Před dvěma lety vydal streamovací gigant Netflix čtyřdílný dokumentární seriál Nechutně bohatý, který obsáhle mapoval případ Jeffreyho Epsteina. Ten otřásl celým světem a jeho sebevražda v roce 2019 se stala předmětem mnohých spekulací.

Seriál zkoumal především to, jak se Epsteinovi skrz jeho bohatství podařilo dlouhodobě unikat zákonu a pokračovat v sériovém zneužívání nezletilých dívek a obchodu s jejich těly. Přitom vyšetřování jeho osoby probíhalo minimálně od roku 2005, kdy ho jedna z matek nahlásila policii poté, co znásilnil její čtrnáctiletou dceru. 

Roku 2008 byl poprvé odsouzen za najmutí prostitutky a sex s nezletilou dívkou a zařazen na seznam sexuálních delikventů. Jeho trest byl ale takřka symbolický. Místo aby skončil ve vězení, byl umístěn do domácího vězení, tedy do svého sídla v Palm Spring, odkud mohl navíc šest dní v týdnu na dvanáct hodin odcházet řešit pracovní záležitosti.

Epsteinův případ byl pro dokumentární zpracování zajímavý nejen proto, že Netflix (a dle čísel sledovanosti také jeho diváky) dlouhodobě zajímají příběhy zvrácených a krutých lidí. Ale také proto, že se na něm dá zkoumat, jak moc a peníze ovlivňují systém spravedlnosti, přestože si před ním máme být údajně všichni rovni.

Dívek, které Epstein zneužil, bylo nakonec šestatřicet. 

Zároveň nešlo jen o jeho zvrácené uspokojení, ale s dívkami také obchodoval a pronajímal je jako prostitutky svým dalším vlivným přátelům. Ostatně právě kvůli tomu vzniklo po jeho sebevraždě mnoho nikdy nepotvrzených konspiračních teorií, které tvrdí, že byl zavražděn, aby nemohl vypovídat a neudal další monstra z řad společenské smetánky.

Kvůli Epsteinově předčasné smrti tak nemohly jeho oběti nikdy dojít spravedlnosti. Až do letošního června, kdy byla odsouzena jeho dlouholetá partnerka, Ghislaine Maxwell. Dostala dvacet let odnětí svobody za to, že prokazatelně Epsteinovi pomáhala nacházet nezletilé dívky a na jejich zneužívání se podílela. A to minimálně od roku 1994 zhruba do roku 2004.

A tím se dostáváme k nejnovějšímu dokumentu Netflixu, který se stejně jako seriál v roce 2020 jmenuje Nechutně bohatá, tentokrát tedy v ženském rodě s přídavkem Ghislaine Maxwell. Jedná se ale o film, který není rozdělen na epizody a jehož celková stopáž se pohybuje lehce pod dvěma hodinami.

Nejde tudíž tak do hloubky, ale pro diváky s případem neseznámené určitě poskytuje dobrý úvodní vhled do hrůz, které se děly v Epsteinově vile za zavřenými dveřmi. A především jakým způsobem se na nich podílela sama Maxwell. 

Film od režisérek Lisy Bryant a Maiken Baird je koncipován podle klasického vzorce, kterým se řídí všechny dokumenty na Netflixu. Je kvalitně a dynamicky nastříhaný, kombinují se v něm mluvící hlavy, autentické dobové fotky a ilustrační záběry, které mají evokovat děsivé situace, o kterých se sugestivně vypráví.

Nechybí ani efektní záběry na metropole a napínavá hudba v podkresu, která pomáhá k tomu, aby se divák ani na moment nenudil. Někdy je tato snaha Netflixu o konstantní atraktivitu otravná až křečovitá a vypovídá o tom, jak málo tvůrci věří v inteligenci a pozornost svých diváků. Naštěstí to málokdy zasahuje do komplexnosti obsahu samotných dokumentů. 

Hned v úvodu Nechutně bohaté je nám řečeno, že z celkového počtu sexuálních predátorů tvoří na celém světě ženy jen pět procent. Ani vlastně nevíme, jak si takovou sexuální delikventku představit. Rozhodně ale nevypadá jako Ghislaine Maxwell.

Krásná a elegantní žena se vzděláním z prestižního Oxfordu v luxusním oblečení. Ve společnosti oblíbená, až téměř milovaná jako vynikající hostitelka, s kterou se dá mluvit o všem. 

Co přivedlo ženu s tak okouzlující osobností a tak šťastným životem k tomu, že napomáhala Epsteinovi sexuálně zneužívat nezletilé dívky? To je ústřední otázka, na kterou se dokument snaží odpovědět, ale Ghislaine Maxwell je v mnoha ohledech tak neuchopitelná osoba, že jde tuto záhadu vyřešit jen částečně. 

