Etiketa není věda a určitě se nejedná o přežitek minulých století. Umět se chovat nejen na významné společenské akci, ale i na pracovišti a mezi přáteli z vás dělá člověka, kterému na ostatních záleží.
Ono totiž nejde jen o to, že víte, kterým příborem začít, kdo vchází první do výtahu či restaurace a jak se obléct, když hostitel zvolil creative black tie dress code. Propagátoři pravidel společenského chování se nebojí zdůraznit, že jde i o prosté děkuji, prosím a omlouvám se.
Ivana Sofie Tichotová
CEO Etiquette & Protocol Academy of Prague.
Foto Epap
„Když jste vybaveni nepsanými pravidly společenského chování, jste jako James Bond s martini v ruce: elegantní, vyrovnaní a připraveni okouzlit.“
Proč jsou pravidla etikety důležitá a v čem usnaďnují život?
Jsou jako neviditelná tepna společnosti, která pomáhá skrze své žíly a vlásečnice vlít harmonii do mezilidských vztahů napříč kulturami. Jde o tajný jazyk zdvořilosti, který umožňuje komunikovat bez slov, usnadňuje porozumění a zapojení do společnosti, dokáže zpříjemnit život stejně jako dobré jídlo nebo povedený večírek.
Zároveň ale nejsou statická nebo rigidní, jsou to spíše obecná vodítka a extrémně důležitá je flexibilita a schopnost číst každou jednotlivou situaci.
Je etiketa pozůstatkem historie, nebo má smysl i v moderní době?
Může se jevit jako jistý relikt minulosti, ale ve skutečnosti je aktuálnější než kdykoli předtím. Není to zaprášená relikvie, ale moderní životní dovednost, která pomáhá rozluštit umění mezilidských vztahů i v digitálním věku.
Znát pravidla společenského chování je jako mít dokonalý lektvar sebedůvěry. Když jste vybaveni nepsanými pravidly, jste jako James Bond s martini v ruce: elegantní, vyrovnaní a připraveni okouzlit.
Může mít neznalost pravidel společenského chování vliv na sociální úzkosti?
Nepochybně. Pokud se v nich totiž neorientujete, můžete se cítit nepřipravení a nesví v různých sociálních situacích a ohromí vás zpocené dlaně a bušící srdce. Ale pozor, nikdo není dokonalý a každý se občas ocitne v situaci, kdy neví, co je správné. A ono nejde o to být dokonalý, jde o to být sebevědomý a přijmout rytmus lidských vztahů s příměsí savoir-faire.
Receptem „z pohotovosti“ jsou pak laskavost a úsměv, tedy něco jako antibiotikum, protože zaberou obratem a vyléčí takřka každou společenskou nesnáz.
Mění se pravidla etikety vlivem digitálních technologií, lze rozpoznat změny způsobené pandemií?
V digitálním světě se zdá, že se společenská pravidla rozplývají, ale právě v tomto prostředí jsou zásadní. Respekt a zdvořilost zanechají dojem v e-mailech, komentářích nebo na sociálních sítích a mohou mít dlouhodobý vliv na vaše vztahy a pověst.
Etiketa je v poslední době na divoké vlně, je to pikantní remix tradice a moderny. Žijeme život přes filtry a naše profily jsou digitálními deníky. Etiketa hraje roli jakéhosi ochránce toho, abychom se v anonymním prostředí internetu chovali opravdově.
A pandemie včetně práce na dálku? To je něco jako módní vzpoura, kdy nahoře je byznys a dole večírek. Flexibilita je teď na prvním místě. Virtuální schůzky jsou novým jevištěm a vy řešíte, jak sedět, co máte v pozadí, jak navázat virtuální oční kontakt.
Kultury se navíc mísí jako nikdy předtím. Etiketa se stává mixem globálního respektu, který zahrnuje všechny odstíny lidské duhy a v centru pozornosti je rovnost a respektování všech pohlaví a identit.
Existuje něco jako základní pravidla, která by měl znát opravdu každý?
Časopis New York letos vytvořil a otiskl 194 pravidel moderní etikety. A odůvodnil to slovy: „Všichni jsme tak nějak zrezivělí. Naše společenská grácie atrofovala. Rozhodli jsme se s tím něco udělat a zeptali jsme se lidí, jaké konkrétní druhy interakcí nebo situací v nich vyvolávají úzkost, strach, nejistotu, stud. Na základě toho jsme vytvořili pevná, ale ne zcela nepružná pravidla“.
Co předat dětem?
