Když ho nazvete šperkařem, ihned vás opraví. Je klenotník, ale ne jen tak ledajaký. Zdeněk Vacek má za sebou náročné období, které nakonec zvládl docela s přehledem. Kdysi tvořil s designérem Danielem Poštou duo Zorya. Po jejich špercích i artefaktech prahli zákazníci doma i ve světě, vyhrávali prestižní ocenění.

„Byla to velká změna. Rozhodnutí téměř po dekádě společné práce rozpustit profesionální tým o dvanácti lidech vyvolalo samozřejmě spoustu emocí. Pomohla ale svým způsobem i pandemie, všechno kolem se trochu ztišilo a zpomalilo. Měl jsem tak prostor věnovat se pouze jedinému – makat na nových věcech. Přirozeně pak netrvalo dlouho a spolu s novou tvorbou a nápady přicházeli i noví lidé a klienti,“ vzpomíná Vacek. 

Pandemie mu dala i klid na práci, a on se tak mohl vrátit zpět ke kořenům. Před dvaceti lety začínal jako zlatník, díky perfektní znalosti řemesla a uměleckému cítění se Zdeněk Vacek vypracoval na mistra svého oboru. Dokonale zvládá techniku ruční výroby a pracuje i s novými technologiemi. Zlato a drahé kameny se pod jeho rukama proměňují do skutečných klenotů.

Jeho podnikání se zaměřuje na haute couture šperky, kdy pracuje s těmi nejdražšími surovinami a tvoří takzvané bespoke šperky, artefakty připravené na míru každému klientovi.

Ještě před založením vlastní značky cítil, že oplývá nápady, kam se posunout. „Můj rukopis byl už dříve velmi zřetelný, měl jsem značnou klientelu a vyráběl pouze šperky na zakázku. Poměrně brzy jsem si zase připomněl, jaké to je podnikat samostatně. Výzva ovšem byla posunout se v tvorbě dál a nevykrádat minulost. I proto jsem kolekci Báze připravoval s úplně novým přístupem. Práce byla specifická v tom, že jsem poprvé vytvářel šperk v digitálním prostředí, aniž bych se ho dotkl fyzicky,“ vysvětluje.

Za svou první sólovou kolekci tedy získal před dvěma lety cenění Czech Grand Design v kategorii Designér šperku. Rok poté získal na Designbloku ocenění za instalaci svého projektu JITKA-PUK-3D-UPM. Šperky, které vznikly unikátní technikou pukování, doslova vyrážely dech.

Pukování je unikátní už jen mnohaletým vývojem, doslova mravenčí prací. „Přístroj samotný není speciální, ale způsob, jakým na něm Jitka, moje máma, dnes už devět let šperky vytváří, je jedinečný. Laicky řečeno, přišívá korálky z drahých kamenů zlatou nití. Podle mé představy vetkne solitéru svůj vlastní rukopis. A jelikož jsem v mnoha ohledech po ní, v pukovaných špercích se odrážíme společně. Za devět let získala dovednosti, které jsou k nezaplacení. Práce pod mikroskopem je velice náročná na čas a preciznost. Je to opravdu haute couture – každý šperk je ručně vyrobený unikát. Některé kusy vznikají i týdny,“ vysvětluje Vacek. 

Náušnice, které vznikly právě touto metodou, má klenotník v uších. Jsou veliké, blyštivé a na první pohled je znát, že musí být docela těžké. Když se na ně zeptám, Vacek se usmívá. „Tyhle jsou jediné na světě. První svého druhu, které Jitka vytvořila, a nejsou na prodej. Na přání je v podobném duchu vyrábíme, ale jelikož kameny nejsou nikdy stejné a jedná se o čistě ruční práci, každý kus je originál. Prakticky nelze vyrobit dva zcela identické kusy. S každou objednávkou se rozrůstá série, které říkám jednoduše PUK, ale možná ji přejmenuju na Jitku. Máma by si to zasloužila.“

V současné době pracuje ve studiu Zdeňka Vacka pět lidí. „Marie je moje pravá ruka a u zrodu nové značky byla od začátku. Následně jsem přizval designéra Dana a zlatníka Přemka – skvělé kolegy, kteří mi pomáhají šperky vyrábět. Pracuje tu taky moje máma Jitka, kterou jsem naučil šperky tvořit. Pomáhat začala už před lety a jednoho dne zasedla k mikroskopu a začala pracovat s usazováním drahých kamenů,“ upřesňuje klenotník. Externě pak docházejí další, ale záleží na aktuálních projektech.

Miliony v diamantech a ve zlatě

Když hledal Zdeněk Vacek nové prostory pro své studio, měl dvě hlavní motivace. Najít dostatečně velký a světlý prostor a mít možnost ho měnit podle aktuálních potřeb nebo projektů. Přání se mu vyplnilo, a tak ateliér, který se nachází v objektu bývalé továrny na měřicí techniku, používá přesně k tomu, k čemu v danou chvíli potřebuje.

Minulý rok v instalaci Bespoke Situation, která byla součástí Designbloku, do něj umístil 21 plynových bomb, které sloužily jako galerijní podstavce. Na každé z nich byl jeden ze šperků, které během posledních tří let vytvořil na zakázku. To je jedním z hlavních pilířů Vackovy práce. Kolik takový šperk stojí? Cena originálního solitéru se pohybuje od sto padesáti tisíc výše, záleží na typu šperku, vybraného kamene a materiálu. 

