Už je jich jen dvanáct. Po staletích revolucí a válek nezbyl na starém kontinentu víc než tucet panovníků. Co se časem ale příliš nezměnilo, je jejich bohatství. Zdá se totiž, že dnešní králové a knížata umějí vydělávat peníze stejně schopně jako jejich předci.
Stejně jako pro většinu Čechů je i pro evropské vladaře nejčastějším typem příjmu prostý plat. Světovým rekordmanem v jeho výši je britský král Karel III., který za službu státu letos dostane od Spojeného království výplatu asi dvě a půl miliardy korun.
Hlava Windsorů a jeho příbuzní si ovšem vydělají daleko více i jinde. Královna Alžběta II. se například netajila svým zájmem o dostihové koně a i po její smrti v nich má rodina několik stovek milionů korun. Jinak se však jedné z nejbohatších rodin příliš nechce odhalovat, do čeho přesně investují.
Jsou každopádně největším vlastníkem půdy na světě a díky tomu řídí předního britského producenta biopotravin Duchy Originals. Tuto společnost založil v roce 1990 sám Karel III. a až do nástupu na trůn se o ni staral. Po královně Alžbětě II. navíc Karel III. zdědil osobní majetek v hodnotě více než jedenáct a půl miliardy korun.
Britský král bohatne i díky vévodství Lancaster, jehož výdělky putují přímo k panovníkovi. Ty za rok činily necelých 700 milionů korun před zdaněním.
A kolik to dává dohromady? Podle Forbesu Karel III. disponuje osobním majetkem v hodnotě asi 11,5 miliardy korun, ve svých rukou má však skrze nejrůznější instituce osud více než jednoho bilionu korun. To je pro porovnání zhruba stejně, jako kdyby pět nejbohatších Čechů dalo svůj majetek na jednu hromadu.
Královo bohatství je z velké části tvořeno portfoliem sedmi paláců, deseti zámků a 56 chat. Tou nejvýznamnější nemovitostí, kterou může král současně nazývat domovem, je Buckinghamský palác. Samotná budova s cenovkou 115 miliard korun ostatně překonává celá bohatství většiny dalších evropských panovníků.
Například monacký kníže Albert II. Ten vládne zemi, kde je každý třetí občan dolarovým milionářem. Přesto je jeho osobní jmění o poznání menší než to britského krále. S 23 miliardami korun je více než čtyřicetkrát chudší než Karel III.
Většina z jeho příjmů pochází z podílu ve společnosti Société des bains de mer de Monaco. Ta byla založena královskou rodinou už v roce 1863 a v mikrostátě spravuje 52 podniků. Mezi nimi i jedno z nejznámějších kasin vůbec – Casino de Monte-Carlo, které se například objevilo v nejednom filmu s Jamesem Bondem.
Podobně jako ostatní královské rodiny však ani ta monacká nechce o svých financích informovat. A to až natolik, že se podle francouzského tisku Le Monde rozhodla peníze schovat do offshore společností.
Netradiční zdroj financování mají už od osmého století i panovníci Vatikánu, tedy katoličtí papežové. Finanční dar nazývaný Svatopetrský haléř posílají do nejmenší země světa věřící každoročně v neděli kolem 29. února. Za rok 2022 díky tomu papežův stát vydělal necelých 2,7 miliardy korun.
Sám papež František si nicméně za výkon své funkce žádné peníze nenechává, papežský plat, asi 750 tisíc korun měsíčně, dává na nejrůznější charity nebo je vrací do samotné církve.
Ani lucemburský velkovévoda Jindřich I. nedostává za výkon funkce zaplaceno. Jeho rodině však náleží každoroční příspěvek sedmi milionů korun.
Lépe na tom je švédský král Karel XVI. Gustav, který společně s manželkou dostává necelých osmnáct milionů korun ročně. Mimoto vlastní i Sollidenský palác, který mu do peněženky přispívá penězi ze vstupného.
Sollidenský palác Foto: Wikimedia/PodracerHH
Nízkonákladovým panovníkem, alespoň v porovnání s Karlem III., je také norský Harald V., který si podle posledních dostupných údajů za rok 2017 vysloužil 32 milionů korun. Ten však nikdy nebyl příliš navyklý na královské pozlátko. Jeho rodina jezdí hromadnou dopravou a jeho děti chodili do státní školy. Navíc ani nevlastní většinu sídel, které využívá – ta patří státu.
Odlišným případem je lichtenštejnský kníže Hans Adam II., který vlastní bankovní skupinu LGT Group. Tu knížecí rodina převzala během ekonomické krize ve třicátých letech minulého století a od té doby otevřela pobočky i v Indii či ve Spojených státech. Aktuálně spravuje majetek v hodnotě necelých osmi miliard korun.
Kníže ze svého zámku Vaduz shlíží i na své vinice. Mimoto jeho rodina vlastní značná území a další vinice také v Rakousku.
Hrad Vaduz. Foto: Wikimedia / Alexander Savin
S investováním do celosvětových společností mají zkušenost i nizozemští panovníci, kteří v jednu chvíli dokonce vlastnili až čtvrtinu společnosti Shell. Dnes už ale podle svých slov král Vilém Alexandr žádné akcie této společnosti v portfoliu nemá.
Co si ale v posledních dekádách pořídil, bylo třeba letní sídlo v Řecku za 114 milionů korun, 600 hektarů argentinské farmy za 82 milionů nebo jachtu, která ho vyšla na necelých dvacet milionů.
Nejnovějším evropským panovníkem je pak dánský král Frederik X. Od letošního ledna se těší pozici, které jeho rodině ročně zajistí 300 milionů korun. Ty slouží převážně na platy zaměstnanců a údržbu nemovitostí.
Z evropských panovníků je pak v otázce financí tím snad nejtransparentnějším španělský Filip VI. Majetek v hodnotě pouhých 65,5 milionu korun z něj činí jednoho z nejchudších žijících monarchů. Po nástupu do funkce si navíc zmenšil plat o pětinu na šest milionů korun za rok. Učinil tak v reakci na finanční kauzy svého otce.
Volný čas za pár korun
Vypadá to však, že čím více panovníci vydělávají, tím méně finančně náročné jsou jejich koníčky. Třeba Karel III. byl vždy milovníkem pěší turistiky, malování, chování slepic a zahradnictví. O svém pěstitelském umu kdysi pohovořil i ve vysílání BBC.
Ostatní panovníci se také vyžívají v poměrně obvyklých zálibách. Třeba Jindřich I. rád plave a Karla XVI. Gustava zase baví rybaření. Oba si však navíc užívají i typicky panovnické záliby – lovu divé zvěře.
Monacký Albert II. už od dětství sportuje. Svůj koníček zdokonalil až tak, že se s ním dostal na pět zimních olympiád za sebou. Tam reprezentoval své knížectví ve sjezdu na bobech. A mezitím si navíc troufl i na rallye Paříž–Dakar.
A není jediným evropským monarchou-olympionikem. Felipe VI. v roce 1992 podpořil španělský jachtařský tým. Dvacet let před ním ve stejné disciplíně o medaili zabojoval i norský Harald V.
Ale najdou se i panovníci, kteří umějí utrácet. Například už zmíněný Albert II., který sídlí v Monackém knížecím paláci, o sobě sám tvrdí, že „má tolik věcí, že už neví, kam je dávat.“ Navíc vlastní celou řádku nemovitostí, od rodného domu své matky v americké Filadelfii až po francouzský zámek Château de Marchais a sousedící farmy, jejichž plocha je šestkrát větší než samotné Monako.
Monacký knížecí palác. Foto: Wikimedia / Benoît Prieur
