Pandemie se odrazila ve všech segmentech ekonomiky. Některé, jako třeba e-commerce, si mnuly ruce a počítaly zisky, jiné, jako gastronomie, naopak strádaly až bojovaly o přežití. Společným jmenovatelem pro všechny ale bylo zvyšování efektivity. Trend, který se nesl celou ekonomikou a který často provázela automatizace a digitalizace podniků.
„Zákazníci se jako mávnutím proutku všemu takovému otevřeli,“ říká k tomu Vítězslav Lukáš, šéf české divize švédsko-švýcarské technologické společnosti ABB. Tu možná znáte například z průmyslu, kde robotická ramena této firmy lemují výrobní linky, nebo se vám vybaví nejprodávanější vypínač Tango na českém trhu. Její aktivity jdou ale mnohem dále.
„Robotika je společně s elektromobilitou aktuálně nejrychleji rostoucí oblastí našeho podnikání,“ říká Lukáš, který v čele ABB Česká republika stojí dva roky, ve firmě samotné je ale celých třiadvacet let.
A prošel si v podstatě vším, kde se ABB pohybuje – segmentem námořní dopravy nebo i těžby plynu a ropy. Tam všude má ABB prsty a tam všude je její hardware i software pocházející také z českých vývojových center a výrobních závodů, které má firma v tuzemsku hned v sedmi lokalitách.
Skupina v Česku zaměstnává přes 3300 lidí. Loni utržila téměř třináct miliard korun a je čím dál viditelnější, třeba i podél silnic. Pro své partnery, jako je například ČEZ, kteří v Česku budují nabíjecí infrastrukturu pro elektromobily, dodává rychlonabíjecí stanice. V Česku už jich najdete přes čtyři stovky.
„Velmi brzy budeme běžně dobíjet i v garážích obchodních center, v kancelářských budovách a nakonec půjde i o samotné domácí dobíjení,“ říká k plánům Lukáš v rozhovoru.
Šéf ABB Czech republic Vítězslav Lukáš
Byl covid katalyzátorem růstu vašeho byznysu?
Řekl bych spíše akcelerátor. Když se zaměřím na interní procesy, tak jako firma jsme fungovali dobře digitálně už dávno před covidem. Využíváme vzdálené aplikace a home office je v našich kancelářích zaběhlou praxí už od roku 2005. Na mnoho věcí, které covid přinesl, jsme tak byli zvyklí už dříve. Pro nás virtuální meeting nebyl žádný problém z hlediska infrastruktury, ani z hlediska firemně kulturního vnímání.
Zároveň jsme akcelerovali přechod z jedné IT platformy na druhou. Původně několikaměsíční plán jsme nakonec zvládli v řádu dnů. A zjistilo se, že vše funguje tak, jak má.
A z pohledu nových zakázek? Covid vám v jistém slova smyslu musel hnát vodu na mlýn…
Ano, u zákazníků byla velká odezva. Šlo hlavně o digitalizaci, o níž se do covidu vedly spíš akademické diskuse. Méně už se mluvilo o tom, jak ji co nejlépe promítnout do reálných benefitů.
Zákazníci se jako mávnutím proutku všemu takovému otevřeli a vydali se touto cestou. A nejde jen o automatizaci a robotizaci, nyní chtějí mít přehled o tom, co se v automatizovaných celcích nakonec děje. Jestli jsou skutečně vyladěné tak, aby vše vedlo k vytyčené produktivitě a ve výsledku i ke zvýšení konkurenceschopnosti.
Jsou české podniky konkurenceschopné?
V posledních letech jsme se na poli ceny práce začali dotahovat na některé západoevropské země. Mzdy zkrátka začaly růst rychleji než produktivita, takže jsme začali ztrácet téměř třicet let hýčkanou komparativní výhodu nízkých mzdových nákladů, což otevírá zcela nové kapitoly. Je potřeba být více produktivní a více inovativní, dodat více přidané hodnoty.
Česká republika je silně závislá na automobilovém průmyslu, který je pro ekonomiku klíčový. Má tento segment u nás efektivní výrobu?
Svět automobilového průmyslu je samozřejmě výrazně automatizovaný. U nás ale ne tak jako v západní Evropě, byť dokonce ani tak jako v Číně.
Nám se povedlo v uvozovkách dopracovat se do situace, kdy máme nižší hustotu robotizace než Čína. A to jak v automobilovém průmyslu, tak i mimo něj. Bráno podle počtu robotů na počet lidí v průmyslu jsme na tom hůř než Čína. Takže v automobilovém průmyslu je ještě určitě co dělat.
Mimo něj jde ale doslova o pole neorané, byť je i zde v poslední době cítit vyšší zájem. Nazval bych to přesunem od platonického uvažování k reálným krokům. A pandemická doba je jen jedním z hybatelů, která do tohoto vývoje promlouvá.
Jak to?
Po diskusích s kapitány českého průmyslu cítím, že jim došlo, že Česko už do budoucna nebude zásobárnou levné pracovní síly. Polštář, který jsme tu třicet let měli, už je u svého konce a průmysl je nyní mnohdy závislý na importu zahraniční levné pracovní síly. I zde ale taháme za kratší konec provazu, protože stejně otevřené dveře mají naši sousedé v západní Evropě.
Cesta k dlouhodobé prosperitě je v inovativnosti a automatizaci, ne v komparativní výhodě levné pracovní síly. Tak, jak to udělali v Holandsku, Dánsku a obecně ve Skandinávii před třiceti lety.
Nebrzdí současný růst cen surovin, materiálů a nedostatek některých dílů, včetně čipů, rozvoj automatizace a digitalizace ve firmách?