Při tvorbě na zakázku maximálně ctí přání a požadavky klienta. Stejně tak i jeho rozhodnutí, kolik peněz se rozhodne do šperku investovat. „Na začátku je to o komunikaci a co nejpřesnějším zadání. Každý nový klient přináší specifické zadání a já si takto projevené důvěry nesmírně vážím. Poté, co se naladíme na jednu vlnu, vybereme směr. Připravím skici, z těch klient vybírá, a následně rozpracuji již konkrétní nápad do vyrobitelné podoby,“ popisuje.

Zákazníci Zdeňka Vacka tak mají možnost sledovat každý krok výroby. „Mám velmi dobrý cit pro ladění barev, umím najít způsob, jak vypíchnout detail, který konvenuje například s tváří klienta. A umím abstrahovat vše, co dovolí jeho osobnost, proto se ke mně také lidé vracejí. A o to větší radost mám, když vytvořím šperk, který na první dobrou prostě patří svému majiteli.“ 

Další polohou Vackovy práce jsou klenoty, které by se daly popsat spíše jako malé objekty či sochy. „Určitě v sobě nosím témata, k nimž se vracím, a je snadné sklouznout do způsobu vyjadřování osvědčenou formou. Proto jsem si dal podmínku pracovat více koncepčně. A přistupovat k tématu vždy nově nebo v jiném kontextu. Zjistil jsem, že mi různorodost přináší tvůrčí svobodu a může být dobrým hnacím motorem, jak v sobě objevovat stále nové způsoby vyjádření,“ říká. 

Práce s diamanty a zlatem ale vyžaduje také vysoké vstupní náklady. Když se bavíme o tom, kolik má v materiálu uloženo peněz, přiznává, že to budou miliony. „Vytvářím luxusní komoditu. Prodávám zlato a drahé kameny zpracované na velmi vysoké úrovni s přidanou uměleckou hodnotou. Kdo věří v investici do vzácných materiálů a stále vzácnějších uměleckých řemesel, je u mě vítán. Studio funguje také jako showroom, a každý návštěvník si tak klenoty v kolekcích může prohlédnout. Jsem přesvědčen, že osobní kontakt a možnost šperky vyzkoušet doslova na vlastní kůži nejlépe přenese emoci, kterou do nich vkládám.“ 

Materiál nakupuje i v momentě, kdy ještě nemá jasno, co z něj vznikne. „Někdy pořizuji kameny a perly jednoduše pro jejich krásu, ze zkušenosti totiž vím, že takový objev, zvláště když jste v zahraničí, se nemusí opakovat. Co s nimi pak udělám, to se ukáže časem.“ 

S ryzím zlatem začal Vacek pracovat loni o Vánocích, inspirovala ho tradice lití olova, a tak vyzkoušel něco podobného právě se zlatem. „První pokusy mě velice nadchly a možná je to právě jeho aura, která mě motivovala zkoumat měkký ryzí kov dál. Za další je v našem regionu poměrně netradiční vyrábět šperky z ryzího zlata, má to svá specifika. Intuitivním tvarováním tekoucího zlata tak vznikla kolekce Ryzí. Připomíná valounky zlata v přírodě. Ale to není vše, chystám se kolekci rozšířit,“ vypráví nadšeně. 

Posléze vznikly také workshopy, kde Vacek učí základy práce s ryzím zlatem. „Workshopy vznikly ke kolekci Ryzí a jsou pro limitovanou skupinu účastníků. Maximum je pět osob kvůli individuálnímu přístupu i bezpečnosti. V rámci workshopu každý zpracovává svůj kus ryzího zlata.“

Vacek vám představí rychlé základy – poznáte, jak se zlato chová, a následně nugentky zlata tvarujete plamenem. Výsledná podoba je tedy na vás. „Z tvarů, které si tu lidé vyrobí, dotvoříme buď náušnice, náramky nebo náhrdelníky. Lidé si odnesou vzpomínku ve formě zlatého šperku, na kterém se sami podíleli, a nemá ho nikdo jiný. Je to jejich ryzí talisman,“ vysvětluje Vacek. 

Sólová výstava 

Lokální designéři šperku příliš často nevystavují, ale Vacek samostatnou expozici chystá. Vernisáž proběhne v červnu během začátku jubilejního ročníku hudebního festivalu Smetanova Litomyšl. Klenotník zde představí i větší objekty, do kterých slibuje „vtáhnout diváka a spolupracovat s prostorem“. K dispozici mu bude 700 metrů čtverečních Galerie Miroslava Kubíka.

Chcete si od Zdeňka Vacka pořídit nějaký šperk? Pak počítejte s tím, že neřeší obecné kategorie, nic jako mužský či ženský klenot pro něj neexistuje. „Vnímám to tak, že bychom si všichni měli být rovni. A když se rozhlédnu kolem sebe, snad už se to – byť pomalu – děje. Šperk mi připadá jako krásná cesta, jak stírat rozdíly mezi tím, že je něco ženské a něco mužské. Když člověku šperk sluší a hodí se k němu, tak je jedno, jaké má oblečení, kolik mu je let. A tím sluší, myslím, že s vámi ozdoba sroste, patří k vám, k vaší osobnosti. Na pohlaví opravdu nezáleží,“ říká na závěr.