Děti se učí tím, že pozorují, jak se chovají dospělí kolem nich. Vytváření zdravých partnerských a přátelských vztahů jim tedy poskytuje pozitivní vzory. Měly by vědět, že etiketa není jen o tom, jak se chovat „správně“, ale také o tom, jak ukázat respekt a laskavost vůči ostatním.
Je to jakoby nosily malý superhrdinský plášť, pomocí něhož mohou dělat svět kolem sebe sobě i ostatním o něco lepší. Nesmí mít hlavně pocit, že z nich dodržování jistých pravidel dělá roboty. Nechte je, ať se vyřádí ve své vlastní značce etikety a rozbalí to se špetkou rebelství. Nejde o konformitu, ale o odvahu být sami sebou a zároveň respektovat ostatní.
Daniel Šmíd
Autor podcastu Jemný pán, knihy Etiketa domácí a řady kurzů zaměřených na společenské chování.
Foto Jemný pán
„Zlatým pravidlem v mezilidském chování, které známe již tisíce let, je: Dělej ostatním to, co chceš, aby ostatní dělali tobě.“
Proč jsou pravidla etikety důležitá a v čem usnaďnují život?
Každý jedinec je součástí nějakého celku. Dobré způsoby chování, tedy etiketa, nám poskytují jistotu, že se v nejběžnějších situacích setkáme s přijetím a můžeme naše vztahy dále rozvíjet pomocí kultivovaného projevu slovem, konáním i písmem.
Když lidé vědí, jak se mají představit, umožní jim to snadnou interakci s protějšky. Když vědí, že mají lékařku oslovovat titulem, nestaví se do role „ignorantů“ a dávají najevo respekt. Vyjádření zdravé míry úcty, respektu a empatie vůči okolí vede k zralým, hodnotným a cenným vztahům a ty poté ke spokojenosti a pocitu radosti. Život je pak snazší a hezčí.
Může mít neznalost pravidel společenského chování vliv na sociální úzkosti?
Neznalost společenské etikety není nic, co by mělo způsobit sociální úzkost jako takovou. Faktem však je, že lidé, kteří se nedokáží přizpůsobit okolí, mohou být ze skupiny vyloučeni. Nezapadnou do pracovního týmu, budou požádáni, aby opustili lóži, budou-li telefonovat v divadle…
Na druhou stranu však neznám nikoho, kdo by se v každé situaci zachoval správně a mnohdy neexistují jednoznačné rady, konkrétní doporučení či pravidla. Součástí etikety je proto i respekt k slabostem a neznalostem ostatních.
Je etiketa pozůstatkem historie, nebo má smysl i v moderní době? Mění se pravidla vlivem digitálních technologií, lze rozpoznat změny způsobené pandemií?
Máme mozek z paleolitu, instituce ze středověku a technologie z budoucnosti. Některé prvky chování se však nezměnily už stovky let, například podání rukou, přednost do dveří nebo uvolnění místa k sezení. Principy se nemění u pozdravu, změnilo se jen verbální vyjádření.
Etiketa se ale nevyvíjí rychle, nedokáže reagovat na takové „maličkosti“, jako je pandemie. Digitální svět a komunikace v něm jsou zde však už dostatečně dlouho a etiketa si toho všimla.
Elektronická komunikace odebírá četnost osobních setkání a vzniká nový obor – digitální etiketa, protože na druhé straně je zase jen člověk a fakt, že píšeme e-mail, chat nebo textovou zprávu neznamená, že můžeme žádat bez „prosím“, přijímat bez „děkuji“ a dopis napsat bez oslovení.
Existuje něco jako základní pravidla, která by měl znát opravdu každý?
Základním pravidlem v mezilidském chování je takzvané zlaté pravidlo, které známe již tisíce let: Dělej ostatním to, co chceš, aby ostatní dělali tobě.
Společenská etiketa má svůj „zákon“, který hovoří o společenské významnosti takto: žena je společensky významnější než muž, starší člověk je společensky významnější než člověk mladší. Třetím aspektem, na který ještě v několika málo případech bere etiketa ohled, je hierarchie ve firmě.
Které společenské situace si znalost pravidel vyloženě vyžadují?
Většina situací, které se mezi lidmi dějí, má svoje best practice. Často jde o formální nebo důležité životní či firemní události, mnohdy však o situace, kde není jiná volba než podle etikety správná. Je jich však několik desítek.
Za všechny však mohu uvést, že do řady křesel divadla či kina jde muž před ženou a čelem k sedícím, že na pohřeb chodíme v černém a nad rakví neděláme selfíčka. Nechodíme brzy na návštěvu ani pozdě do práce. V restauraci nebo doma u stolu nemluvíme se soustem v ústech, nedržíme drůbež ani žebírka v prstech.
