Hrůša, Netopil, Rožeň nebo Popelka. Jména předních českých dirigentů září daleko za našimi hranicemi. Dostávají pozvání do prestižních angažmá a jejich kalendáře jsou plné na roky dopředu. Ale i ve světě klasické hudby a opery najdete úspěšné umělkyně, pro něž dirigentská taktovka znamená celoživotní poslání.
Kdo jsou talentované Češky, které šéfují hudebním tělesům u nás i ve světě? Které zahraniční dirigentky stojí za to sledovat? A kde je můžete v nadcházející sezoně vidět?
Nejprve trochu kontextu. Loňský snímek Tár amerického režiséra Todda Fielda s Cate Blanchett v hlavní roli zachycuje zneužití moci v prostředí klasické hudby skrze fiktivní postavu Lydii Tár, manipulativní šéfku berlínských filharmoniků.
Kritikou oceňovaný film ale realitu hudebního řemesla ilustruje poněkud zkresleně: dirigování je historicky vnímáno jako obor, kde mají hlavní slovo muži. A pocty v podobě šéfdirigentské pozice eminentního německého orchestru se zatím žádné ženě nedostalo.
„Mít šanci ztvárnit ženu v takové roli a udělat z ní násilnici – to pro mě bylo srdcervoucí,“ řekla v reakci na film Tár Marin Alsop. Nejvýznamnější dirigentka současnosti a studentka legendárního Leonarda Bernsteina vyšlapala v mnohém cestu dalším generacím. I ona se podle svých slov musela často potýkat s nerovnými podmínkami, které tento obor stále definují.
Podle Asociace amerických orchestrů se nicméně podíl žen mezi lety 2014 a 2023 téměř zdvojnásobil z 12,9 procenta na 23,8 procenta. Zatímco v roce 2013 byla podle statistik serveru Bachtrack v top stovce nejvytíženějších hudebních vedoucích jediná žena, dnes jich na tomto seznamu najdete dvanáct.
Kromě zmíněné Marin Alsop v něm figuruje třeba šéfka antverpských symfoniků Elim Chan, která je doma v koncertních sálech od Seattlu po rodný Hongkong.
Za pozornost stojí také litevská dirigentka Mirga Gražinytė-Tyla, která se v roce 2016 v pouhých devětadvaceti letech stala hudební ředitelkou City of Birmingham Symphony Orchestra. Německá dirigentka Joana Mallwitz, která bude od letošní sezony šéfovat berlínskému Konzerthausu. Nebo Barbara Hannigan, všestranná kanadská umělkyně, jež běžně diriguje orchestr, zatímco zpívá sopránové party.
Často se také mluví o dvou pozoruhodných ukrajinských jménech. Dalia Stasevska se narodila v Kyjevě, ale již v dětství zakotvila ve Finsku. Dnes jako občanka této severské země působí v čele Lahti Symphony Orchestra a jako hlavní hostující dirigentka BBC Symphony Orchestra řídila orchestr třeba na BBC Proms.
Teatro Comunale di Bologna potom od roku 2022 řídí Oksana Lyniv, první šéfdirigentka italského operního orchestru vůbec. V roce 2021 byla také první dirigentkou v historii Bayreuthských operních slavností. Českému publiku se představila letos na Pražském jaru.
Stále populárnější jsou i mezinárodní soutěže, mistrovské kurzy a stipendia zaměřené exkluzivně na ženy. Byť se názory na jejich potřebnost různí, panuje vesměs shoda, že rozhodující pro dirigentskou kariéru by měla být především kvalita výkonu. A že ten jediný rozdíl, který by měl hudební svět činit, je mezi dobrým a špatným uměním.
Jak jsou na tom dirigentky v Česku? Poznejte ženy s taktovkou, které sbírají jeden úspěch za druhým. Stále častěji se objevují na pódiích koncertních sálů a operních domů doma i v zahraničí, díky čemuž se jim daří bořit zažité předsudky o ženách na dirigentských pozicích i ve vedení obecně.
Lada Valešová
Do Londýna přišla ještě jako studentka klavíru v rámci stipendia na Guildhall School of Music and Drama. Postupně se etablovala nejen v pedagogickém sboru jako pěvecká koučka a jazyková poradkyně, ale především jako respektovaná komorní hráčka a sólistka.
Vystupovala ve Wigmore Hall, Royal Festival Hall nebo na Pražském jaru, stala se koučkou operních rolí na Royal Academy of Music, a pracovala na produkcích mimo jiné v Královské opeře Covent Garden v Londýně nebo madridském Teatro Real.
