Univerzitní firma vymyslela způsob, jak zabránit plýtvání potravinami. Konkrétně se zaměřila na domácnosti a nejčastěji vyhazované potraviny v čele s bramborami. Za pytle Zembag, ve kterých brambory neklíčí, nezezelenají a nezměknou, loni utržila už třináct milionů korun.
Zembagy vznikly tak trochu náhodou. Vysokoškolský pedagog a vedoucí Katedry kvality a bezpečnosti potravin na České zemědělské univerzitě Pavel Klouček se svým studenstvem zkoumal přírodní látky na ochranu potravin, kterými by mohli nahradit látky syntetické.
„Zajímala nás hlavně aktivita proti mikroorganismům, bakteriím a kažení. Jedním z produktů, které jsme zkoumali, byly brambory. Naočkovali jsme je bakterií a ošetřovali kmínovou silicí s očekáváním, že to zabrání hnilobě. A to se taky stalo. Současně jsme si ale všimli, že brambory vůbec nenaklíčily,“ nastiňuje Klouček cestu k podnikatelskému nápadu.
Právě klíčení je jedním z důvodů, proč lidé brambory vyhazují. „Brambora je původem stonek a ne podzemní orgán – má proto všechny mechanismy nadzemních orgánů. Jakmile na ni zasvítí světlo, začne vytvářet chlorofyl, aby mohla fotosyntetizovat. Ví, že je nad zemí a že ji něco může sežrat, tak začne vytvářet jedovaté alkaloidy. Zelená brambora a klíčky jsou proto jedovaté,“ připomíná.
Klíčky se sice dají odlomit, ale hlavním problémem zůstává, že vysály živiny a minerály z hlízy. „Naklíčená brambora už nutričně není taková, jako když jste ji koupili. Klíčení mimo jiné spotřebovává obrovské množství vody, proto se brambory scvrkávají,“ doplňuje odborník.
Po několika letech pokusů na zemědělské univerzitě zjistili, že něco podobného už sice dělali i staří Inkové, ale překvapivě tuto zapomenutou technologii nikdo nevyužívá v praxi. Klouček, kterého problém se znehodnocenými bramborami trápil i doma, se rozhodl, že to změní.
Se svým týmem vytvořil třívrstvý pytel, který díky zvláštnímu sáčku s kmínovou silicí uchová brambory v původní kvalitě až půl roku – brambory nenaklíčí, nezezelenají, ani nezměknou. Pytel dostal název Zembag a vedl k založení firmy Terpenix, která se stala prvním spinoffem České zemědělské univerzity.
Foto Terpenix
Univerzita sice byla připravena ji podpořit, jen tenkrát nikdo nevěděl, jak byznys správně uchopit, což se neobešlo bez problémů. V nově založené firmě si univerzita původně nechala sedmdesát procent, ale jak se brzy ukázalo, nebylo to nejlepší řešení.
„Poprvé jsme narazili, když jsme chtěli žádat o grant jako malý podnik. Zjistili jsme, že se nám do účetní uzávěrky počítá obrat celé univerzity, takže jsme měli obrat dvě miliardy korun a na grant nedosáhli,“ usmívá se při vzpomínce na jeden z prvních podnikatelských přešlapů Pavel Klouček.
Druhé zklamání přišlo, když zjistili, že s financemi jim nepomůže ani univerzita. „Univerzita byla nadšená a chtěla nám pomoc, jenže zjistili, že by to byla nedovolená podpora z veřejných zdrojů, takže jsme si nakonec museli poradit sami,“ vysvětluje dnes už většinový vlastník Terpenixu.
Univerzita nakonec snížila svůj podíl na pět procent, Pavel Klouček si nechal jedenašedesát a aby do firmy nemusel pouštět investory, zbylou část rozdělil mezi čtyři další společníky, kteří se na výzkumu podíleli. Podíl dostali za práci a čas, který firmě věnují.
„Terpenix jsme budovali při práci, což vlastně děláme dodnes. Učím na plný úvazek a podnikání se věnuji po večerech a o víkendech,“ vysvětluje Klouček.
Už před šesti lety měl Terpenix hotový produkt a nasmlouvanou chráněnou dílnu v Hradci Králové, která produkty šila a byla připravena vstoupit na trh. Chyběly ovšem finance. Naštěstí už i u nás dobře fungoval crowdfunding a díky kampani na HitHitu vybrala firma potřebné peníze do začátku – a zároveň získala první klienty.
„Vykopli jsme to po pěti letech od založení. Na HitHitu jsme během chvilky prodali asi pět set kusů,“ vzpomíná Klouček. Radost ale netrvala dlouho.
Od kamarádky, která byla jednou z prvních zákaznic, zjistili, že brambory v Zembagu klíčí. „Byl to šok. Naštěstí jsme brzy zjistili, že to bylo materiálem, který většinu silice propouštěl ven,“ vysvětluje podnikatel a dodává, že problém rychle vyřešili.
