Jak se Česko dokáže popasovat s výpadkem ruské ropy? Ne zrovna nadějné vyhlídky nabídl zákonodárcům a energetikům na půdě Poslanecké sněmovny Zdeněk Dundr, provozně-technický ředitel společnosti MERO ČR – jediného přepravce ropy do Česka z ropovodů Družba a IKL. 

V případě embarga na ruskou ropu je podle něj totiž Česká republika ještě v horší pozici než Maďarsko a Slovensko. Bude totiž muset hledat nejen dostatečné množství této suroviny z jiných zdrojů, ale na rozdíl od našich sousedů také cestu, jakou ho do naší litvínovské a kralupské rafinerie přepravit.

Až na výpadek ropy dojde, ať už po uplynutí výjimky, kterou si Česko vyjednalo, nebo po odstřihnutí ze strany Ruska, bude zemi chybět téměř polovina celkové roční spotřeby. A současně platí, že Česko nemá, jak v případě jejich vyčerpání doplnit své strategické rezervy.

Maďarsko a Slovensko, které o výjimku z podmínek šestého sankčního balíčku předloženého ke schválení členským státům EU Evropskou komisí požádaly jako první, mají alternativní trasu pro dopravu černého zlata do svých rafinerií vyřešenou v podobě ropovodu Adria. Ten vede přes chorvatský přístav Omišalj a Maďarsko a lze jeho prostřednictvím objem ropy odpovídající výpadku ruských dodávek přepravit ihned.

Naproti tomu česká alternativa, přes ropovody TAL a IKL které primárně zásobují Německo a Rakousko, podle Dundry tuto možnost nenabízí, kvůli omezeným kapacitám ropovodu TAL.

Jak vyplývá ze statistik ministerstva průmyslu a obchodu, z ropovodu TAL loni Česko pokrylo zhruba 51 procent dovozu ropy, který činil 6,8 milionu tun. Pro pokrytí ruského výpadku by se tak tento objem musel téměř zdvojnásobit.

To je podle provozovatele ropovodu na italském území SIAT-TAL v rámci možností reálné. TAL může podle společnosti „téměř okamžitě“ navýšit své dodávky do střední Evropy o pět až šest milionů tun ropy ročně.

Takové zvýšení si podle firmy zatím nevyžádá technické úpravy a dodatečné investice do ropovodu. „V minulosti ropovod přepravoval až 42 milionů tun ropy ročně a v uplynulých dvou letech objem dosahoval 37 až 38 milionů tun,“ uvedla pro ČTK mluvčí společnosti Paola Pasinová.

Dundra s tím ale nesouhlasí a poslancům řekl, že pro Českou republiku aktuálně neexistuje žádná možnost, jak v případě embarga na ruskou ropu chybějící množství dopravit jinudy.

„Pokud se mluvilo o nějakém možném navýšení kapacity ropovodu TAL, vycházelo to z dat roku 2021, kdy bylo kvůli covidu-19 omezeno zpracování ropy v evropských rafineriích. V současné době však pracují rafinerie na plné obrátky a Česká republika touto cestou více ropy nedopraví,“ myslí si.

Případný výpadek z Ruska je podle něj Česká republika schopna nahradit nejdříve za dva a půl roku. „Pokud se ihned začne s přípravou a vše poběží podle plánu. Proto jsme také požádali o výjimku na tuto dobu,“ dodává.

Vše podle něj bude záviset na rychlosti povolení pro zvýšení průtoku ropovodů skrz Německo. To by nám podle Dundry mělo zajistit dostatečné množství z alpského ropovodu. „Technicky je systém ropovodů TAL a IKL velmi flexibilní a umí přepravovat všechny typy rop všemi směry,“ říká.

Problém je i v tom, že druhá česká rafinerie v Litvínově je z větší části nastavená na zpracování výhradně ruské sirné ropy. Není to ale neřešitelný problém.

„Litvínov dokáže zpracovat i jiný druh ropy, než je ruská. Musela by se ale vybrat taková, která je svými kvalitativními parametry podobná dovážené ropě z Ruska, a rafinerie by tak mohla být z technologického hlediska provozována s minimálním zásahem,“ řekl serveru Aktuálně.cz Milan Pospíšil, prorektor Ústavu technologie ropy a alternativních paliv při Vysoké škole chemicko-technologické.

Pokud opravdu dojde k zmrazení dodávek ruské ropy do Evropské unie, které celkem pokrývají třetinu její spotřeby (37 procent), pak má Česká republika, která je na ruské ropě závislá z poloviny, rezervy na pouze první tři měsíce.

„Struktura zásob je v současné době držena čistě v ruské ropě,“ varuje Dundr. „To je jedno z ne ideálních rozhodnutí z minulosti. Na situaci musíme zareagovat a přizpůsobit strukturu zásob současné situaci,“ říká.

Pokud bychom systém tvorby zásob nezměnili, pak bychom v případě výpadku z ruských zdrojů své strategické rezervy za 94 dní vyčerpali, ale už bychom je neměli jak doplnit.