Skončit na ulici se může leckomu zdát jako konec života. Nemusí to ale tak být. John Paul DeJoria se na ní ocitl hned dvakrát, a přesto nyní patří mezi čtyři sta nejbohatších lidí ve Spojených státech. Pomohl mu k tomu alkohol i vratné lahve.
Proměnit sedm set dolarů v bohatství ve výši tří miliard chce um. Zda to chce i štěstí, už je spornější. Americký miliardář John Paul DeJoria ho totiž ve svém životě moc neměl.
Narodil se do chudé rodiny přistěhovalců, kteří přišli hledat americký sen do Los Angeles. Tam ale přišli jenom na to, že spolu nevydrží. Mladý DeJoria se tak ve dvou letech ocitl bez otce.
DeJoria si dodnes pamatuje, jak mu matka dala desetník, ať ho daruje Armádě spásy – i když jí samotné peníze scházely. Snažila se mu vštípit, že i drobné mohou opravdu pomoci a aby vždy přispíval těm, kdo jsou na tom hůře. A tahle myšlenka s ním zůstala dodnes.
Časem však jeho matce peníze došly a ona nebyla schopná se o něj a jeho bratra postarat. Své syny proto dala do dětského domova, ze kterého se dostali až po sedmi letech. Při vzpomínání na toto období DeJoria říká, že odtud už mohl jen stoupat. Cesta na vrchol však byla ještě dlouhá.
Již tehdy se však projevil jeho podnikatelský duch. Když mu bylo teprve devět, rodinnému rozpočtu pomáhal prodejem vánočních přáníček a roznášením novin. Aby stihli obejít všechny domy, vstávali s bratrem už ve tři hodiny ráno.
Jeho největším přáním tehdy bylo vydělávat v dospělosti alespoň 150 dolarů týdně, aby si mohl dovolit malý dům a ojeté auto. Víc ke štěstí nepotřeboval. Podobně jako mnoho chudých amerických dětí se však načas dostal do gangu.
Dlouho v něm ale nevydržel a po vystudování školy se rozhodl narukovat do armády. U námořníků strávil dva roky a poté se vrátil do vlasti, kde se oženil. Historie se však opakovala. Podobně jako jeho rodičům mu manželství nevydrželo a zůstal na výchovu syna sám.
Nevěděl o tom, že jeho žena několik měsíců neplatila nájem. Dva dny po rozchodu ho tak majitel z domu vyhodil i s dítětem a ve dvaadvaceti skončil jako bezdomovec. Aby nezůstal úplně na dešti, musel si od známého půjčit porouchané auto.
Myslel jen na to, jak se z této situace dostat. Ne na to, kdo za situaci může a co mohl udělat jinak, ale co udělat teď. Začal vracením lahví, které hledal po ulicích, což dokázalo nakrmit jeho i syna.
Chodil rovněž od domu k domu a snažil se lidem prodat encyklopedie. A to ho naučilo několik zásadních lekcí – třeba jak neztratit motivaci a pokračovat, i když vás všichni odmítají. Ale hlavně, že tím nejdůležitějším na výrobku je jeho kvalita. Prodej mu šel a vydavatel encyklopedie ho za to odměnil oceněním Muž roku.
Vydělával si také prodejem pojištění či jako údržbář. Jeho život k lepšímu změnila až práce pro kosmetickou společnost Redken, kde potkal holiče Paula Mitchella. Ten se stal jeho obchodním parťákem a dobrým kamarádem.
Paul Mitchell a John Paul DeJoria | Foto John Paul Mitchell Systems
Znovu se oženil, ale ani s novou manželkou si nerozuměl. Rozhodl se ji opustit a nechat jí dům i auto. Myslel si, že si to může dovolit, protože jeho novou firmu s vlasovými přípravky měl podpořit investor půlmilionem dolarů.
Peníze ale nikdy nepřišly.
DeJoria se tak musel vrátit zpět do auta a ke sprchování ve veřejném bazénu. Musel si půjčit peníze od matky, která nechápala proč. Vždyť má přece úspěšnou kariéru a krásný dům. On se jí však rozhodl zatajit, že je znovu na dně. Chtěl se z toho dostat sám.