Film pochopitelně hledá odpovědi například v jejím komplikovaném dětství. Ghislaine se narodila jako dcera mediálního magnáta Roberta Maxwella, Čechoslováka židovského původu, jehož většina rodiny zemřela za druhé světové války.

Robert se stal v britské armádě válečným hrdinou a po válce se postupně v mediálním světě vypracoval na vrchol, kdy vlastnil Daily Mirror, jedny z nejprodávanějších novin v Británii. Úspěšný ve své kariéře ale byl možná právě proto, že byl jako člověk přísný, až krutý.

A stejný byl také doma. Své děti napadal slovně i fyzicky a vyžadoval od nich i od své ženy absolutní poslušnost. Každý rok se potomků ptal, jaké mají plány do budoucna, a když se mu nelíbilo povolání, které chtěli dělat, zbil je. 

Foto: Netflix

Ghislaine se na něj přesto nebo možná právě proto emočně silně fixovala a uznání jejího otce pro ni bylo vším. Když v roce 1991 zemřel, byla to pro Ghislaine obrovská rána. Po jeho smrti se navíc ukázalo, že nebyl tak poctivý, jak se tvářil, a že ukradl stovky milionů z penzijních fondů svých firem. Jeho odkaz tak byl ihned pošpiněn.

Dcera se k tomuto odhalení nikdy pořádně nevyjádřila a načas zmizela z očí veřejnosti, které ji dlouhodobě sledovaly na luxusních večírcích, kam chodila v designových šatech právě po boku svého otce. Dokument jemně naznačuje, že pro Maxwell se právě Epstein stal jakousi novou otcovskou figurou, ke které mohla vzhlížet a které mohla plnit každé přání.

Byl to vzorec chování, který si odnesla z dětství a dospívání a který ji nejspíš nikdy neopustil. Epsteinovo násilnické chování ji pak taky nevyvedlo z míry, protože to znala z domu, kde se matka jejímu tátovi také vždy přizpůsobila. 

V dokumentu krom právníků a vyšetřovatelů vypovídají hlavně oběti. Ty popisují, že je Maxwell nejdříve okouzlila svou elegancí a příjemnou osobností a pak je nalákala k Epsteinovi domů, kde pedofil nic netušící dívky zneužil.

Některé oběti na kameru říkají, že to Ghislaine dělala proto, že se bála, že ji Epstein opustí, pokud mu nebude plnit všechna jeho přání.

Údajně také říkala, že Jeffrey musí mít třikrát denně orgasmus, jinak zemře, jako by to byl nějaký podložitelný vědecký fakt. Hloupost, kterou jí nejspíš řekl on sám, a ona ji ve své fixaci na něj uvěřila, nebo si to alespoň namlouvala. 

Jiné oběti ale naopak tvrdí, že Ghislaine nebyla motivována strachem nebo slepou láskou pro Epsteina, ale prostě proto, že byla sama zlá a bavilo ji mít nad dívkami moc. Údajně ji to vzrušovalo stejně a možná i víc než Epsteina.

Několik dívek tvrdí, že byla dokonce horší než on a viděly na ní, jak si užívá, že je má pod kontrolou a může jim ublížit. Nebo popisují, jak se z milé a příjemné společnice jako lusknutím prstu změnila v manipulativní a přísnou ženu.

Všechno jsou to ústní výpovědi a vyprávění ze vzpomínek. Vytvářejí plastický obraz několika důvodů, proč se Ghislaine na pedofilním sexuálním zneužívání a prostituci podílela.

A to, že jsou částečně rozdílné, dává smysl. Jsou to hraniční situace a v každé se mohla chovat trochu jinak. Zpočátku možná se strachem, později se zvrhlým zaujetím. 

Pravý důvod se ale nejspíš nikdy nedozvíme. Maxwell svou vinu popírá a její právníci dodnes tvrdí, že byla také Epsteinovou obětí. Že s ní manipuloval a ke spolupráci na zločinech ji nutil. Je tedy velmi nepravděpodobné, že by o svém životě ještě někdy upřímně vypovídala, protože by to pro ni znamenalo přiznat vinu.

Její celý životopis je navíc plný děr a záhad. Skutečnou Ghislaine tak nejspíš nepoznáme. Faktem ale zůstává, že Maxwell se na všech monstrózních zločinech Epsteina aktivně podílela přes deset let a zůstávala s ním v kontaktu až do jeho smrti. 

Nechutně bohatá není nějak zvlášť objevný ani hluboký dokument, ale v rámci svých možností vysvětluje případ a jeho souvislosti adekvátně.

Pokud se ještě neobjeví nějaký šílený zvrat, mohl by pro jednou ukončit veřejnou fascinaci případem Epsteina a Maxwell. Vypadá to, že k této děsivé skládačce jsme už poskládali všechny díly, které bylo možné najít. Jak to tak s čirým zlem bývá, některé jeho motivace ale zůstanou záhadou.