Buď chytrý, připravený a měj rezervy – tak zní rady pro podnikání nejen v gastronomii. Řekněme si ale na rovinu, půlroční omezení a uzavření všech gastroprovozů v Česku nemohl předvídat nikdo a nepočítal by s ním v byznys plánu ani ten nejlepší ekonom.
Právě stravování, pohostinství a ubytování, ve kterém pracuje čtvrt milionu lidí, bylo covidovou krizí zasaženo nejvíce. Dokonce v něm podíl negativních dopadů překročil 90 procent.
Část z Vlachynského týmu | Foto Kiva
Ne každý podnik se dokázal s touhle krizí vyrovnat: někteří zavřeli, jiní se spokojili s výdejními okénky a někteří dali do restartu svého omezeného byznysu všechno. Tak jako Jan Vlachynský a jeho stopadesátičlenný tým, stojící za nejlepšími brněnskými bary.
I přes půlroční uzavření všech svých pěti podniků se nedali zlomit a nepropustili ani jednoho zaměstnance. A tým, kterému se říká „Lidi z Baru“, naopak šlápl do záplavy nových nápadů.
Vlachynský a spol. napsali dvě knihy, vymysleli deskovou hru, namíchali degustační sety, nechali si vyrobit kšiltovky i ponožky, prodávají sklo i porcelán nebo obkladové kazety z pražského metra… Zkrátka se z barového pultu přeorientovali na ten onlinový. A za měsíc otočili milion.
S týmem vymysleli roušku, ve které se dá konzumovat (nejen) alkohol. | Foto Jan Vlachynský
Paradoxně velký tým lidí nemusí v krizi nutně znamenat velké nežádoucí náklady a odpovědnost. Může se totiž ukázat jako velká výhoda, která svou houževnatostí udrží celý byznys v chodu.
„Když nemám nápad já, najde se vždy někdo jiný, kdo ho má a zrealizuje ho. Náš tým se v těžkých časech projevil jako kreativní, soudržný, zarputilý a schopný okamžitě reagovat,“ pochvaluje si Vlachynský, ačkoliv je šest milionů ve ztrátě, kompenzované půjčkou v bance a získáním úvěru Covid I.
Osvědčilo se mu dělat svůj byznys legálně, přiznávat všechny příjmy, platit vysoké daně i zálohy na 93 zaměstnanců, na které teď díky nové vládní dotaci získá čtyři stovky denně. Je tahle částka ale k něčemu?
Vlachynský se pro první letošní vydání tištěného Forbesu rozepsal nejen o ní. „Upřímně, na začátku prosince jsem si myslel, že nedostaneme nic. Takže jestli nám na účet fakt něco přijde, budu jenom rád,“ začíná svou úvahu.
„Vždycky jsem věřil, že základem našeho byznysu jsou lidi, se kterými ho děláme. Tým. Od začátku jsme věnovali obrovské množství energie do vybudování takového týmu. Rozpouštět takový tým by byl začátek konce, v takové firmě bych dělat nechtěl,“ popisuje rozhodnutí nepropuštět, které rozhodně nebylo jednoduché.
„Prakticky neznám podnik, který by nepropouštěl – koneckonců mám za to, že na vládě si to velmi dobře spočítali, protože vidí, kolik zaměstnanců se smlouvou v gastru fakt zůstalo. A že to asi nebude příliš vysoké číslo,“ nedělá si o vládní podpoře iluze.
„My v tom šli proti proudu, protože jsme byli přesvědčení, že dlouhodobě jiná cesta není, byť krátkodobě to finančně bolelo o to víc. A ukazuje se, že to bylo správné rozhodnutí. Už teď se nám vyplatí.“
Jaké další kroky parta kolem Jana Vlachynského podnikla? A co doporučuje ostatním, kdo v krizi bojují o přežití? Dočtete se na stránkách nového vydání tištěného Forbesu s Tomášem Čuprem na obálce, které jde do prodeje ve čtvrtek 7. ledna 2021.
