Co přiměje matadora komerčních parfémů a tvůrce takových bestsellerů jako sladký Angel Thierry Mugler nebo svěží Light Blue Dolce & Gabbana, aby zkomponoval vůni, která připomíná anglický pub, marihuanu nebo tetovací inkoust?
Nebo se ptejme spíš kdo. Byla to dcera parfémáře Olivera Crespa a její silný koncept rodinné niche značky Akro.
Oliver Cresp s dcerou Anaïs
S Oliverem Crespem se setkáváme při představení celé řady parfémů značky Akro, kterou v České republice začal zastupovat obchod Myskino. I majitelka butiku Andrea Hájková si tento mladý brand vybrala kvůli výjimečnému konceptu, který nesází na líbivost, ale na naše nejniternější závislosti.
Filozofie je to trochu kontroverzní a rozvracející naše dosavadní vnímání parfémů, ale o to větší má sílu nás vnitřně oslovit. Už nejde o to parfémem zakrýt vlastní pach, zvýšit náš sexappeal, připomenout si zahradu babičky nebo vůni staré knihovny. Ne, parfémem Akro se vyznáváte ze své potěchy k nějaké neřesti a prodlužujete si vlastní požitek z ní. Bez výčitek, drze a sebevědomě. Jako dandy 21. století.
„… A přesně s tím jsme při tvorbě naší rodinné značky Akro počítali. Každý nějak hřeší. To nás všechny spojuje mnohem víc než slabost pro vůně růží nebo mimóz,“ vysvětluje Oliver Cresp.
Když mu v roce 2017 zavolala dcera Anaïs z Londýna, kde žije a pracuje jako architekta a designérka, že ji konečně napadl fantastický nový koncept parfémářské značky, byl překvapený. „Závislosti jsou opravdu silné téma, ale já neumím navrhovat vůně abstraktní. Nedokázal bych zkomponovat vůni, která by měla vyjádřit workoholismus nebo gamblerství,“ doplňuje parfumér.
Dcera Anaïs ho ke spolupráci přesvědčila, protože chtěla v parfému zachytit prostředí, ve kterém sama žije. Což je pro tvůrce vůní velkou výzvou.
Kompozice měly připomínat okamžik, kdy si v anglickém pubu dáváte bourbon na ledu, když jdete noční ulicí a zacítíte marihuanový kouř, když si odpoledne otevřete tabulku čokolády a při odtržení celofánu se na vás vyvalí ta jedinečná intenzivní vůně, když se probudíte ráno po vášnivé noci a dáte si první cigaretu.
Jako jeden z mála tvůrců parfémů na světě navrhuje figurativně, konkrétně. Když ale začala popisovat, že jí jde o olfaktorické zachycení prostředí, v kterém žije, kterým je obklopena, a to není nic vysněného, fantaskního, hned se pro projekt nadchnul.
„Každému z nás by se před očima při zkoušení vůní Akro měl vybavit nějaký příběh, několik okének z jako z filmu, ale přitom z vašeho vlastního života. Těší mne, když slyším, že hodně lidí si třeba živě při testování našeho posledního parfému Ink vybaví chvíli, kdy se poprvé nechávali tetovat. V mnoha ohledech podobně jako tetování funguje dobrá vůně – je to něco, co nosíte na kůži, aby vám připomnělo, kým jste v daném okamžiku byli,“ dodává.
Můžete svoji zmíněnou figurativní tvorbu ještě víc přiblížit?
Když na testovací proužky nasprejuji parfémy Akro, deset z deseti lidí by mělo říct, že cítí marihuanu, inkoust, čokoládu. Hned rozpoznat pilíř vůně. Zbytek už je individuální výklad, ale základ by měl být jasný, za tím si stojím.
Ovšem ne vše ve vůni by jim mělo být jasné, neměli by umět najít slova pro vše, co cítí. Zachovat jistou tajemnost je důležité. Přenést vůně z reálného světa do parfému není jednoduché, je to umělecký překlad, který ale současně musí být věrný. Jinak by stačilo potřít si kůži koňakem a jít ven. A to nestačí, že.
Takže Anaïs je hlava značky a vy její nos?
Ano, je to rodinný koncept. Byla pro mě výzva, když mě poprosila, abych v kategorii niche parfémů stvořil něco tak dobrého, jako je formule Angel a navrhl jich rovnou sedm.
Anaïs zase řešila kovové obaly na flakony, vytvořila grafickou identitu, řeší marketing. To, jak se Akro prezentuje ve výkladcích butiků, na jakých trzích působí a kam bude expandovat, vzala si na starost také komunikaci značky.
Proto má značka kosmopolitního, rebelského ducha a člověk by zprvu ani nehádal, má sídlo v Cannes?
Přesně tak. V komunikaci pracujeme s londýnskou podzemkou, atmosférou nočního klubu nebo open-air festivalu, s módem „den poté“…
Jak jste skládal paletu ingrediencí, která se v kompozicích Akro objevuje?
Když navrhuji komerční vůni, neriskuji. Už přesně, dokonce mnohdy i naslepo, bez zkoušek, zformulované jen na papíře, vím, jaké ingredience použít, aby se jí po světě prodalo deset milionů, což je u takových parfémů minimum.
U vůní Akro jsem mohl daleko více riskovat. Neoslovujeme masu, ale pět procent zákazníků. Proto také ten název – Akro – což v latině znamená vrcholný, vrchní, nejvyšší, okrajový. Naším cílem je prodávat dvacet až třicet tisíc kusů od každé vůně, kterých zatím máme sedm.
Tento rok na jaře a pak v září přibudou další dva. S riskem vám dám příklad – většinou v kompozicích používám jen jedno procento šalvěje muškátové, v Haze jí je patnáct procent.