První větší skok v tržbách přišel, když přestali pytlíčky se silicí plnit doma v kuchyni a najali firmu, která to dodnes dělá za ně. Mezitím jim k sortimentu přibyl i Zembag na cibuli a česnek, který místo sáčku s kmínovou silicí obsahoval sáček se silicí z oregana. Ty ale museli pro nedokonalosti stáhnout a momentálně jsou před uvedením jejich nové verze.
Cibule je totiž na skladování problematičtější než brambory, protože u ní ještě víc závisí na kvalitě sklizně. „Loňský rok byl pro cibuli špatný, protože hodně pršelo při sklizni a v tu chvíli si v sobě cibule nese hodně zárodků, obzvlášť pokud nebyla dost vysušená. Na tom hodně záleží,“ vysvětluje Klouček a tvrdí, že pokusy se Zembagem u cibule ukazují až devadesátiprocentní snížení hniloby.
Foto Terpenix
Druhou větev sortimentu Terpenixu tvoří ekologické zahradní přípravky, se kterými firma začínala, když si připravovala zázemí pro Zembagy. Další růst byl však pomalý a vždy ho jen krátce nakoplo, když si všimla média.
„Máme produkt, který nemá nikdo na světě,“ tvrdí Klouček. „To je na jedné straně skvělé, protože nemáme konkurenci. Na druhé straně je to ale velká nevýhoda, protože o něm nikdo neví, takže musíme současně dělat i osvětu,“ vysvětluje úskalí jedinečnosti podnikatel.
„Dodnes nás to neživí,“ přiznává. „My živíme spoustu lidí okolo, ale sami pracujeme. Jen v chráněných dílnách máme kolem dvaceti pracovníků. Chráněné dílny jsou cenově skoro stejné jako komerční dílny, ale pro nás je důležitá ta přidaná hodnota,“ podotýká. Zbytek zaměstnanců pak pochází z rodin spoluvlastníků a z řad přátel.
Jejich největším prodejním kanálem je momentálně e-shop, přes který prodají devadesát procent výrobků. Zbytek prodají přes Alzu nebo Rohlík. Zkoušeli kamené prodejny, ale v nich se jim příliš nedařilo. Zembagy se tak prodávají alespoň v obchodě v areálu České zemědělské univerzity. „Fandí nám tady a podporují nás, kde můžou,“ chválí univerzitu Klouček.
Produkt cílí na domácnosti, které už v dnešní době nemívají sklepy. Část zákazníků tvoří také firmy, které Zembagy nakupují personalizované jako dárek pro své zaměstnance nebo klienty.
„Nejčastěji Zembagy nakupují senioři, asi protože nejsou zvyklí plýtvat,“ zamýšlí se podnikatel a dodává, že je však těžké je oslovit, protože spousta z nich se na internetu příliš nepohybuje nebo neumí nakupovat online. „Fungujeme hlavně na českém a trochu i slovenském trhu. Měsíčně už prodáme přes tisíc kusů, díky čemuž jsme jen za loňský rok utržili třináct milionů korun,“ vypočítává.
Se Zembagy už testují i německý trh, kde mají údajně skvělou zpětnou vazbu. „Všichni nás varovali, že německý trh je strašně složitý a že Němci cizím produktům nevěří. Odpověď na naši marketingovou kampaň je ale skvělá. Od nového roku, kde jsme do toho začali víc šlapat, nám tržby z Německa dělají okolo až dvaceti procent příjmů,“ uvádí Klouček.
Kromě geografického šíření chtějí rozšiřovat i nabídku. „Máme ambici vyrábět portfolio výrobků, které domácnostem umožní skladovat těžko uskladnitelné potraviny a zbytečně vyhazované potraviny. Existují lednice a pak nic. My tu mezeru chceme zaplnit,“ nastiňuje budoucí vývoj firmy.
„Pracujeme na vývoji několika zajímavých výrobků a doufáme, že je brzy představíme veřejnosti,“ prozrazuje Pavel Klouček a obloukem se vrací k tématu univerzitního spinoffu. „U nás jsou bohužel takovými Popelkami, přitom by měly být běžné. V Americe chce každý druhý student vytvořit něco, z čeho se později stane byznys. U nás jsme zatím zakletí ve vědě,“ konstatuje podnikatel a pedagog.
Konkrétně postrádá podporu shora: z ministerstev školství, financí i průmyslu a obchodu. „Pomohlo by, kdyby podpořila vznik nějakého nástroje, aby další spinoffy nemusely jít tak pomalou a trnitou cestou jako my,“ zdůrazňuje.
Vůbec nejdůležitější je podle něj přenastavit českou mentalitu. „Zakopaný pes je ve strachu. Univerzity se bojí, aby neudělaly chybu. Jenže bez chyb by nic nevzniklo,“ uzavírá Pavel Klouček.
