skip to main content
Komentář

Přichází věk Vodnáře? Hlavně že bude pryč rok netopýra

4 minuty čtení

Pesimisté s jemným smyslem pro humor by možná posledních dvanáct měsíců označili za rok netopýra. Optimisté s rozevlátou myslí hovoří o věku Vodnáře. Právě teď, na konci prosince, ještě přesněji jedenadvacátého, do něj podle nich natvrdo vstupujeme a má to být úplně jiná jízda.

Z high-tech přepálené limuzíny, kde je spousta nepotřebných hejblat, se vyhoupneme na duhového jednorožce, který poskytuje stejný, možná i vyšší komfort, jen se neovládá knoflíky, pákami a nelije se do něj upravená ropa.

Stačí jen pomyslet a pohladit po hřívě… Intuice a volnost střídají rozum, který má prý nejlepší léta za sebou. To, co se plazí při zemi, se mění na vznášení tam někde nahoře. Tedy aspoň do doby, než se věky zase přetočí.

Myslete si o tom, co chcete. Dokonce ani skalní ezo lidé, kteří přechodu z věku Ryb do věku Vodnáře bez výhrad věří, se nedokážou shodnout, kdy by se tak mělo stát – vždyť už hippies v Formanových Vlasech zpívali:

Reklama

Planetární dráhy až se protnou
a Jupiter zastoupí Mars
tak láska bude hvězdám vládnout
a mír zavládne v nás
znamením Vodnáře věk lásky
teď vchází k nám

A nejspíš měli za to, že se právě tohle děje v šedesátých letech, protože o začátku věku Vodnáře se spekulovalo i tehdy. Jiní tvrdí, že ke změně dochází právě teď: startovacím blokem má být slunovrat a poloha planet Jupitera a Saturnu.

21. prosince se „seřadí“ tak, že z našeho pohledu na obloze skoro splynou v jediný bod. Něco podobného se naposledy událo v roce 1623 a ke stejnému jevu dojde za šedesát let.

Jupiter se Saturnem si i během konjunkce udržují vzorný covidový distanc, dělí je od sebe 734 milionů kilometrů | Repro NASA/JPL

Další míní, že celý věk Vodnáře plave – jak jinak – na vodě a je to jen líbivý konstrukt, kterému položily základ astrologické kruhy na počátku 20. století. Když do toho zamícháme pojmy jako Platónský rok, jak někteří nazývají samotný cyklus pohybu zemské osy se střední délkou téměř 26 tisíc let, dál se vše zamotává…

A není to jedno? Tedy pokud nejste vydavatel novin nebo časopisu, který si právě na své stránky přidal horoskopy a astrologický koutek, protože z ověřených statistik zjistil, že mu to zvedne náklad.

Možná kdyby tenhle rok nebyl vzhůru nohama, všechno by proběhlo v tichosti, ze změny by se radovalo pár příznivců astrologických serverů a časopisů o záhadách. Jenže covid udělal Vodnáři skvělý marketing.

Zvládneme existovat jinak?

Principy věku Vodnáře, tedy svobodomyslnost, změna, intuice, návrat zvenku do vnitřních osobních světů a opouštění starých tvrdých hodnot pasují k myšlenkám, které se začaly líhnout během první vlny pandemie i v hlavách zarytých materialistů.

Reklama

Co má v životě smysl? Žili jsme dobře? Dělali jsme to, co jsme opravdu chtěli my sami? Nehonili jsme se zbytečně moc? A za čím vlastně? Budeme se umět přizpůsobit? Zvládneme existovat jinak?

Na všechny tyhle otázky Vodnář docela vlídně odpovídá: dokážete to a nic vás to nebude stát. Tedy skoro nic. Jen už nechtějte nová auta, domy, kabelky a obraťte se k sobě samému i k těm druhým, protože láska je pravda a na ničem jiném nezáleží. Hmm…

Když člověk vystrašený z neznámého viru, chytající se každého vysvětlení „proč“, uslyší, že prostě nastává jiný věk, zhluboka si oddechne. Já to věděl! Tak proto! Všechno zlý pro něco dobrý.

To se pandemie snáší hned líp.

Když je zle, i neznabozi se totiž obrací k bohu. Pro někoho je to Bůh s velkým písmenem, pro jiného tarotové karty a pro dalšího Vodnář či pro skalní ateisty přirozená autorita. Ta, nutno přiznat, je už několik let na úrovni státu silně nedostatkové zboží.

Věk Vodnáře se trefil do období, kdy jedeme po sinusoidě z kopce a potřebujeme vědět, že sešup končí konejšivou vodou, jako když se řítí klaustrofobik v tubusu tobogánu a vyděšený přistane v mělkém bazénu. Sice má plné oči, nos a pusu vody, ale ví, že teď už bude dobře. I proto ta Vodnářova popularita – dává velmi podobnou, byť nehmatatelnou naději.

Vyhovuje i mentorům: Vidíte, kam jsme jako lidstvo dospěli? To bylo samé víc, výš, dál… A příroda (bůh nebo co jiného) nás zabrzdila. Čas na změnu, přátelé, a doba nám k tomu pěkně nahrává. Vzdušné znamení Vodnáře – ne, opravdu se neřadí mezi vodní – ponouká k potlačení rozumu. Myslete srdcem!

Něco je opravdu jinak.

Můžeme se o tom, jak to skutečně je, donekonečna přít, můžeme si k tomu nalít parádní víno a strávit diskusemi několik svátečních večerů, kdy budeme stejně nejspíš přibití doma. Je to určitě lepší zábava než televize.

Taky si můžeme na chvíli sednout jen sami se sebou a přemýšlet o tom, co tenhle rok, bez ohledu, do jakého věku patří a jak ho budeme nazývat, dal a vzal. Klišé, ke kterému vybízí každý leden většina médií, konečně dostává smysl. Protože něco je opravdu jinak a za rekapitulaci to stojí.

Aktuální vydání magazínu

Nemůžu mluvit za nikoho jiného než za sebe: Dala jsem výpověď. A to v době, kdy se většina bála, že vinou covidu o práci přijde. Dostala jsem místo snů. Náhodou, která má s odstupem k náhodě daleko jako z Jevíčka na Venuši, jsem začala psát knížku.

O měsíc později mi jedno z nejúspěšnějších nakladatelství v zemi samo nabídlo, že ji vydá. Ač jsem si původně myslela, že zůstane navždy v šuplíku. Nevím, nakolik v tom jede Vodnář, a ani nebudu pátrat. Nejsem schopná dohlédnout všechny souvislosti a je to dobře.

Protože pak by se ze života vytratilo překvapení – jeden z motorů, že má smysl se nevzdávat. Vodnář Nevodnář.

Reklama
Reklama