Po vydání dvou kritikou oceněných sólových klavírních nahrávek s díly českých skladatelů stála roce 2017 za vznikem nahrávky čtyř písňových cyklů Pavla Haase s názvem Fata Morgana / Song by Pavel Haas. Ta pro britské publikum objevila vokální komorní tvorbu nadaného skladatele – bratra herce Huga, jehož život vyhasl v roce 1944 v Osvětimi.
Projekt získal nominaci na BBC Music Magazine Awards a stal se albem roku na Europadisc. Příští rok ho Lada konečně představí i českému publiku, konkrétně na festivalu Janáček Brno.
K dirigování ji přiměla potřeba sdílení vlastní interpretace operních děl. „Na rozdíl od hráčů nedisponujete vlastním nástrojem. Mým nástrojem jsou orchestr a pěvci a vy musíte být schopni je inspirovat natolik, aby ze sebe dostali to nejlepší. A chtěli vám to dát.“
Před čtyřmi lety se přihlásila do tehdy úplně prvního programu pro dirigentky pořádaného ve spolupráci s Královskou filharmonickou společností, Královskou operou Covent Garden a National Opera Studio v Londýně. Do úzkého výběru se hravě dostala, a v roce 2021 už v Opera Holland Park dirigovala Figarovu svatbu a Evžena Oněgina o rok později.
„Dirigování je zúročením všeho, co jsem doposud dělala – hra na klavír, práce s pěvci a se sbory, znalost repertoáru, pedagogická činnost, dramaturgie programů, dlouhá léta strávená v operních zkušebnách a divadlech,“ říká Lada.
Loni mimo jiné asistovala Oksaně Lyniv při inscenaci Tosky v Královské opeře v Londýně. A jako jedna ze sedmi dirigentek se stala součástí programu Woman Conductors Gateshead 2022—23. Ten pořádá Královská filharmonická společnost ve spolupráci s kulturním centrem Sage Gateshead v severoanglickém Newcastlu společně s renomovaným komorním orchestrem Royal Northern Sinfonia. S tím teď zkouší například Stravinského Dumbarton Oaks, Beethovenovy symfonie a další světový symfonický repertoár.
Alena Hron
Letošní debut na festivalu Pražské jaro katapultoval Alenu Hron mezi nejžádanější dirigentky mladé generace. V programu složeném ze skladeb Sergeje Prokofjeva, Ottorina Respighiho a Jana Nováka se potkala se Symfonickým orchestrem hlavního města Prahy FOK a cellistou Tomášem Jamníkem. „Mám radost, že se nadšení z hudby povedlo přenést i na posluchače, což je samozřejmě to nejdůležitější,“ komentuje svůj zatím největší úspěch rodačka z Valašského Meziříčí.
Právě tam začala její cesta k hudbě. „Odmala jsem hrála na housle a komponovala. Během studia na gymnáziu jsem poprvé dirigovala orchestr složený z kamarádů a tak mě to oslovilo, že jsem se po nějakém čase rozhodla tomu věnovat naplno,“ vypráví Alena. Z Pražské konzervatoře zamířila na HAMU, následně studovala také v Norsku a ve Švýcarsku.
Za poměrně krátkou dobu už stihla spolupracovat s řadou symfonických orchestrů, jako jsou PKF – Prague Philharmonia, Filharmonie Hradec Králové, Filharmonie Bohuslava Martinů Zlín nebo Südwestdeutsche Philharmonie. Od roku 2022 pravidelně spolupracuje s Janáčkovou filharmonií Ostrava. Působí také v opeře a u pěveckých sborů.
Nyní se společně s Jihočeskou filharmonií chystá na zahájení sezony v Českých Budějovicích. S Janáčkovou filharmonií se na podzim představí mimo jiné v Berlíně a Paříži. A s pianistou Ivanem Klánským a Štátnou filharmónií Košice vystoupí koncem října právě ve východoslovenské metropoli.
V prosinci se postaví do čela Filharmonie Brno v rámci programu Ženy v hudbě. Svůj baletní debut absolvuje na podzim – v Moravskoslezském divadle v Ostravě bude dirigovat Labutí jezero. A v únoru příštího roku ji můžete vidět dirigovat Symfonický orchestr Českého rozhlasu. Na programu koncertu pořádaném v Betlémské kapli v Praze představí mimo jiné i světovou premiéru nové kompozice naší nejznámější soudobé skladatelky, Jany Vörösové.
Nikol Kraft
K dirigentské taktovce prý Nikol Kraft přivedl proslulý Libor Pešek. Po studiích muzikologie na Univerzitě Karlově v Praze odešla studovat dirigování na brněnskou JAMU a následně na Universität für Musik und darstellende Kunst ve Vídni.
Získala také stipendium prestižního operního festivalu Bayreuther Festspiele. Jako nadaná dirigentka se začíná etablovat na mezinárodní scéně a pozitivní ohlasy už získala od britské stanice BBC Radio 3 nebo německého magazínu Opernwelt.
