Na sobě černou teplákovou soupravu s bílými cákanci a v ruce tyč s malířským válečkem namočeným ve stejné barvě. Pro výtvarníka Jana Kalába vzešlého ze scény graffiti a street artu nic neobvyklého. Na pražském náměstí Republiky je to ale přece jen pohled, který není úplně běžný.

Je to místo, kde se potkávají ti, kdo by se normálně minuli. Turisté proudící směrem od Obecního domu, studenti okolních středních škol i zaměstnanci z nedalekých kanceláří, zákazníci obchodního domu Palladium, bezdomovci posedávající u vstupu do metra… Místo, kudy denně projde devadesát tisíc lidí.

Teď frekventované náměstí Republiky dostalo novou dočasnou dominantu, za kterou stojí právě Jan Kaláb. Má název Irideus Bulla a je jedním z hlavních taháků jedenáctého ročníku pražského Signal Festivalu.

Rozměry „Duhové bubliny“ jsou 8 x 6,4 x 6,4 metru. Alespoň tak nějak se dá přeložit latinský název díla, které bude od čtvrtka až do neděle v závislosti na hudbě hýřit barvami.

Pro Kalába jde o první venkovní multimediální instalaci. Náměstí Republiky mu ale cizí rozhodně není. „Místo jsem dostal přidělené od pořadatelů Signal Festivalu. Teprve až když jsme dílo instalovali, vzpomněl jsem si, že před dvaadvaceti lety jsem tady v metru dělal svoji první instalaci. Takže vlastně opáčko, jen jsem se posunul zespoda nahoru,“ říká Kaláb.

Kaláb se však posunul nejen fyzicky, ale také umělecky. Fasády a experimentální tvorbu vystřídala malířská plátna rozmanitých tvarů vlastní výroby, která vystavuje po celém světě a která se prodávají za vyšší stovky tisíc korun.

Jeho aukční rekord se loni vyšplhal na 1,35 milionu korun a Art Index J&T Banky ho letos nominoval do desítky nejdůležitějších tuzemských umělců současnosti.

Blízko aktuální instalaci vytvořené pro Signal Festival mělo i dílo, které vzniklo pro výstavu Expo v roce 2010.

„Tam jsem dělal něco jako město propojeno rourami, kterými protékalo světlo. Takže se světlem už jsem pracoval, ale teď je to vůbec poprvé propojené se zvukem,“ vzpomíná Jan Kaláb. Za zvukovou stránkou věci mimochodem stojí zvukař a hudebník Petr Kaláb. Ano, sourozenecký tým.

Ještě blíž objektu na náměstí Republiky, jenž se „jeví se jako nějaký biologický druh, kostra či článková schránka, která ještě pulsuje, dýchá, možná i právě ožívá“, má možná dva roky stará instalace v jednom z kostelů v italské Boloni, v níž se procházelo půl-elipsami. Tentokrát ale chyběla práce se světlem, navíc naopak byla projekce.

Jeho aktuální počin je víc o spolupráci. „Bratr nahodil zvuk, já tvary a světelné efekty. Pak už jsme to jen ladili dohromady. Irideus Bulla tak spoléhá na světlo, které reaguje s hudbou, a hudbu, která reaguje na světlo,“ popisuje Kaláb dílo, které se v jeho hlavně začalo rodit letos na jaře. Teď má před sebou Irideus Bulla čtyři dny slávy.

Kalábovo dílo samozřejmě nebude jediné, které od čtvrtka do neděle rozsvítí Prahu. Organizátoři si připravili dvacítku instalací, z toho sedm v galerijní zóně, kam bude vstup možný jen se vstupenkou. Ostatní instalace rozeseté na dvou festivalových trasách – Centrum a Karlín/Holešovice zůstávají tradičně přístupné zdarma. 

Vůbec poprvé se festival s rozpočtem 25 milionů korun rozšíří i mimo hlavní trasy, kde uvede takzvané satelitní instalace, tedy existující umělecká díla ve veřejném prostoru, která oživí zvukovými a světelnými projekcemi.

Co se naopak opakuje, je zapojení autorů ze zahraničí. Letos organizátoři do Signal Festivalu zakomponovali díla mexicko-kanadského multimediálního umělce Rafaela Lozano-Hemmera a polského kreativního studia Ksawery Komputery. Obě budou součástí karlínské trasy.