Apeirogon – román, který dobyl svět. Mezinárodně uznávaný irský spisovatel Colum McCann představil v září svou knihu v Praze, kam přijel na sérii přednášek pořádaných Centrem současného umění DOX v rámci festivalu Fall.
S sebou přivezl i hrdiny svého románu, který je inspirovaný skutečným příběhem. V centru dění knihy stojí dva skuteční muži: dva tátové ze dvou znepřátelených stran konfliktu. Bassam Aramin je Palestinec a Rami Elhanan je Izraelec.
Svět se pro oba nenávratně změnil poté, co tomuto konfliktu padnou za oběť jejich vlastní dcery: desetiletou Abir zabije gumový projektil a čtrnáctiletá Smadar se stane obětí sebevražedných atentátníků.
McCann vypráví pravdivý příběh dvou otců a jednoho nepravděpodobného přátelství, které je spojuje. V Praze poskytl Forbesu exkluzivní rozhovor.
Kdy jste se s příběhem, který vás inspiroval pro sepsání knihy Apeirogon, setkal poprvé?
Bylo to v listopadu 2015, kdy jsem se poprvé setkal s Bassamem Araminem a Rami Elhananem v rámci aktivit naší neziskové organizace Narrative 4, která je zaměřena na rozvoj empatie prostřednictvím sdílení příběhů. Tehdy to bylo ke konci našeho dvoutýdenního výletu do Izraele.
Během pobytu v Izraeli jsem se setkal s mnoha lidmi a mnoha úhly pohledu na izraelsko-palestinský konflikt. Mluvil jsem s aktivisty nebo s umělci, vězni či s politiky. Ale tento příběh dvou otců ze dvou znesvářených stran mě rozplakal. Vyprávěli mi ho a tekly mi slzy, nemohl jsem na to přestat myslet ani poté, co jsem se vrátil do New Yorku.
Jak vás napadlo zrovna z tohoto příběhu sepsat knížku?
Myslím si, že pokud člověk něco nemůže dostat z hlavy, je to důkaz, že by to měl nějak zpracovat. Ale já jsem o tom dlouho pochyboval. Říkal jsem si, že přece nemohu psát tohle téma, nerozumím té oblasti, nejsem Žid ani Arab. Není to moje země a nevyznám se tolik v celém konfliktu. A ptal jsem se sám sebe, zda mám vůbec právo něco takového napsat? Pak jsem se však rozhodl, že to zkusím, a kontaktoval oba mé hrdiny.
Jaká byla jejich reakce a měli právo na autorizaci textu například?
Jejich reakce mě překvapila, bez rozmýšlení mi totiž oba shodně řekli, že to můžu sepsat. Řekli prostě ano. Nedělám si legraci, souhlasili prostě okamžitě.
Do hovoru se vmísí Rami Elhanan, který s námi sedí u stolu…
RA: Když jsem mu říkal náš příběh, Colum plakal jako dítě. Když nás pak oslovil ohledně sepsání knihy, souhlasil jsem hned. To, že příběh mé dcery předávám dál a vyprávím ho, mi pomáhá celou situaci překonat. Udržuji ji tak stále v podstatě naživu, je to možná i forma terapie, jak se s její smrtí vyrovnat. Má čtrnáctiletá dcera Smadar zemřela v září 1997, už je to tedy víc než dvacet let. Ale myslím na ni každý den. Kdo to nezažil, nemůže to pochopit.
Jak probíhala spolupráce na knize?
Vypravil jsem se za nimi znovu do Izraele, kde jsme spolu vše probírali, poznal jsem tam jejich rodiny a snažil jsem se také nasát atmosféru místa. Jezdil jsem tak za nimi tři roky na různě dlouhé pobyty.
Pak jsme byli také dlouho ve spojení na dálku přes internet a probírali jsme to. Dělal jsem s nimi rozhovory a do toho jsem psal knihu. Když jsem knihu dopsal, oba muži měli právo si ji přečíst, ale ani to nechtěli. Četl jsem jim úryvky, které se jim líbily.
RA: Když jsem knížku četl, bylo to neuvěřitelné, jako kdybych poslouchal sám sebe nahraného. Hrnuly se mi slzy do očí. Je to opravdu skvěle napsané. Samotná kniha, všechny její vrstvy a úhly pohledu, způsob, jak je vystavěná, to vše je dokonalé, jde o mistrovské dílo. Jsme za to velmi vděční. Hluboko se mě to dotklo.