S Mitchellem dali dohromady sedm set dolarů. To nebylo moc, ale bylo to dost pro uvedení prvního produktu společnosti John Paul Mitchell Systems.
Nemohli si dovolit ani barevné etikety, zvolili proto minimalistické černobílé zpracování. To však přidalo produktům na luxusním vzhledu, i když to nebylo záměrem podnikatelů.
DeJoria se tehdy naučil žít v přepočtu ze šedesáti korun na den díky slevovým akcím místních mexických restaurací. Dva týdny žil na kuřecích křidélkách a tacos, než přišel první hotový výrobek a on se vydal přesvědčovat salony ke koupi.
Kosmetické společnosti se začalo dařit a společníci koupili pozemek na Havaji, kde vybudovali farmu na pěstování ingrediencí pro své výrobky. Ale jak DeJoria důvěrně ví, radost netrvá věčně. Mitchell onemocněl rakovinou, na kterou o tři měsíce později zemřel.
Další příležitost se podnikateli naskytla tentýž rok, když se jeho nový obchodní partner vrátil z Mexika s lahví vynikající tequily. Rozhodl se začít prodávat ještě lepší – i když o tequile věděl jen to, že je dobrá.
Měl už ale znalosti z podnikání a několik milionů dolarů, které do značky vložil. A hlavně si věřil. Byl přesvědčen, že má tu nejlepší tequilu na světě a jen ji musí dostat mezi co nejvíce lidí.
„Připadalo mi to jako něco, co bych měl udělat. A tak jsem to udělal,“ vysvětloval miliardář, proč se vůbec do výroby alkoholu Patrón pustil. Přiznává, že nevěděl, zda se nápoj bude vůbec prodávat. Prostě si řekl, že to zkusí.
John Paul DeJoria | Foto Getty
Zádrhel byl v ceně. Podle CNBC stála lahev na vstupu zhruba 450 korun, DeJoria ji prodával za dvojnásobek. Skoro devět set korun byl za tequilu ochotný zaplatit málokdo – zvlášť když ostatní značky stály kolem dvou stovek.
Když ho distributoři kvůli údajně nepřijatelné ceně odmítli, vydal se již ověřenou cestou encyklopedií a kosmetických přípravků – prodávat bar po baru. A ty rychle zjistily, že zákazníkům Patrón chutná. Pak už se objednávky jen hrnuly.
Během devětadvaceti let dokázal prodat desítky milionů lahví, a když o firmu projevil v roce 2018 zájem výrobce rumu Bacardi, stála ho 118 miliard korun. Dnes se luxusní značka prodává ve více než stovce zemí světa.
Miliardář filantrop
Kromě toho, že je DeJoria úspěšným podnikatelem, je také nadšeným filantropem. Přispívá na odstraňování min z bývalých bojišť, pomáhá bezdomovcům a podporuje africké děti, jejichž rodiče zemřeli na AIDS.
V roce 2009 založil organizaci Grow Appalachia, která učí obyvatele v oblastech s nedostatkem čerstvého ovoce a zeleniny, jak je pěstovat a uchovávat. Kromě toho podporuje komunitní kuchyně a tvoří online edukativní videa.
Miliardář také finančně podporuje organizaci Sea Shepherd, která se zabývá ochranou oceánů. Ta po něm pojmenovala jednu z lodí, jež sloužila k potírání nelegálního rybolovu.
Loď MV John Paul DeJoria organizace Sea Shepherd. Foto Roman Tokman / Wikimedia
Toto plavidlo už sice dosloužilo, ale jméno miliardáře dostala vzápětí další loď jiné organizace, kterou podporuje. Ta pluje za stejným účelem jako její předchůdkyně.
DeJoria je také jedním z 242 miliardářů, kteří podepsali Giving Pledge Billa Gatese. Slíbil tak, že většinu svého bohatství rozdá na dobré účely. Jak sám říká: „Nesdílený úspěch je selháním.“