Loni se potom z více než dvou stovek soutěžících úspěšně probojovala do finálové čtrnáctky v mezinárodní přehlídce La Maestra. Tu každoročně pořádá filharmonie v Paříži. „Dirigentských soutěží je strašně moc a ne všechny mají váhu. La Maestra je pro holky velice důležitá. Mění hodně vnímání, je skvěle zorganizovaná a její součástí jsou špičkoví porotci,“ komentuje svou účast Nikol.
A právě díky úspěchu v soutěži oslovili Nikol z produkce renomované Varšavské komorní opery, když hledali záskok na závěrečný galavečer letošního Mozartova festivalu. Za necelých čtrnáct dní stihla nastudovat náročný program věnovaný Marii Callas.
V červenci se zúčastnila prestižní Järvi Academy, když prošla do úzkého výběru osmnácti dirigentů a dirigentek z více než dvou stovek kandidátů z celého světa. Jejími tutory byli bardi estonské dirigentské scény – bratrské trio Paavo, Kristjan a Neeme Järvi.
Před renomované české orchestry se postavila například na Mezinárodním hudebním festivalu Český Krumlov nebo na festivalu Smetanova Litomyšl. Spolupracovala se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu, Filharmonií Brno, pražskou i brněnskou operou a s mnoha regionálními orchestry. V zahraničí potom s pařížským Mozartovým orchestrem nebo Bukurešťskými symfoniky. Při inscenacích českých oper asistovala také v německých divadlech.
Právě mozartovskému programu se bude věnovat i v rámci svého debutu s PKF – Prague Philharmonia. Společně s houslistou Danielem Matejčou a pianistou Matyášem Novákem se na konci září představí v Lichtenštejnském paláci. A v hledáčku ji v nadcházející sezoně má i Pražské jaro.
Miriam Němcová
Dirigentka, sbormistryně a pedagožka Miriam Němcová je v mnohém opravdovou průkopnicí. Svou dráhu začala v šestnácti u neprofesionálních souborů, později studovala kompozici a dirigování na Pražské konzervatoři a na HAMU v Praze. Tam docházela do hodin k mimo jiné i legendárnímu Václavu Neumannovi.
Foto archiv Miriam Němcové
Velmi rychle ji přizvali ke spolupráci třeba se Sukovým komorním orchestrem, Filharmonií Hradec Králové, Pěveckým sborem Českého rozhlasu, Pražským filharmonickým sborem nebo Karlovarským symfonickým orchestrem. Právě jeho šéfdirigentkou se stala v letech 1991 a 1992. Poté šéfovala liberecké opeře v Divadle F. X. Šaldy.
Na základě úspěšného nastudování Verdiho Otella v Divadle Antonína Dvořáka v Ostravě jí byla v roce 1993 nabídnuto dirigentské i sbormistrovské angažmá ve Státní opeře Praha. Tam dirigovala třeba Její pastorkyni Leoše Janáčka, Pucciniho Toscu nebo Maškarní ples Giuseppa Verdiho.
Od září 1995 vede také oddělení dirigování na Pražské konzervatoři, kde současně řídí symfonický orchestr. Za 27 let v čele orchestru s ním odehrála mnoho úspěšných koncertů doma i v zahraničí, naposledy v červnu 2023 na turné v Itálii.
Mezinárodní dirigentské kurzy pak vedla třeba v Hradci Králové, v Praze, ale i v jihokorejském Soulu. Již přes deset let doprovází se orchestrem vánoční koncerty Lucie Bílé, často také nahrává filmovou hudbu pro mezinárodní produkce.
Symfonický orchestr Pražské konzervatoře v čele s Miriam Němcovou si můžete poslechnout začátkem října v rámci koncertu pro Fond budoucnosti, kde se představí i někdejší finalista mezinárodní soutěže Concertino Praga, Mark Anthony Lewin. Začátkem listopadu potom Miriam Němcovou zastihnete v Plzeňské filharmonii.
Anna Novotná Pešková
Operní dirigentka Anna Novotná Pešková se narodila v roce 1995 v Hradci Králové, ale pro svou lásku k opeře se ve svých patnácti letech přestěhovala do Prahy. Na Pražské konzervatoři nejprve chodila na hodiny zpěvu. „Původně jsem se chtěla stát operní zpěvačkou. Ale ráda vyjadřuji hudbu pohybem a poznávám ji do hloubky. Od útlého věku mě tak táhlo i dirigování,“ vypráví o svých prvních krůčcích Anna.
K taktovce se tak dostala už během studií, které absolvovala mimo jiné i u Miriam Němcové. „S její dcerou jsme chodily do stejného pěveckého souboru.“ Dětskou operu Praha nakonec sama deset let dirigovala, nastudovala s ní řadu oper a koncertních programů, a v roce 2015 se objevili také na mezinárodní přehlídce EXPO v Miláně.
