, tě musí nějak zaujmout.
Dříve to byla nějaká specifická krása a teď už se to změnilo v zajímavost, za což jsem rád. Můžou vyniknout opravdoví lidé s opravdovými rysy a aspekty, které se třeba dříve neakceptovaly. A hudba musí člověka hlavně chytnout a zaujmout. Chytlavost se nerovná automaticky nižší kvalita kompozice nebo absence obsahu a váhy.
I songy s hlubokými texty můžou zaujmout nenáročného posluchače. Pak si člověk zpívá Pumped Up Kicks od Foster The People a přijde mu to jako lehký, chytlavý refrén, i když je ve skutečnosti text o střelbě na škole.
Je možné dostat k zahraničním posluchačům češtinu?
Ano, ale ne v globálním měřítku. Já poslouchám německý rap, i když neumím ani slovo německy, ale nemyslím si, že Němci by nutně poslouchali češtinu. Je to otázka nabídky a poptávky. Proč by někdo poslouchal věc česky, když to někdo v jeho rodném jazyce udělá lépe?
I můj pohled se ale může změnit – hudba tady za posledních pět let udělala obrovský posun a staly se věci, které jsem si dříve nedokázal představit. Nechávám si tedy vše otevřené a odpověď je: Uvidíme.
Trendy a vlny se mění každou chvílí, momentálně válcuje celosvětovou hudbu španělština a latinskoameričtí umělci. Nejposlouchanější člověk na světě na Spotify byl loni Bad Bunny, který nemá jedinou písničku anglicky…
Jak se v hudbě dnes vydělává, co dělá největší příjmovou položku?
Je to kombinace příjmů z digitálních distribucí, merche a koncertů. To první je momentálně největší položka, ale když se podaří drop nové kolekce, merch to umí předčit.
A čím se dneska definuje úspěch? Jsou to ceny, nebo množství posluchačů?
Myslel jsem si, že to je Anděl nebo Slavík nebo jiné ocenění, ale ve skutečnosti můj pocit úspěchu přišel až s lidmi. Lidi, co to poslouchají, píšou nám komentáře a zprávy, podporují nás prostřednictvím merche nebo přijdou na náš koncert. Vyhraný Slavík mou babičku ohromí víc než miliony streamů na Spotify, ale mně udělalo radost to druhé.
Jaká je dnešní mladá hudební scéna?
Slibná, lepší, otevřená a neřeší žánry, předpoklady nebo zajeté koleje. Interpreti se tu naučili ohýbat češtinu a té to velmi prospělo. Dřív většina lidí zkoušela anglicky, protože se báli, že čeština je tvrdá, neohebná a konzervativní. Tradiční mainstreamový pop mě tu ale nebaví a je podle mě na bodu mrazu. Jsem rád za každého, kdo se to snaží aspoň trochu změnit a posunout dopředu. Naštěstí se to děje víc a víc.
Co by českému popu pomohlo?
Kdyby rádia omládla s výběrem hudby, byla relevantnější a celkově kdyby česká masmédia přiznala, že se tu u mladých něco děje a objevují se umělci, kteří dělají skvělou hudbu a poslouchá je více a více lidí. Calin měl první milion zhlédnutí na YouTube v roce 2017 a Slavíka za objev roku mu dali až vloni.
Nevím, jestli čekali, co z něj bude a jestli se udrží, ale prostě to přišlo pozdě. Snaží se teď naši scénu dohnat, ale je to rozjetý vlak, na který se naskakuje těžko.
