V Praze provozuje tři rozjeté restaurace, ale v poslední době vymyslel podnikatel Jurij Kolesnik i zcela nový tip zážitku – zve hosty na bohaté obědy k sobě domů.
Začíná to obvykle nevinně. „Potkám hosta v restauraci, pobavíme se a cítím, že jsme na stejné vlně. Potkáme se podruhé a pokud ten pocit nezmizí, pozvu ho domů,“ vysvětluje Jurij Kolesnik.
Skupinu podobně naladěných hostů pak uvítá a společně hodují. Ale není to žádný vedlejší byznys, jen Kolesnikova dobrá vůle, zábavná kratochvíle – říkejte tomu, jak chcete.
Sám podnikatel to popisuje takto: „Je to existenční popud. Vyrůstal jsem v přímořské Oděse, multikulturním místě, kde žijí již pár století Ukrajinci, Italové, Řekové, Bulhaři a Rusové pohromadě. Běžné je zvát přátele přátel na oběd či večeři.“
V době, kdy řada restauratérů přemýšlí, jak ve složité době ušetřit či si naopak přivydělat, se rozhodl Kolesnik pro zcela nezištnou aktivitu, která mu nepřinese nic hmotného, ale to neznamená, že by ho neobohatila.
„Nejde to racionálně vysvětlit. Prostě to chci a mohu. Mám vnitřní potřebu. Možná kvůli tomu, že ve svých třech restauracích nemám možnost se napřímo starat o hosty. Takhle si svou potřebu kompenzuji a neskutečně si to užívám,“ přibližuje Kolesnik.
Pochází z Ukrajiny, ale už přes dvacet let žije v Česku. Skoro stejnou dobu provozuje restauraci La Veranda na Starém Městě, před deseti lety přibyla útulná Babiččina zahrada v Průhonicích a čtyři roky funguje vinohradské The Bistro. Na rodné Ukrajině provozoval dalších sedm podniků, po vypuknutí války mu zbyly jen dva.
Příbuzné a kamarády hostí doma už dlouho, ale v poslední době měl pocit, že chce zkusit ještě něco jiného. „A když jsem to sdělil své paní, připomněla mi, že východní filozofie, k níž mám blízko, doporučuje jednou do měsíce nakrmit nejen rodinu, ale i cizí lidi. Udělá to dobře vám i pozvaným a zároveň přispívá k rozšiřování okruhu lidí, se kterými se člověk inspiruje novými názory a pohledem na svět,“ vypráví.
A tak k sobě zve buď hosty, s nimiž se dá do řeči v restauraci, své známé nebo klidně lidi, které potká při venčení psa. „Pokud se jedná o známé nebo přátele, mohou si vzít s sebou své kamarády. Důvěřuji jejich výběru,“ doplňuje.
Vybrané skupině pak oznámí, co se chystá vařit a vyptá se na jejich případné alergie. Nechá je, ať si dle libosti vezmou víno, které jim chutná, neboť on alkohol příliš nevyhledává.
„Pak nakoupím a uvařím. Většinou předkrm či polévku a hlavní chod. Jídla jsou prezentovaná na domácí italský způsob. Vše do velkých mís, uprostřed stolu a probíhá takzvaný sharing. Popíjíme, mluvíme a socializujeme se. Vyměňujeme si názory a je to povznášející,“ popisuje.
Servíruje se obvykle regionální menu z různých částí světa, k němuž Kolesnik posbíral inspiraci na svých častých gastrovýletech. „To mě na tom baví nejvíc: že mohu své poznatky a recepty předat dále a udělat tím radost lidem i sobě,“ přibližuje.
Podobných obědů zatím hostil několik, pořádá je zhruba jednou měsíčně. Zúčastnit se ho může každý, ale jak říká Kolesnik: „Nejprve musí přeskočit jiskra.“ Pokračovat ale plánuje ještě dlouho a chystá podobnou aktivitu zavést i v Babiččině zahradě.
„Představuji si, že jednou měsíčně babičkovským způsobem na kamnech ve světnici připravím světový regionální pokrm. Kdo ho bude chtít ochutnat, bude mi ctí.“
29. 7. 20234 min
Ondřej Novotný
redaktor a editor ForbesLife.cz
Osm let strávil v deníku MF DNES, pak se obrátil k psaní magazínovému. Věnuje se cestování, gastronomii, designu, hodinkám a dění na streamovacích službách, o kterém si povídal i s Ridleym Scottem či Austinem Butlerem.