Dá se říct v kostce, že pokud jde o vstupy, tak opravdu vzrostlo v podstatě všechno. Ale firmy mají kupodivu velkou chuť investovat. A mnohdy pro ně cena není primárním problémem, pokud je tedy v určitém rozumném rozmezí.
Co dnes firmy nejvíc trápí?
Nejvíce palčivými problémy jsou spíše včasné dodávky a dostupnost těch, kteří vše následně implementují. To jsou dvě nejklíčovější věci, se kterými zákazníci dnes bojují.
Je dnes v kurzu nejvíce robotika, ke které máte vy osobně v poslední době hodně blízko?
Slovy klasika, vším, čím jsem byl, byl jsem rád. V rámci mé kariéry v ABB jsem si osahal i ropné plošiny a lodě, od naleštěných zaoceánských obrů až po tankery, a mnoho dalšího. V tom doopravdy nerozlišuji, i když mám posledních patnáct let silně spjatých s robotikou.
A to, že robotika je společně s elektromobilitou aktuálně nejrychleji rostoucí oblastí našeho podnikání, tak to je neoddiskutovatelné.
V rámci elektromobility jste po celém Česku ve spolupráci s firmami jako ČEZ postavili už stovky rychlonabíječek. Jde o nejviditelnější část vašich snah v tomto segmentu?
Nejviditelnější z pohledu loga na konci výrobku je v elektromobilitě určitě rychlonabíječka. Na druhou stranu, pokud si vezmete elektrické vozy, tak na výrobě osmdesáti až devadesáti procent jejich dílů se podíleli naši roboti. Jsme v tomto segmentu tedy zapojeni na více frontách.
V Česku jste pro své klienty dodali stovky nabíjecích stanic. Jaké jsou vaše další plány?
Nedávno jsme zde pokořili číslo 400 nabíjecích stanic. Jen pro ilustraci rychlosti zahušťování sítě, letos na jaře jsme slavili číslo 300. Vystavili jsme zde tedy sto nových stanic za pouhého čtvrt roku.
A další plány jsou velmi smělé. Obzvláště pokud půjde vše dobře a vše bude podpořeno i státem a hlavními operátory ČEZ, E.ON a Pražskou energetikou, kteří jsou hlavními tahouny budování rychlonabíjecí infrastruktury v Česku.
Celá síť ale bude stát na více nohou. Jednou z jejích částí je venkovní rychlonabíjecí infrastruktura, ale porostou i další segmenty. Velmi brzy budeme běžně dobíjet i v garážích obchodních center, v kancelářských budovách a pak půjde i o samotné domácí dobíjení.
Nebudou tedy na sídlištích hrozit kabely vedoucí z oken domácností do jednotlivých vozů?
Česká republika je v tomto spíše specifickou zemí, protože velká část obyvatel bydlí stále na sídlištích nebo v činžovních domech, kde domácí nabíjení bude opravdu velkou výzvou. Takže očekáváme disproporci směrem k rychlonabíjení, které zde bude plnit významnou úlohu, protože mnoho lidí nebude schopno nabíjet doma.
V porovnání s Německem nebo Holandskem, kde lidé bydlí převážně v rodinných domech nebo menších bytovkách a kde domácí nabíjení hraje významnou roli.
Foto ABB Czech republic
Utáhne to ale naše energetická soustava?
Aktuálně je jízda elektromobilem opravdu komfortní. Sám jsem si to vyzkoušel a u nabíječek jsem většinou nikoho nepotkával. To znamená, že dnes infrastruktura ve větších sídlech předbíhá flotilu elektrovozů, která v Česku je. Aktuálně tedy nejde o palčivý problém.
Do budoucna se ale určitě očekává větší zapojení obnovitelných zdrojů. A Česko je země nejen logistických center, ale také průmyslových parků. A když se podíváte, na kolika střechách je instalace fotovoltaik, tak jsou zde možnosti ohromné.
Bude to ale klást důraz na řízení sítě a na uchovávání energie, protože budeme potřebovat nabíjet i v noci, kdy to sluníčko už nebude svítit. Dá se tedy očekávat, že významnou roli budou v tomto hrát i velká bateriová úložiště. Takže jsem v tomto optimista. Bude to ale znamenat příklon k chytrým sítím.
Do chytrých sítí míří také zájem ABB?
V případě sítí je naše jednotka Elektrotechnika, dodávající prvky typu rozvoden i pro samotné distribuční sítě, v tomto segmentu jako doma. Takže ano, do budoucna jde o náš další potenciální byznys.
Změní něco v české elektromobilitě plánovaná výstavba zdejší gigafactory, tedy továrny na výrobu baterií pro elektroauta?
Vidím to jako jasný signál vlády, že to s automobilovým průmyslem myslíme vážně. Když se bavíme o elektromobilitě, tak to není pouze o elektroautech a nabíjecí infrastruktuře. Podívejte se, jaké objemy zde generuje automobilový průmysl a přitom nejde jen o ty tři finální výrobce aut, ale i o výrobce dílů.
Více než polovina dílů pro automotive vyrobených v Česku je exportována a následně implementována do aut v podstatě všech evropských značek. A pokud se nám tento dodavatelský řetězec nepovede rychle konvertovat k tomu, aby byl součástí projektů pro nová elektroauta, tak to je pro Česko největší riziko.
Gigafactory je jasný signál, že chceme být součástí moderního autoprůmyslu. A za mě je v tomto směru za pět minut dvanáct, protože nové kapacity vidíme v Polsku, Maďarsku a podobně. V celé Evropě budou růst desítky takových fabrik. Takže neusilovat o gigafactory by opravdu znamenalo stát opodál.
