V titulcích výpravné podívané Vládcové nebes najdete i české jméno. Režisér a producent Patrik Křivánek si vysnil, že si ve válečném seriálu Stevena Spielberga a Toma Hankse zahraje. A povedlo se mu to: zrovna ve chvíli, kdy takovou práci tuze potřeboval.
Bylo jaro roku 2021. Druhá vlna covidu, filmová produkce se hýbala pomalu. Patrik Křivánek, český režisér usazený v Londýně, pracoval už několikátým rokem na vývoji svého snímku Zablácené boty, ale pomalu mu docházely peníze.
„Bydlel jsem v jednom z nejdražších měst světa, neměl žádný pravidelný příjem a našetřené finance rychle mizely. Potřeboval jsem práci – abych neumřel hlady a aby můj projekt neumřel se mnou,“ vzpomíná šestatřicetiletý filmař.
Zároveň věděl, že se tou dobou rozjíždělo natáčení seriálu Vládcové nebes. Velkolepého projektu, na němž pracoval jeho oblíbený režisér Steven Spielberg a oblíbený herec Tom Hanks. Duchovní předchůdce Vládců nebes, Bratrstvo neohrožených a Pacifik, Křivánek miluje.
A teď byl v Londýně a k natáčení měl tak blízko – a zároveň tak daleko. „V Británii se většina štábních rolí dědí z táty na syna, kamarád domlouvá kamaráda a tak podobně. Podobně jako v Česku, ale společnost je tam ještě uzavřenější a extrémně kompetitivní,“ přibližuje.
Navíc šlo o projekt, kterého se chtěl účastnit každý. Křivánek už tou dobou v Británii pár let žil a měl kontakty, ale nevěděl o nikom, kdo by na Vládcích nebes pracoval. Celá produkce byla pod přísným embargem.
Zkusil tedy výstřel naslepo. Ozval se castingové agentuře, s níž se znal a která pracuje s komparzem. Nabídl pomoc s castingem epizodních rolí a prací na place. Odpověď nepřekvapila: Volné místo nemáme, ale přijďte na kostýmní zkoušku, kdyby se náhodou pozice uvolnila.
Vyrazil tam hned další den. Uvítal ho asistent hlavní kostymérky Colleen Atwood, oblékl ho do uniformy seržanta a oči se mu rozzářily. „Začal pak zkoušet další varianty kostýmů, až mi najednou řekl, že moji fotku musí někomu poslat,“ vzpomíná Křivánek.
Tehdy ještě nevěděl, že ji posílá právě Atwood, ženě, která za kostýmy vyhrála už čtyři Oscary. Odjel domů a čekal, jestli se něco stane. A po pár dnech mu skutečně přišla pozvánka na vojenský výcvik, který herci z válečného seriálu absolvovali.
„Říkal jsem si, že tady něco nehraje. Proč bych měl absolvovat bootcamp, když nejsem herec?“ přemítal. Pomyslel si, že asi půjde o jednu z podmínek produkce, aby případně uměl zacházet se zbraněmi z bezpečnostních důvodů.
Po zhruba měsíci absolvoval s pár dalšími herci několikadenní základní vojenský výcvik. Trénovali zacházení se zbraní, podnikali dlouhé pochody, učili se vojenské povely.
„Několik dní nato se začalo natáčet a v tu chvíli za mnou přišla jedna z hlavních asistentek režie, s tím, že si mě vyhlédla produkce na základě fotky v uniformě a zkušeností, které mám s herectvím,“ připomíná, že nemá jen producentskou a režisérskou minulost.
Oznámili mu, že pro něj mají malou nemluvenou roli, protože jim vypadl jeden z herců kvůli covidu. Šlo o jednoho ze střelců v bombardéru B-17, seržanta Josepha F. Hruskocyho, postavu inspirovanou skutečným vojákem, která dostala prostor ve třetí epizodě seriálu.