Bylo vaším cílem i nějak edukovat společnost, naučit lidi vnímat konflikt jinak?
Příběhy jsou univerzální a přenositelné. I když je místní konflikt specifický, skrze pocity dvou otců, kteří přijdou o dítě, se může každý ztotožnit s utrpením, které prožívají. Možná bylo i mým cílem být edukativní a přitáhnout pozornost k tomuto konfliktu.
Mám radost, že knížka je srozumitelná po celém světě. Lidé ji dávají jako inspirativní četbu třeba studentům na školách. Nenabízím řešení konfliktu, to je na politicích. Ukazuji příběh lidí, kteří zaplatili tu největší cenu kvůli tomu, že řešení chybí.
Knížku sám nazýváte hybridním románem. Co to znamená?
Mixuji v ní fikci s realitou. Je to tedy reálný příběh, který je zčásti domyšlený a literárně dotvořený. Rád se inspiruji skutečnými příběhy. Paradoxně nejvíc neuvěřitelné připadají čtenářům záležitosti, které jsem popsal podle skutečnosti.
Realita je totiž často víc neuvěřitelná než fikce. Třeba Palestinec Basam byl ve vězení, kde začal sledovat filmy a dokumenty o holokaustu a o celou věc se začal zajímat. Lidi mi říkali, to je bláznivé, co jsem si to vymyslel. Ale tohle byla pravda. Bassam od té doby objíždí koncentrační tábory po světě a také tady v České republice jsme se jeli podívat do Terezína.
Jedním skutečným příběhem jste se ve psaní inspiroval i na Slovensku ve vašem románu Zoli. O čem je?
Zaujal mě příběh romské dívky z cikánské slovenské osady. Byla vyčleněna romskou komunitou za to, že psala básně. Zoli se stala jednou z nejpopulárnějších představitelek proletářského básnictví. Strávil jsem na Slovensku v romské osadě asi měsíc a rozhodl jsem se o této ženě napsat. Popsal jsem její příběh dětství až do dospělosti.
Jste spisovatel ověnčený mnoha cenami, vždy jste chtěl psát a měl jste úspěchy od začátku?
Už od dětství mě lákalo psaní, takže je to můj splněný sen. Ale nevěděl jsem pořádně, o čem psát, neměl jsem inspiraci. Myslím, že u psaní je velmi důležité umění naslouchat. V tomhle mi hodně pomohl můj cyklo trip, při němž jsem asi ve dvaceti na dva roky objel na kole kus světa.
Potkal jsem hodně lidí a vyslechl jsem si hodně příběhů. A pak jsem se vrátil a napsal jsem dvě knížky krátce po sobě. A víte co? Obě knížky byly absolutní propadáky. Vůbec se nechytly. Ale člověk se nesmí vzdávat, prostě jsem to zkoušel znovu a úspěch se dostavil.
Co chystáte dalšího?
Můj další román má trochu podobné základní téma jako Apeirogon, zabývá se totiž také ztrátou dítěte. Vyjde v lednu a ponese název Americká matka. V knize popisuju příběh Jima Foleyho, nezávislého novináře, kterého popravili členové ISIS v Sýrii a pořídili o tom videonahrávku, která před lety obletěla svět.
Na jeho vraždě se podílel také na doživotí odsouzený bývalý britský občan Alexanda Kotey. Teď sedí ve věznici, kde ho vyhledala matka Jima Foleyho, Diane Foley. V roce 2021 se rozhodla s vrahem svého syna strávit čas ve vězení a povyprávět mu o Jimovi, aby věděl, koho zavraždil.
Já jsem byl celou dobu u toho s ní. Co řekla člověku, který zabil jejího syna? Co jí odhalil on sám? Bylo to neskutečně silné setkání a téma, které mě inspirovalo k sepsání této knihy. Zatím však nevím, kdy vyjde český překlad.
Colum McCann (58 let) se narodil v Irsku. Napsal dvanáct knih, které vyšly ve víc než čtyřiceti jazycích. Je držitelem mnoha mezinárodních cen, včetně americké Národní knižní ceny, Mezinárodní dublinské literární ceny, Chevalier des Arts et Lettres udělované francouzskou vládou, několika evropských cen. V roce 2017 byl zvolen do Americké akademie umění. Je také prezidentem a spoluzakladatelem neziskové globální organizace pro sdílení příběhů Narrative 4. Žije a pracuje v New Yorku.