Ve společnosti ani doma nemluvíme hrubě, neopíjíme se, nepomlouváme, neroznášíme nepravdivé nebo neověřené informace. Hosty doma nezouváme, ani jim nenabízíme papuče, nemluvíme o vlastní hmotnosti, neudělujeme lékařské rady, nejsme-li lékaři.
Jaká pravidla dodržovat v práci v osobním i neosobním kontaktu?
Pracovní prostředí je definováno vždy firemní kulturou a platí zde, že ryba voní od hlavy, tedy vedení firmy určuje, co je norma a co není, jaká bude hierarchie a jaké budou s tím spojené požadavky na chování, komunikaci či oblékání.
Zároveň však stále platí základní principy správného chování jako třeba nelhat, nepovyšovat se nad ostatní, vyhnout se zlosti a závisti, být odpovědní za své činy. Sdílet znalosti, uchovat tajemství, vyjadřovat respekt ostatním a mnohá další.
V oblékání je znát uvolnění, kdy je ale třeba je nepodcenit? A bývají ještě dané dress codes?
Oblékání zažívá své periody, kdy je více a méně formální. V minulých deseti až patnácti letech jsme měli vlnu neformální. Začalo to athlesuire a skončilo to tepláky do práce. V současné době se vlna formality zvedá a je vidět mezi těmi, kteří jsou vidět.
Donedávna měli na sobě tepláky a mikiny, dnes jsou to i mezi mladými saka, kalhoty a košile. Obleky, sice oversized, jsou všude tam, kde se trendy tvoří. V Česku jsme ve věci dlouhodobých trendů opoždění minimálně o pět let.
Otázka oděvních kódů je však něco jiného. Tady nejde o trend. Na dress code je třeba dbát vždy.
Julie Balobanova
Autorka knihy Etiketa pro elegantní ženu a zakladatelka prestižního klubu pro dámy.
Foto Škola elegance
„Ten, kdo má zažitá pravidla etikety, stává se nejlepším společníkem, nejoblíbenějším hostem a naprosto skvělým hostitelem.“
Proč jsou pravidla etikety důležitá a v čem usnaďnují život?
Učí nás nejen správnému držení sklenic, příborů a oblékání, ale učí nás především slušnému a ohleduplnému chování vůči ostatním, toleranci a přemýšlet nad tím, co říkáme a na co se ostatních ptáme.
Ten, kdo má tato pravidla zažitá, stává se nejlepším společníkem, nejoblíbenějším hostem a naprosto skvělým hostitelem.
Může mít neznalost pravidel společenského chování vliv na sociální úzkosti?
V určitých situacích ano. Pokud například neznáme pravidla etikety stolování a dostaneme pozvánku na společenskou událost spojenou s pohoštěním, uvede nás tato situace do velkého stresu a rozpaků. Nebudeme si jistí tím, jak se máme chovat a co obnáší společenská konverzace.
Je etiketa pozůstatkem historie, nebo má smysl i v moderní době? Mění se pravidla vlivem digitálních technologií, lze rozpoznat změny způsobené pandemií?
Mnozí si myslí, že etiketa a její pravidla jsou zastaralá a nerelevantní pro dnešní moderní svět. Dovolím si s tím nesouhlasit, protože etiketa se sice demokratizuje a přizpůsobuje se našemu mnohdy překotnému životu, ale významná je stále.
Jinak se ovšem chováme na večeři v restauraci, jinak na pikniku s přáteli. V restauraci pečivo lámeme na malá sousta, která poté vkládáme do úst. Na pikniku si můžeme do ruky vzít krajíc chleba, namazat ho máslem a ukusovat.
Je ale důležité například vědět, že si nejsme ve společnosti rovní, abychom nezpůsobili faux pas. Měli bychom vědět, jak se správně a patřičně obléknout i jak podat ruku.
Chceme-li být úspěšným podnikatelem, pravidla etikety jsou doopravdy nezbytná, obzvlášť pokud se jedná o obchodní vztahy se zahraničními partnery. U Číňanů se vyhýbáme příliš intenzivnímu očnímu kontaktu, Arabům nesmíme ukázat podrážku bot.
Existuje něco jako základní pravidla, která by měl znát opravdu každý?
Bezpochyby. Nejdůležitější je dodržovat těchto pět zásad: Nezapomínat pozdravit. Totéž se týká i poděkování. Mezi další základy patří správné podání ruky, tedy krátký a pevný, ne příliš silný, ani slabý stisk. Neohlášená návštěva je neomalenost. A sklenici na víno nedržíme za její tělo, ale za stopku. Čím je nápoj chladnější, tím sklenici uchopíme níž.
Které společenské situace si znalost pravidel vyloženě vyžadují?
