Když na pražské Hanspaulce řeknete, že jdete k Veronice, každý přesně ví, o čem je řeč: pořádný kus koláče nebo bábovky, dobré kafe nebo drink a kavárna s pohodovou atmosférou jako doma. Rázem jako byste se ocitli na irském venkově. A vlastně nejste tak daleko od pravdy.
Veronika Jacková působí dojmem, jako by její dny měly více než 24 hodin. Ve své kavárně Veronika Cook and Baker na pražské Hanspaulce, za rohem od vyhlášeného podniku U Matěje, peče každý den tak dobré koláče, že se na ně sjíždějí lidé přes půl metropole, připravuje bohaté brunche, míchá drinky z vlastních sirupů a do toho, jakoby mimochodem, pečuje o osm dětí.
„Ty nejstarší už jsou velké, tak se starají o ty mladší, mají mezi sebou krásný vztah. A někdy jsou prostě se mnou v kavárně,“ popisuje s úsměvem černovláska, která má kořeny ve slovensko-maďarském pohraničí.
Tady žila od svých šestnácti s babičkou, vystudovala ekonomickou nástavbu a ve čtyřiadvaceti porodila dvojčata.
V prvních letech milénia si tam otevřela obchod s dětským oblečením z druhé ruky, které dovážela z Irska. A po nějakém čase si s manželem řekli, proč si vlastně život na britském souostroví nevyzkoušet.
Tehdy, v roce 2011, už měli děti čtyři, na Slovensku zamkli dům a vyrazili za dobrodružstvím. Usadili se v malém městečku na jihozápadě Irska, kde Veronika pracovala v hotelu.
„Měla jsem skvělou šéfovou, která oplývala neskutečnou energií. Byla neuvěřitelně činorodá, akční, nápaditá, velmi pracovitá,“ líčí Veronika a se smíchem přitakává, že tyhle charakteristiky dnes platí i pro ni.
„V Irsku lidi hodně pracují a brzy zapojují i děti, aby chápaly, že peníze nerostou na stromě,“ vysvětluje další podobnost se svým současným životem. Od té doby se jí totiž narodily další čtyři děti, pro které nikdy nevyužila služeb chůvy nebo pomocnice, s manželem se u nich střídali vedle svých prací.
Po šesti letech jim začala domovina chybět a rozhodli se vrátit. I když ne tak úplně, jejich další štací byla Praha. Veronika od mládí ráda pekla a ve středočeském Kladně si otevřela kavárnu s příznačným názvem Mom’s Bakehouse.
Asi po roce ji ale prodala, protože se jí naskytl prostor na pražské Hanspaulce, který ji okouzlil, i když znamenal denní dojíždění.
Interiér spolu s rodinou svépomocí zařídila a sladila do teplých dřevitých tónů. „Chceme, aby se u nás lidi cítili jako doma. Sednete si do ušáku, dostanete teplý čaj nebo kávu a k tomu velký kus koláče,“ ukazuje na plnou vitrínu naproti vstupu.
Foto Honza Zima
V nabídce bývá klasika jako různé druhy štrúdlů, drobenkové koláče, bábovky, tažené záviny, ale také dezerty podle Veroničiných receptů inspirované anglosaskou kuchyní jako brownies, mrkvový koláč, banánový chlebíček, anglické scones či cheesecaky.
A také speciality jako Irish Guinness Cake, do kterého se přidává slavné irské pivo, nebo karamelovo-banánový dort banatofee.
Jestli je ale Jacková něčím vyhlášená, pak jsou to její rohlíčky bohatě plněné mákem, ořechy, mandlemi nebo třeba kokosem a malinami. „Jsou to vlastně malé záviny, které vymyslela moje nejstarší dcera Laura,“ popisuje majitelka, která naprostou většinu moučníků osobně peče.
Její pracovní nasazení je pozoruhodné, v podniku je od pondělí do neděle. „Zkoušeli jsme zavírat v neděli, ale stejně jsme tady byli a pekli na pondělí, takže to nemělo význam. Lidi na nás ťukali a chtěli dovnitř,“ směje se žena, která skutečně nemarní čas a pro svůj podnik dýchá. Vždyť právě tady v kavárně se jí narodily poslední dvě děti!
Kromě dezertů Jacková nabízí i snídaňové klasiky jako míchaná vajíčka, hemenex, chleba ve vajíčku nebo krupicovou kaši, ale také nápadité brunche. Dát si můžete vafle, lívance nebo french tousty třeba s pošírovanou hruškou v portském víně nebo přelité horkými malinami či kávovým karamelem.
Foto Honza Zima
Všechny omáčky a sirupy, včetně těch, co používá na výrobu limonád, si dělá sama. „V létě s dětmi chodíme na čerstvé smrkové výhonky, z kterých děláme jeden z nejoblíbenějších sirupů,“ popisuje. Nedávno přidala do nabídky i na místě pečený chleba, který připravuje podle vlastního poměru surovin.
Denně se u Veroniky peče něco mezi čtyřiceti a padesáti velkými moučníky, část z nich se vozí do druhé pobočky v pražských Holešovicích, kterou otevřela před rokem.
„Expanze je určitě něco, co nás zajímá, ale zatím se nemůžeme dostat z bodu, že chceme na vše osobně dohlížet. Holešovický podnik vede můj partner Honza,“ říká Veronika Jacková, která hlavní pobočku obhospodařuje se svým dvaadvacetiletým synem Kristiánem, jednou pekařkou a dvěma příležitostnými brigádnicemi.
Sehnat dobrý personál je v dnešní době pochopitelně problém. „Občas nestíháme dostatečně rychle sklízet ze stolů nebo zapomeneme na část objednávky. Je nás tu málo,“ přiznává majitelka s tím, že na zaměstnance má vysoké požadavky, ostatně stejně jako na sebe.
Moje dcera mi každé ráno napíše něco jako: ,Mami, jsi silná, všechno zvládneš!‘ A co je v životě víc?
Oba podniky ročně udělají obrat dohromady kolem třinácti milionů korun.
Tak velké pracovní nasazení si přitom skoro říká o vyhoření… „Ráno se mi často nechce vstávat, ale mám děti, tak musím. Ony mě ženou kupředu, pro ně všechno dělám. Dobré rodinné vztahy, hodnoty, pomoc bližním jsou to nejdůležitější,“ vyjmenovává Jacková.
„Moje dcera, která studuje v Londýně forenzní psychologii, mi každé ráno napíše něco jako: ,Mami, jsi silná, všechno zvládneš!‘ A co je v životě víc?“
