skip to main content
Byznys a miliardáři

Uhlí skončí do roku 2030, očekává miliardář Petr Paukner. Zaměří se na štěpku

3 minuty čtení

Uhlí to má spočítané. Podle původních předpokladů mělo končit okolo roku 2040, kvůli vysokým cenám emisních povolenek se teď mluví i o roce 2030.

Miliardáře Petra Pauknera, který sám s uhlím obchoduje, rychlý trend poklesu spotřeby překvapil, ale podle vlastních slov se na něj už od roku 2015 připravuje. Dokonce se domnívá, že většina uhelných provozů by mohla skončit kolem roku 2025.

Některé teplárny už své provozy zavírají, uhlí za štěpku mění teplárna v Příbrami a s přesluhujícím druhem paliva nebudou počítat ani v táborské teplárně.

Klimatická krize nutí lidstvo hledat nové cesty a pětapadesátý nejbohatší Čech vidí velké možnosti jednak ve štěpce, ale také v energii ze slunce – ovšem v trochu jiné podobě, než jsou klasické fotovoltaické elektrárny.

On sám se té své na Moravě loni zbavil: investici za 100 milionů korun prodal s výnosem, který se rovná osmi procentům za rok, ale pozemek pod ní si nechal a novým majitelům ho pronajímá.

Situaci sleduje Paukner mimo jiné v Německu a Švýcarsku a konstatuje, že podpora státu alternativním druhům energie, jako je slunce a vítr, je v těchto zemích obrovská. Peníze plynou od centrální i kantonálních vlád i z Evropské unie. Naopak na jádro by v Evropě nesázel.

„Jsem především ekonom, takže technologie na mě buď udělá dojem, nebo ne. Viděl jsem třeba věž z kamenů, napojenou na fotovoltaiku nebo větrník, která drží energii jako akumulační kamna. Takové projekty, ve kterých vidím budoucnost, jsou už v Rakousku nebo Řecku a plánují se i v Česku. U nás na vítr ani vodu sázet nemůžeme, ale na slunce ano,“ hovoří o nových možnostech.

Zároveň se mu nelíbí, že v České republice je to zatím ode zdi ke zdi. Nejdřív se dá velká podpora například fotovoltaice a pak se od ní odejde, pro podnikání to podle něj nejsou dobré podmínky.

Protože velkou část Pauknerovy firmy tvoří obchod s uhlím, snaží se už zhruba od roku 2015 převést část aktivit do jiného odvětví energetiky. Spolu se společností E.on založil podnik na elektromontážní práce, ve kterém vlastní 66 procent a je stoprocentním majitelem firmy, podnikající ve stejné oblasti.

Reklama

„Velký prostor se otevřel ve výstavbě rozvoden nízko-, středně- a vysokonapěťových linek. Energetika, která byla od války centralizovaná, se postupně decentralizuje. Centrální vytápění, ve kterém jsme byli velmi silní, se bude měnit a bude to rychlé. A na to potřebujete spoustu linek,“ vysvětluje důvody svého nového směřování. Investice do montážních firem označuje za ne zas tak veliké, okolo 100 milionů korun z vlastních zdrojů.

Škodovka staví kotel na štěpku v hodnotě jedné miliardy korun.

Zároveň se zajímá o štěpku. „To je palivo, které bude nahrazovat uhlí,“ domnívá se Paukner. A dodává, že Škoda Mladá Boleslav, kam jeho firma uhlí dodává, staví kotel na štěpku v hodnotě jedné miliardy korun. V současné době je velký přebytek palivového dřeva a jeho cena je v souvislosti s kůrovcovou těžbou nízká. Meziročně klesla bezmála o 30 procent. To se ale bude podle Pauknera měnit.

„Nabídka a poptávka po palivovém dřevu, respektive štěpce, není časově sladěná. Zhruba během tří let může přebytek dřeva klesat, naopak poptávka po něm bude růst s tím, jak se bude místo uhlí spalovat dřevo. Abychom se nedostali do situace jako Anglie v 19. století,“ upozorňuje Petr Paukner.

On sám počítá, že jeho investice do byznysu se štěpkou nebudou nijak veliké, hovoří o zhruba 100 až 200 milionech korun. Elektromontáže a obchodování se štěpkou by měly jeho firmám nahradit ztrátu z obchodu z uhlím.

Paukner se rád přiznává k tomu, že pro své investice nepotřebuje dlouhodobé úvěry – vše financuje ze zisku holdingu. Mimo jiné proto, že nechce, aby mu banky mluvily do jeho projektů.

Kromě investic do energetiky nakupuje i vily v Praze 6, nemovitosti má i v zahraničí. Jejich hodnotu odhaduje zhruba na jeden a půl miliardy korun. Sám bydlí ve vile z roku 1929.

Aktuální vydání magazínu

„Jednoznačně se mi líbí staré vily. Oblastí, které nebyly poškozené, je ale strašně málo. Třeba vila Lídy Baarové. Musela mít nádherný výhled na Prahu, ale ve chvíli, kdy před ní postavili několikapodlažní dům s byty, se místo zkazilo. Já osobně vybírám nemovitosti, které nemají špatnou minulost. Mohl jsem mít vilu po Eichmannovi, ale takovou absolutně nechci,“ říká.

V domech zachovává historické prvky a výrazně nepřistavuje ani nezvětšuje – snad jen garáže, aby se do nich vešla současná auta. „Na beton a sklo mě nikdo nedostane, nejsem minimalista,“ prozrazuje. Vlastní i fotbalovou Duklu, ale tu považuje za svůj nepodařený projekt. Prodat se ji ale zatím nechystá, protože nenašel kupce, který by ji jako tým zachoval.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama