Ne, tohle nebude o tom, jestli dojedete z Prahy do Ostravy na jeden zátah. Ne, tohle nebude o tom, kolik času strávíte u dobíjecí stanice. Tohle auto je diesel. A na jedno natankování s ním najedete tisíc kilometrů.
Takže třeba do Chorvatska, kam loni v létě kdekdo jezdil elektromobilem, aby dokázal, že a) taková cesta je esencí motoristické tortury, b) že je to úplná pohoda, protože přece stejně stavíte každých 150 kilometrů na kafe a čurání.
U Mercedesu-Benz C 220d tahle pořád aktuálnější debata naštěstí odpadá – i když úplně bez elektřiny nové mercedesí „céčko“ taky není. Vedle dieslového čtyřválce totiž schovává ještě osmačtyřicetivoltový startér-generátor, který díky kouzlu pojmenovaném EQ Boost dokáže výkon auta na chvíli nakopnout o dvacet koní nad to, co zvládne běžný motor.
Ve výsledku je pak pod kapotou těch koní na dvě stovky. Což na normální ježdění naprosto stačí. A vůbec při tom není potřeba hluboce řešit, že pod kapotou bublá diesel, který je navíc báječně odhlučněný.
Elektřina získaná rekuperací pak ještě pomáhá úspornějšímu provozu, což je další z kouzel malého mercedesu. Když je totiž nabito, elektromotor živí třeba klimatizaci, což šetří naftu.
Ve výsledku se pak s tímhle autem, které na stovku zrychlí za 7,3 sekundy a maximálku má na skoro 250 kilometrech za hodinu, dá jezdit za pět až šest litrů nafty na sto kilometrů, čemuž znatelně napomáhá i devítistupňový automat.
Přesně tady přichází okamžik, kdy se člověku vkrádá do hlavy myšlenka, proč se tak moc trápit s elektromobilitou, když to jde i takhle. Efektivně, z pohledu řidiče a posádky příjemně, z pohledu ekologie vlastně docela přijatelně.
Céčko s poháněnou zadní nápravou vyprodukuje 130 gramů oxidu uhličitého na sto kilometrů. Jen pro informaci – abyste dosáhli na značku začínající písmeny EL, která splňuje relativně přísné emisní limity, a díky které dá v Praze parkovat zadarmo bez ohledu na placené zóny, nesmí auto v průměru přesáhnout limit padesáti gramů oxidu uhličitého na sto kilometrů.
Je těch osmdesát gramů navíc takový průšvih, abychom naftu zařízli? Za mě ne. Evropská unie to ale vidí jinak.
Třída C je z pohledu Mercedesu klenot. V minulém desetiletí to byl nejprodávanější model automobilky: od roku 2014, kdy se označuje „céčkem“, se ho prodalo přes 2,5 milionu kusů. Když se bude počítat ještě předchozí model 190, který se začal vyrábět přesně před čtyřiceti lety, malých mercedesů už se vyrobilo 10,5 milionu.
V Česku ale prodejním premiantem stuttgartské automobilky není. Když už Čech za nové auto utrácí víc než milion, obzvlášť v posledních letech dává před relativně malým sedanem jednoznačně přednost autu z kategorie SUV.
Bohatší západní Evropa, kde „céčko“ plní úkol pohodlně dosažitelného auta střední třídy, má ale o tohle auto pořád enormní zájem. A na nejnovější generaci je to vidět – je to vlastně zmenšená nejluxusnější třída S.
Snadno se to dá poznat zvenku a ještě víc uvnitř. Interiér je na první pohled plus minus stejný. To pro zavilé nepřátele displejů znamená, že budou trpět, ale jen chvíli. Během pár dnů zjistí, že hlavní dotykáč je dokonalost sama. Rychlostí reakce, přehledností, rozlišením, které je možná lepší, než má vaše domácí televize, zobrazováním rozšířené reality… A co si budeme, prostě i luxusním vzezřením.
Jestli v něčem Mercedes-Benz oproti konkurenci opravdu boduje, pak je to stoprocentně tohle. A i kdyby to ťukání na sklo někomu opravdu nedělalo dobře, pak je tu ovládání řady funkcí hlasem. Osobně mi pořád připadá lehce podivné, protože si trochu jako blázen povídáte s autem, ale dokáže život za volantem dost zjednodušit.
Příklad? Vyhřívání sedadel. Pátral jsem po něm v menu, ale po dvaceti sekundách jsem to vzdal a radši zavolal: „Hej, Mercedesi. Pustit vyhřívání sedadel!“ A bylo. Dál už jsem v menu nikdy nehledal. To samé ani při ovládání rádia nebo nastavení teploty v interiéru. Když to funguje, stačí poprosit. Nebo spíš majetnicky přikázat.
Jen na jednu věc si je potřeba dát pozor. Vaše dítě nesmí zjistit, že auto má v paměti odhadem deset patnáct vtipů, protože pak se věty „Mercedesi, řekni vtip“ nějakou dobu nezbavíte. Hlavně se ale nezbavíte vtipů, které vlastně vtipné nejsou. Tedy pokud je vám víc než deset.
Co si myslet o tomhle kousku, který v hodně nabušeném základu, obsahujícím například superchytrá laserová světla, natáčecí zadní nápravu nebo sportovní přední sedadla, vyjde na necelých 1,3 milionu? Jednoznačně má styl, jezdí skvěle, úsporně a daleko – a je báječně pohodlný.
Nevýhody? Snad jen, že dozadu je potřeba nakládat jedince, kteří zase tolik nenarostli, protože od vyšších přijde brblání, že mají málo místa. A zároveň toho při cestách na dovolenou nebalit přehnaně moc, protože pak budete brblat vy, že se vám to všechno nepodaří nacpat do 490 litrů velkého kufru Pro srovnání: Škoda Octavia má sto litrů navíc.
A náboženské okénko na závěr. Když už si se svým mercedesem budete povídat, zeptejte se ho, jestli je Bůh. I na tohle má totiž odpověď.