Je to, jako kdybych maloval obraz a dostal se daleko mimo jeho rám. Je to hodně avantgardní tvorba. Mám to štěstí, že již více než dvacet let mohu pracovat v laboratořích Firmemich, kde mám k dispozici na patnáct tisíc ingrediencí z celého světa té nejvyšší kvality.
A současně nejpokročilejší technologie, takže mnoho molekul, s nimiž pracuji, jsou naprosto unikátní a dodávají parfémům Akro můj jistý podpis. Představte si, že pracujeme například se sedmnáct metrů dlouhou obdobou mikrovlnky, díky níž získáváme ty nejčistší extrakty, jakých může být dosaženo.
Sledujete konkurenci v oblasti niche parfémů?
Trh moc nesleduji, ale nikoli z nějaké arogance, ale kvůli tomu, abych se jinými kompozicemi nenechal ovlivnit a nechtěně z nich pak něco nezkopíroval. Chceme, aby ostatní kopírovali nás, ostatně celé jméno naší společnosti zní Les Influenceurs t/as Akro Fragrances.
Je představa parfémáře cestujícího po světě kvůli ingrediencím už jen romantický přežitek a marketingová iluze, nebo pořád platná praxe?
S přírodními zdroji musím a chci zůstávat v kontaktu. Pravidelně se zúčastňuji sklizní v Grasse, kterých bývá několik do roka – především růže, jasmínu a tuberózy, kterou jsem si teď hodně oblíbil.
Nedávno jsem navštívil jihoindickou oblast Kerala, kde jsem sondoval zdroje koření, lotusu, vetiveru. Bylo to tam celkem nebezpečné, protože u naleziště sídlil tygr i sloni. V Guatemale jsem byl domlouvat dodávky divoké pačuli z pralesa či ibiškových semen, kardamonu.
To samé, co platí pro špičkové šéfkuchaře, to platí i pro nás, parfémáře. Čím lepší ingredience a molekuly, tím lepší nápady a provedení.
Má vaše rodina, která v Grasse působí po generace, nějaká vlastní květinová pole?
Ačkoli v regionu působil už můj praděda, který kultivoval růže a jasmíny, nikdy jsme vlastní pěstitelské pozemky neměli. Můj děda a otec s původními surovinami obchodovali.
Přeprodávali květiny pro kosmetický průmysl, značkám jako Dior i Chanel, ale také v Itálii nakupovali bergamot, pomeranče, grepy…Také společnost Firmenich žádná v Grasse nevlastní, jen si je pronajímáme.
Jaký byl váš vůbec první parfém?
Ingrediencemi jsem byl neustále obklopený od dětství. Často jsem se s otcem procházel po polích a večer mne místo poslouchání pohádek před spaním uspávala vůně čerstvě nasbíraných květů. Už v devíti letech jsem šel do lékárny a poprvé si pořídil alkohol, abych zkusil macerovat květiny ze zahrady. Matka z toho šílela, protože jsem dělal nepořádek po celém domě, ale právě to mi vnuklo nápad stát se parfémářem.
V devatenácti jsem proto odešel studovat tento obor do Ameriky, po návratu začal pracovat v pařížské parfémářské výrobní společnosti De Laire, která dodávala Chanelu.
Jak byste popsal svůj rukopis?
Mé formule jsou minimalistické, rád tvořím jen z několika ingrediencí. Mé parfémy mívají pouze pár fazet, ale vždy i něco nejasného, tajemného. Jsou hodně vertikální, mají intenzivní nástup, protože věřím, že pět až patnáct sekund, kdy v obchodě k parfému přivoníte, rozhodne, jestli vás osloví a jestli ho koupíte.
Jaké parfémy z celé řady Akro mají největší úspěch?
Záleží na trhu, v anglosaském světě má velký úspěch Malt, v Asii Ink, protože obsahuje jasmín, globálně je nejúspěšnější Awake. Asi proto, že na kávě jsou závislí všude na světě. (smích)
Když pracuji na nové vůni, jsem trochu i jako sociolog, který studuje lidi a jejich životní styl a změny, které se v něm odehrávají. Třeba obliba tetování velice vzrostla, líbí se více než polovině populace, to je vysoké číslo. Také uživatelů marihuany je čím dál víc a stoupající tendence obliby CBD produktů také nahrává našemu parfému Haze…
Jaký je váš neoblíbenější a jaký nejraději volí Anaïs?
Mám rád první, kterým byl právě Haze, ale elegancí a šik aspektem mi osobně konvenují i dřevité, kouřové Ink a Smoke. Anaïs má jednoznačně nejraději kávový Awake, ten je z řady gurmánských vůní, kam patří ještě Dark připomínající čokoládu. Temný je ale i Night, který je hodně živočišný, základem je pižmo.
Konzultujete své vůně s jinými, konkurenčními „nosy“ parfémářů?
Nikdy jsem mezi námi nepociťoval nějakou nepříjemnou rivalitu, naopak, jsme taková široká rodina. S většinou jsme dobří kamarádi, vyrůstali jsme spolu nebo jsme spolu pracovali či možná v budoucnu budeme.
Je to malý svět, v kterém se všichni dobře znají. Nedávno jsem o své práci diskutoval s Francisem Kurdjianem při společenské večeři konané ve vile La Colle Noir, která patřila Diorovi.
Jak vidíte budoucnost niche parfémů, může ještě dojít vůbec k nějaké jejich evoluci?
Neodvažuji si hádat v horizontu pěti nebo deseti let, ale v roce 2023 předpokládám, že se velkým trendem stane vanilka. Mé predikci odpovídá i naše chystaná novinka, kterou plánujeme uvést v květnu. Těšte se.