Epizodní role na pár natáčecích hodin? Kdepak. Křivánek strávil na place nakonec zhruba sto hodin během devíti měsíců. Natáčel scény na letecké základně, pečlivě vystavěné replice skutečné válečné základny z Thorpe Abbots, jež vznikla nedaleko Londýna.
Byl v pozadí v řadě dalších záběrů a především se účastnil i různých akčních scén: jak na letištích, tak i ve studiu v modelech bombardéru B-17.
„Byli jsme také v modelu, který byl zavěšený na hydraulice a nořil se do bazénu ve chvíli, kdy jsme my jako jeho posádka byli stále uvnitř a kde z bezpečnostních důvodů museli být přítomni také potápěči,“ vypráví Křivánek.
Pochvaluje si přitom, že celé natáčení probíhalo s maximálním důrazem na autenticitu. „Modely byly do posledního šroubku stejné jako reálné bombardéry – jen nemohly létat. A stejně se nakládalo i s kostýmy a rekvizitami,“ líčí.
Foto archiv Patrika Křivánka
Jelikož strávil na natáčení dlouhou dobu, zažil ho takřka se vším všudy. Naslouchal radám válečného veterána Dalea Dyeho, který jako poradce působil na Zachraňte vojína Ryana či Bratrstvu neohrožených. Točil s hlavními hvězdami Austinem Butlerem, Callumem Turnerem či Barrym Keoghanem.
Navštívil většinu lokací, zažil třeba „nálet“ skutečné stíhačky Mustang B-51. Spolupracoval i s producentem Garym Goetzmanem, pravou rukou Spielberga a Hankse. „S tím jsem mluvil na place téměř každý den, on tam členy štábu a herce motivoval,“ vybavuje si.
Stejně jako si postavy seriálu procházejí při válečné odysee mnoha útrapami, nebylo ani natáčení jenom příjemným zážitkem. „Bylo fyzicky i časově náročné, konalo se ve všech povětrnostních podmínkách. Dvakrát jsem se zranil, pokaždé vlastní vinou,“ vypočítává Křivánek.
A připomněl slova producenta Goetzmana, že šlo o největší projekt, na němž kdy se Spielbergem a Hanksem pracovali.
„Pro spoustu lidí by šlo o vrchol kariéry, takže si nesmírně vážím, že se mi to povedlo už takto brzo. Velkolepost projektu ale nebyla tím nejsilnějším zážitkem. Tím bylo to, že jsme na chvíli mohli žít a natočit příběhy hrdinů, kteří za naši svobodu položili život,“ váží si.
Křivánek byl dosud známý spíše jako režisér krátkometrážních snímků, nejvýraznějším byl patrně Quiet Crossing, shodou okolností rovněž s válečnou tematikou. Jako producent se podílel třeba na loňském českém filmu Dvě slova jako klíč. Sbíral i herecké zkušenosti, ale ta poslední všechny dalece předčila.
Jako člen Britské akademie filmového a televizního umění si v Londýně vychutnal evropskou premiéru prvních dílů Vládců nebes. Po nich už se ale přesunul znovu ke svému projektu Zablácené boty, za jehož scénář už získal s americkou kolegyní Laurie Weltz několik světových cen.
Výdělek z Vládců nebes byl pro jeho životnost přitom klíčový, pokryl mu další zhruba rok a půl životních nákladů i umožnil nadstandardní investice do projektu, třeba jeho představení na festivalu v Cannes.
Hlavní roli v Zablácených botách ztvární Eva Holubová, vedle ní hrají i další známí herci jako Ivan Franěk nebo Jaroslav Plesl.
„Náš příběh je unikátní v tom, že se zaměřuje na přehlížené téma – stárnutí přeživších holokaustu a jejich vypořádávání se s traumatickou minulostí. Pojednává také o tom, že tu holokaust stále v mnoha lidech je a bude. Ovlivňuje rodiny přeživších i dnes, téměř osmdesát let po tom, co skončil,“ přibližuje Křivánek.
Válečná témata ho pronásledují. Ale zároveň ho posunula hollywoodské smetánce tak blízko, jak by si během složitého jara 2021 jen sotva představil.