Mluvíme-li o společenských situacích či událostech, které jsou spojeny například s pohoštěním, znalosti pravidel etikety a stolování jsou nutné. Měli bychom vědět, že se příbory odebírají z vnější strany směrem k talíři, látkový ubrousek patří jedině na klín a po dojedení ho položíme ho na stůl, na levou stranu od hlavního talíře.
Vždy, než se napijeme, otřeme si ústa ubrouskem, abychom neznechali otisk rtěnky na sklenici. S konzumací jídla nezačneme, dokud nás k tomu nevybídne hostitel. A další společenskou situací je konverzace, kdy dáváme pozor na nevhodná témata a příliš osobní otázky.
Jaká pravidla dodržovat v práci v osobním i neosobním kontaktu?
Musíme se chovat ohleduplně vůči kolegům, být přátelští. Přemýšlet nad tím, že se nacházíme ve společnosti dalších lidí. Základem je slušně pozdravit, poděkovat, rozloučit se s kolegy. Nerušit třeba hlasitými telefonáty. Nejíst u počítače. Dbát na osobní hygienu. Pokud tykání není součástí firemní kultury, nenabízet je hned. Nepomlouvat nadřízeného ani své kolegy. Neptat se kolegů na výši jejich platů.
V oblékání je znát uvolnění, kdy je ale třeba je nepodcenit? A bývají ještě dané dress codes?
Jednoznačně ano u společenských událostí formálního rázu a v situacích, kdy na pozvánce objevíme jeden z následujících druhů dress code: White tie, Black tie, Black tie optional, Morning dress, Formal. Uvedené dress code po nás vyžadují dodržování určitých pravidel, obzvlášť se to týká pánů.
Hana Vydrová
Zakladatelka firmy Topstyle, specialistka na komplexní vzdělávání v oblasti image a etikety.
Foto Topsytle
„Člověk se má chovat slušně v jakékoliv situaci. Když se doma budeme chovat jako ve společnosti, pak se budeme ve společnosti chovat jako doma.“
Proč jsou pravidla etikety důležitá a v čem usnaďnují život?
Pravidla etikety usnadňují komunikaci mezi lidmi v dané kultuře. Když vím, že mám první pozdravit, udělám to a navodí to příjemnou atmosféru.
Ale jsou samozřejmě i složitější pravidla, třeba když se sejdou zástupci dvou firem v sídle jedné z nich, rozdává pohoštění asistentka nejprve hostům, pak domácím a hostitel, což bývá nejčastěji zároveň šéf, dostane jako poslední. Jakmile tak dostane nápoj, ví, že všichni už svůj mají a může zahájit schůzku.
Může mít neznalost pravidel společenského chování vliv na sociální úzkosti?
Rozhodně ano. Jejich znalost vám dodá jistotu a nebudete obávat složitějších situací.
Je etiketa pozůstatkem historie, nebo má smysl i v moderní době? Mění se pravidla vlivem digitálních technologií, lze rozpoznat změny způsobené pandemií?
Etiketa je živý organismus a neustále se přizpůsobuje potřebám společnosti. Pokud dané pravidlo situaci neusnadňuje nebo ji naopak komplikuje, je přežité. V dnešní rychlé době je už zcela běžné, že se představujeme sami. A v době emancipované se někdy musí i žena představit sama. V době před sto lety by to bylo nemyslitelné.
Pandemie určitě pravidla ovlivnila, dá se říci přímo skokově. Vidím to nejvíc ve firemním dress codu. Obleky pomalu zůstávají jen pro velké společenské příležitosti a pro vysoce postavené šéfy a politiky.
Existuje něco jako základní pravidla, která by měl znát opravdu každý?
Ano, existují. Již odedávna se jim říká kinderstube a je to základ, který se moc nemění. Zahrnuje pozdrav, poděkování a omluvu. A samozřejmě i odpovědi na ně. Pozdravit je slušnost, odpovědět na pozdrav povinnost. A ještě důležitější než znalost pravidel, je to, čemu já říkám záchranná vesta, a to je takt a slušnost. Bez toho nemají žádná pravidla smysl.
Které společenské situace si znalost pravidel vyloženě vyžadují?
Myslím, že se člověk má chovat slušně v jakékoliv situaci. Když se doma budeme chovat jako ve společnosti, pak se budeme ve společnosti chovat jako doma.
V oblékání je znát uvolnění, kdy je ale třeba je nepodcenit? A bývají ještě dané dress codes?
Je třeba se vždy přizpůsobit dané společenské nebo pracovní akci, prostředí, kde se koná, a času. Čím později se ve společnosti setkáváme, tím bývá akce slavnostnější a oblečení formálnější.
