Brno Talks je seriál odlehčených rozhovorů s osobnostmi brněnského podnikání. Moravská metropole je plná inspirativních lidí, pod jejichž taktovkou vyrostl nejeden úspěšný byznys. A taky těch, kteří zvedají celý region v tichosti a zpovzdálí.
Vystudovaný psycholog Adam Vodička stál u zrodu baru Slast, zážitkového baru Super Panda Circus a je také duchovním otcem hotelu Anybody, jehož koncept dlouho vymýšlel a vymyslel ho perfektně.
V pokojích jde o všechno možné, jen ne o spaní – jsou inspirované šedesátkovými filmy a můžete si v nich zahrát interaktivní příběhy a především prožít své vlastní.
Originální hotel byl serverem Amazing Places v roce 2019 vyhlášen vůbec nejlepším v Česku, jenže pak přišel lockdown. Jak to s Anybody vypadá teď, co Adama nejvíc štve na vládních opatřeních a co všechno označuje slovem technologie?
Adame, jak se teď máš a co tvůj tvůrčí duch?
Po začátku plném elánu se pro mě momentálně každý nápad stal bičem. Už je nechci, už nechci, aby mě něco napadlo, protože se z toho málo podaří a málo nakonec funguje, což mě frustruje.
Z byznysového pohledu to taky není nic moc. Loni jsme zažádali o program Covid – Ubytování, ale za jaro jsme dostali peníze až v prosinci. Za podzim a zimu ještě vůbec nic. Ale přichází jaro nové a s ním snad i průvan v žilách.
Dokážeš spočítat ztrátu?
Měsíčně přicházíme o stovky tisíc, je to strašný. Naštěstí nemáme jako automatický hotel personál, ale i tak je to záhul.
Není trochu paradox, aby byl automatický hotel bez zaměstnanců zavřený?
Tenhle celkový přístup státu mě strašně štve. Místo hledání způsobů, jak něco dělat a bojovat, se udělují jenom zákazy. Byl bych úplně v pohodě s tím, kdyby mi někdo řekl: Budeš dělat tohle takhle a můžeš fungovat. Já bych to udělal perfektně a bylo by po problémech. Psali jsme několik e-mailů s návrhy Havlíčkovi na ministerstvo, ale nic se nestalo.
Jsme specifický případ, ale sklouzli jsme do jednoho pytle se všemi. My nemáme personál ani žádnou společnou místnost, kde by se hosté potkali. Máme kompletně bezobslužný systém. K nám přijdeš, ověříš se elektronicky občankou a jdeš venkovní pavlačí do pokoje.
Nemáme ani žádnou recepci, ani restauraci, takže jsme mohli fungovat normálně. Vše čistíme častěji než lidi doma, prádlo perou profesionální prádelny… Zkrátka riziko je miniaturní a o to víc je naše zavření absurdní.
Jak to vidíš letos?
Jak se venku udělá hezky, vláda bude muset lidem ustoupit. Takže naplno počítám s létem, případně s jemným omezením provozu.
Věříš tedy tomu, že lidi půjdou za zážitkem hned, jak budou moci?
Očekávám dychtivost lidí po konzumaci jídla, drinků i zážitků. A to všech, od našeho hotelu po kulturu, kina. Z hlediska cash flow to ale hitparáda nebude, musíme totiž přednostně obsloužit lidi, kteří si koupili vouchery, a až potom nové zákazníky. Stávající tíha otevřením neskončí.
A od banky pomoc taky čekat nemůžete, že?
Našemu segmentu banky nepůjčují peníze. Byli jsme to zkusit v deseti, a to jsme dokonce chtěli peníze na rozvoj! Někde nám řekli, že jsme na blacklistu. Můj táta je bankéř a taky mi řekl, že se nemám divit, že je trh rozbitý a že to není tak jednoduché.
Adame, co ti teď dělá největší radost?
Že jsme pořád masa zapálených lidí, kteří jedou dál. To mi přijde hezký, že barmani a ostatní neodešli pracovat do jiného segmentu, kde by měli za větší plat méně odpracovaných hodin. Pak mi dělají radost drobnosti, jako ranní kafe, které mi uvaří a přinese můj pětiletý syn, což je největší krása, kterou člověk zažije.
Slyšela jsem, že letos poprvé od roku 2016 nerozbalíte na náměstí Svobody bar „Na Brno dobrý“…
Ano, letos poprvé tam nebudeme, bylo nám řečeno, že se objevil někdo jiný, kdo jim víc vyhovuje, což nás samozřejmě mrzí. Hledáme ale jiná místa a už na nich pracujeme. Nějaká sranda bude na třídě Kapitána Jaroše, možná na místech bývalého tržiště Pohořelec a něco chystají i kolegové ze 4pokojů. Taky přemýšlíme, že koncept Na Brno dobrý uděláme v Praze, když už není v Brně dost dobrý!
Říkáš „někdo jiný“, je pro vás taková konkurence zdravá a vítaná?
Cítím konkurenci jako sdílení zájmu o stejnou věc, se svým vlastním způsobem zpracování tématu. Ve chvíli, kdy to někdo jede úplně stejně jako ten druhý, to už není konkurence, ale plagiátorství. A to mi vadí.
Ten moment, kdy člověk nejde na trh s vlastní kůži, ale jen využije věcí, které vymyslel někdo jiný, a nevloží do nich žádnou svou invenci, nic nepřináší. Pak se totiž nic neposouvá a neobjevuje. Lidi navíc poznají originalitu a nemají rádi fejky.
Spousta lidí si v tomhle ohledu myslela, že Anybody není původně brněnský koncept, ale něco ze světa.
Docela to lidi překvapovalo – jako by nemohli uvěřit tomu, že něco tak originálního může být made in Brno. Jako psychoterapeut jsem věděl, že je potřeba mít prostor koncipovaný přímo pro pár, a Anybody je na to odpověď jedna ku jedné a lidi jsou nadšení. Myslím, že tu originalitu oceňují nejvíce.
Co drogy na podporu kreativity?
Jedna z věcí, které využívám, jsou substance a techniky meditace. Říkám tomu všemu „technologie“, které mají za úkol měnit myšlení a stavy vědomí. Během lockdownu jsem byl ale často blízko tomu, že tyhle technologie měly víc v ruce mě než já je. Když má člověk korekci od reálného světa, funguje to skvěle a je to super, ale když jsme všichni odříznutí, je to šílené. Takže teď nic neprovozuji… Ale jinak drogy zdražily. (smích)