V libereckém Divadle F. X. Šaldy působila nejprve jako sbormistryně, v roce 2020 debutovala za dirigentským pultem s operou Don Giovanni. Spolupracuje také s Národním divadlem Moravskoslezským, Jihočeským divadlem v Českých Budějovicích či Moravským divadlem Olomouc, kde diriguje třeba Dvořákovu operu Rusalka.
V roce 2022 navázala spolupráci s Národním divadlem v Praze, kde působí jako asistentka dirigenta při inscenacích Státní opery. A od letošního srpna je kmenovou členkou ansámblu. V nadcházející sezoně předstoupí před orchestr hned ve dvou operních produkcích.
„Momentálně zkoušíme Donizettiho Nápoj lásky, který bude mít premiéru 22.a 24. září. Je to krásný proces,“ říká Anna o inscenaci, která je zároveň českým debutem oceňované britské režisérky Julie Burbach. A na začátku října potom Anna bude dirigovat Verdiho operu La Traviata.
Své zkušenosti už teď předává dalším generacím. Na Pražské konzervatoři přednáší dirigování pro instrumentalisty a skladatele. „Nejsou to lidé, co se tím budou živit, ale právě to je na tom to pěkné. Je důležité vědět, jak mezioborová spolupráce funguje,“ uzavírá.
Olga Machoňová Pavlů
Hudební vzdělání započala Olga Machoňová Pavlů na Pražské konzervatoři, kde studovala dirigování, skladbu a hudební teorii. V roce 1991 se prý z radosti z otevřených hranic rozhodla podívat, jak se dirigování studuje na Západě – a v rámci studijní stáže odjela na konzervatoř do Basileje. Několikaměsíční pobyt se trochu prodloužil, ve Švýcarsku žije Olga dodnes.
V Basileji a následně v Curychu studovala dirigování například u Manfreda Honecka, který do Čech pravidelně jezdí jako hostující dirigent České filharmonie. Olga Machoňová Pavlů se potom našemu publiku představila například v roce 2018, kdy v Obecním domě řídila Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK. Spolupracuje také s PKF – Prague Philharmonia nebo Filharmonií Brno.
Ve Švýcarsku se objevila například v renomovaných sálech jako Theater Basel nebo Opernstudio-Zürich. Často také spolupracuje s basilejským festivalem Musikfesttage Bohuslav Martinů. V repertoáru má symfonické, operní i sborové skladby českého velikána 20. století a osobně se setkala i s mecenášem a dirigentem Paulem Sacherem, který Martinů zejména ke konci jeho života velice podporoval.
Do hloubky se zajímá i o tvorbu Vítězslavy Kaprálové. U příležitosti stého výročí jejího narození realizovala v únoru 2015 s brněnskou filharmonií sérii koncertů, na které zaznělo kompletní symfonické dílo této geniální skladatelky a dirigentky. To později vyšlo i jako CD nahrávka.
V roce 2006 získala ocenění Významná česká žena ve světě, které uděluje Ministerstvo zahraničních věcí společně se Senátem České republiky a Univerzitou Karlovou.
Vítězslava Kaprálová (1915 až 1940)
Ani po více než osmdesáti letech od své smrti nepřestává její dílo fascinovat. První skladbu napsala v devíti letech, v patnácti ji přijali na Brněnskou konzervatoř. Potom se v Praze učila u skladatele Vítězslava Nováka a dirigenta Václava Talicha.
Foto archiv
Po odchodu do Paříže ji přijali na École normale supérieure k dirigování u Charlese Muncha, a ke skladbě u Nadii Boulanger. Soukromě studovala taky u Bohuslava Martinů. Jejich následný vztah hluboce ovlivnil hudební i osobní světy obou protagonistů.
S velkým ohlasem kritiky se setkala především její Vojenská symfonieta – jednovětá kompozice pro velký orchestr, kterou věnovala tehdejšímu prezidentovi Edvardu Benešovi. V roce 1937 ji Kaprálová provedla s Českou filharmonií, a o rok později rovnou s BBC Orchestra v Londýně. Když v pětadvaceti letech zemřela ve francouzském Montpellieru, stála Vítězslava Kaprálová na prahu úspěšné mezinárodní kariéry skladatelky a dirigentky. Navzdory brzkému odchodu po sobě zanechala více než padesát skladeb, které se těší stále větší oblibě v Česku i v zahraničí.
Její Suitu rusticu si můžete v podání Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK v čele s Eugenem Tziganem poslechnout už v říjnu. A příští rok v červnu ji uvede na svém programu taky PKF – Prague Philharmonia s Emmanuelem Villaume.
