Záchrana stoleté Grossmannovy vily a architektonické perly Ostravy trvala tři roky. Její stavba přitahovala v roce 1924 nebývalou pozornost. Už jen svým přepychovým provedením, exotickou zahradou, bazénem, kašnou nebo sochařskou výzdobou. Teď se její krása, kterou v minulosti znetvořila řada necitelných zásahů, vrátila zpět.
Vilu, která stojí u ulice 28. října v blízkosti krajského úřadu, navrhl jako své rodinné a firemní sídlo stavitel František Grossmann. Ten pocházel z Pustějova a základy stavebního řemesla získal od svého otce, který byl zednickým předákem.
On sám se pak po studiu na mistrovské škole při německé průmyslovce vypracoval na samostatného stavitele a do Moravské Ostravy se přestěhoval v roce 1906 z Frýdku. Spojil tam síly s architektem Františkem Fialou a na Ostravsku jejich společná firma Grossmann & Fiala zrealizovala během desetileté spolupráce celou řadu staveb.
Foto Jan Vlček
Namátkou třeba dostavbu kostela Panny Marie Královny v Mariánských Horách nebo soukromé sanatorium Dr. Leopolda Kleina.
Vila, kterou si František Grossmann nechal postavit pro sebe, měla v tehdejší Moravské Ostravě opravdu všechna nej. Byly v ní například ohromné sbírky cenných originálů, starého porcelánu, různých soch. Grossmann svého času skupoval starožitnosti a cenné předměty, zvláště když se prodávala některá zařízení zámků.
Stav před rekonstrukcí
Stav před rekonstrukcí
Stav před rekonstrukcí
Jeho vilu proto tehdy i se zařízením odhadli znalci na částku dvou a půl až tří milionů korun. Jen škoda, že se z ní rodina nemohla radovat déle. Pohádkový palác, jak jí přezdíval dobový tisk, si užila jen deset let.
Smutný osud měl i sám podnikatel. Hospodářská krize a následné finanční problémy, kdy nebyl schopný vymáhat dluhy od svých zákazníků, ho dohnaly v roce 1933 k sebevraždě. Tu spáchal společně s manželkou Otýlií. Zatímco on byl v době, kdy je nalezla služebná, mrtev, manželku se ještě podařilo v nemocnici přivést k vědomí.
O čtyři roky později získala vilu v dražbě Hypoteční a zemědělská banka moravská v Brně.
„Vila je jednou z mála domů většího měřítka, postavených v Moravské Ostravě v první polovině dvacátých let dvacátého století. A nemůže popřít silný vliv Vídně na Ostravsku,“ říká architekt Daniel Vaněk, který se podílel na projektu obnovy vily.
„Do svého okolí vstupuje klasicizující architektonickou formou, s prvky dekorativismu, klade důraz na členitou kompozici. Ta je v lemech dveří a oken, římsách, v řešení rizalitů a štítů, výzdoba je jemně propracovaná a doplněná dalšími uměleckými díly,“ popisuje.
Podle něj je stavba unikátní i svým provázáním s kancelářemi a svým vzhledem překračovala v té době dost maloměstské prostředí Moravské Ostravy.
Další příběh vily se začal psát v roce 1939, kdy dům od banky koupili Alžběta a Josef Rybovi, kteří v roce 1958 odprodali polovinu domu manželům Pištovým. Ani ti si ho však dlouho neužívali.
O osm let později ji získal městský národní výbor, aby se z honosné vily stala mateřská škola a posléze školní družina. Domem prošly generace dětí, než ho v roce 2005 opustily. Jenže už ve značně chátrajícím stavu.
Záchrana vily přišla na poslední chvíli. Rekonstrukce odhalila významné zasažení dřevomorkou, zatékalo do ní a zabrat dostal i interiér, kdy zmizelo třeba dominantní schodiště. Architekti a řemeslníci tak znovu, krok po kroku navraceli krásu jednotlivým unikátním prvkům, které se dochovaly, a vyráběli repliky těch, které si již zachránit nepovedlo.
Foto Jan Vlček
Foto Jan Vlček
Foto Jan Vlček
Foto Jan Vlček
V rámci rekonstrukce krovu odstranili plechovou krytinu i dřevěné bednění, celý ho očistili a na střechu pak řemeslníci položili keramické bobrovky.
Firma Archatt, která se podílela třeba na obnově střech a fasád Národního divadla i Pražského hradu, měla na starosti výrobu repliky původního schodiště, repase původního systému teplovzdušného vytápění, včetně původního kotle. A také restaurátorské práce na štukové výzdobě, zlacení a nástěnných malbách. Vyrobila také repliky atypických keramických krbů a komínů.
„Bylo to dost složité. Často jsme tvar a velikost nedochovaných prvků odvozovali pouze z černobílých dobových fotografií, velmi složitá byla replika schodiště ve vstupní hale s veškerou výzdobou. Nedochovala se ani část interiérové výmalby, tu jsme rekonstruovali podle snímků a prováděli původní technologií malby přes šablony,“ přibližuje jednatel společnosti Jan Všetečka.
Foto Jan Vlček
Foto Jan Vlček
Foto Jan Vlček
Foto Jan Vlček
Tvrdým oříškem pak byly barevné vitráže, kterými je historická památka doslova posetá. Před rekonstrukcí byly v rámech jen náznaky jejich původní podoby. I tady ale pomohly dobové fotografie.
„Vitráže, nebo spíš to, co z nich zbylo, byly v katastrofálním stavu, mnohé už neexistovaly. Unikátní zahradní motivy, patrně od opavského malíře a příležitostného vitrážníka Adolfa Zdrazily byly zachyceny na černobílých snímcích. My jsme tedy museli vybrat ideální barevné kombinace, které korelují s malbou na zdi místnosti. Přesněji – museli jsme přenést neúplný návrh z fotografií a zbytek dotvořit podle fantazie,“ popisuje restaurátor Tomáš Mitvalský.
Výjimečná byla i skla, ze kterých byly některé vitráže zhotoveny. Nejspíše byla vyrobena přímo na zakázku pro Grossmannovu vilu. Restaurátoři tak museli najít skla s podobnou strukturou, která by zapadla do charakteru uměleckého díla.
„Proces restaurování vitráží je už stovky let neměnný, respektuje tradici řemesla. Po vyjmutí mozaiky z rámu se jednotlivá skla rozeberou z olověných kolejnic, aby se očistila, a následně do profilů vrátila. Tak jsme postupovali i my,“ doplňuje.
Mravenčí a náročná práce se ale vyplatila. Ostrava tak má další industriální památku, do níž se může podívat i veřejnost. První prohlídky se ve vile i v rozlehlé zahradě uskuteční 4. dubna.
