Po jejich návštěvě zůstává na dveřích nápis K + M + B. Požehnanou křídou jej napíší tři koledníci, kteří se už tradičně do ulic vydávají začátkem nového roku v rámci Tříkrálové sbírky. Od roku 2000 ji pořádá Charita České republiky a během let už do ní dárci přispěli více než jeden a půl miliardy korun.
Koledníků se v průběhu čtrnácti dnů po celé zemi objeví kolem pětasedmdesáti tisíc, nejvíce jich tradičně s kasičkou v ruce obchází domácnosti na venkově, kde se stále udržují folklorní tradice.
A lidé jsou rok od roku štědřejší, v loňském roce, jehož začátek se přitom nesl ve znamení energetické krize, dali dokonce o dvacet milionů více než v tom předchozím, celkem téměř 141 milionů.
„Dřív bylo zvykem, že do kasiček lidé házeli hlavně kovové mince, teď už je tam převaha papírových bankovek. Ale určitou roli v tom hraje i inflace, přece jen za stokorunu už si koupíte dnes mnohem méně než třeba před deseti lety,“ říká Gabriela Víšová, hlavní koordinátorka Tříkrálové sbírky.
Jak vybrané peníze rozdělujete?
Sbírka funguje tak, že se všechny peníze sesypou na jednu hromadu a pak se rozdělí podle interního klíče, který je tak nastavený už od začátku sbírky. Místním charitám, kde se koledovalo, se vrací asi 65 procent vybrané částky, patnáct procent jde na větší projekty diecéze a deset procent putuje do krizového fondu pro mimořádné události, jako je třeba zemětřesení, nebo částečně na rozvojové aktivity v zahraničí.
Z posledních deseti procent jde pět na projekty Charity České republiky a zbytek na pokrytí nákladů spojených s organizováním sbírky.
A ke komu míří peníze nejčastěji?
Těch projektů je každý rok kolem pěti set až šesti set, většinou už dopředu každá charita zveřejní, jaké má s vybranou částkou plány. Většina peněz jde na podporu a rozvoj ošetřovatelské a hospicové péče, na azylové domy pro matky s dětmi, dá se říci, že se staráme o klienty od kolébky až po poslední dny života.
Někde je potřeba koupit automobil, bez něho se terénní služba neobejde, jinde může jít o drobnější dary jednotlivcům, pokud jim nejde pomoci prostřednictvím nějaké sociální dávky.
Pamatuji si třeba na případ chlapce z Plzně, který byl z velmi chudé a dysfunkční rodiny a nikdy neměl nové boty, ani zimní. A pan farář, který ho znal, požádal místní charitu, která mu z těch vybraných peněz nové boty pořídila.
Jak koledníky sháníte a podle čeho poznáme, že jsou právě od vás?
Většinou to jsou děti ze základních škol, tak od šesti do patnácti let, pak také členové spolků, skauti, hasiči. Měli by mít na sobě kostým krále – většinou to je nějaký bílý plášť a bílá koruna. Ale jsou i tací, kteří si na oblečení dají opravdu záležet.
S sebou mají kasičku, na které je logo charity a která je zapečetěná příslušným městským úřadem. Na obou jejích stranách je razítko, k tomu má vždy vedoucí skupinky průkazku vydanou diecézí, na níž je i číslo pokladničky.
Občas nám volají lidé, že k nim přišli falešní koledníci, protože nebyli od nás. Ale oni to nutně nemusí být podvodníci, protože koledovat na Tři krále, to není zvyk, který si charita přivlastňuje. To může kdokoli, spíš jde o to, aby se za našeho koledníka nikdo nevydával.
Sbírka ale není jen o penězích, ale také o setkávání. Hlavně hodně seniorů se na ni už dopředu těší, mají radost, když k nim děti přijdou. A oni jim pak na oplátku napíší požehnanou křídou na dveře nápis značící Bůh žehnej tomuto domu. A když to nejde na dveře napsat, tak na ně nalepí samolepku.
Zmínila jste, že vás v loňském roce výtěžek sbírky navzdory krizi mile překvapil. Dokážete odhadnout, proč byli dárci tak štědří?
To si můžeme jen domýšlet. Ale možná si lidé uvědomili, že právě v souvislosti s krizí se dostaly některé domácnosti do těžkých problémů, a oni tak cítili větší potřebu pomoci. Velkou roli hraje i počasí. Když je příznivé, hlavně tedy když neprší, tak koledníci víc a častěji chodí. A loni bylo poměrně hezky.
Uvidíme, jak na tom budeme letos, podle předpovědi má sněžit, což je stále lepší než déšť. Ale jak už jsem zmínila, myslím, že sbírka těží z toho, že není jen o výběru peněz, ale o tom, že koledníci přinášejí radost a příležitost, jak na začátku nového roku udělat dobrý skutek.
A jakou nejvyšší částku jste za dobu trvání sbírky naráz dostali?
Do kasiček dávají většinou lidé sto, dvě stě korun, ale občas i tisícovku nebo pět tisíc korun. Vyšší částky nám pak chodí na účet, který je otevřený celoročně, a tam šlo jednorázově třeba o sto tisíc korun. Trochu bojujeme s tím, najít někoho, kdo by byl partnerem sbírky.
Její uskutečnění i organizace s sebou nese nemalé náklady, většinou se na ní podílejí naši pracovníci a dobrovolníci, už je do celé akce zapojeno tak sto tisíc lidí. Takže pokud by se nějaká firma chtěla stát partnerem, dost by nám to pomohlo.
