Vydražit si historickou motorku nebo automobil v Česku není úplně běžné. Trh je malý, takže byznys s veteránskými stroji probíhá místo aukcí většinou přímo mezi majiteli a kupujícími. Pavel Kočí se to před lety rozhodl změnit. A uspěl.
Nejlepším důkazem, že i v Česku se dají prodávat veterány prostřednictvím aukčního licitátora, bude sobotní návštěva výstaviště v Lysé nad Labem, kde 11. listopadu proběhne burza Retro Garáž – akce, kterou navštěvuje přes tři a půl tisíce lidí, a která skončí aukcí dvacítky strojů převážně československé výroby.
Pokud se všechny prodají, prodávající domů odjedou s až patnácti miliony korun.
Retro Garáž o sobě dala pořádně vědět před dvěma lety, kdy se na její aukci vydražila světle zelená Škoda 100 de Luxe z roku 1974, určená pro švédský trh. Najeto měla jen šestnáct set kilometrů, vyvolávací cena byla 350 tisíc. Výsledná částka – 1,85 milionu korun.
Podobné kousky má pořadatel Retro Garáže Pavel Kočí přichystané i pro aktuální aukci. Jedním z nich je Škoda 105 s osmi sty najetými kilometry z roku 1985. „Její majitel ji koupil a zavřel do garáže,“ popisuje Kočí.
Nejdražší položkou na dvacetibodovém seznamu aukce je Tatra T700 z roku 1996 s vyvolávací cenou 1,75 milionu. Kočí odhaduje, že by se se mohla prodat i za víc než tři miliony. Raritou je i jediný vyrobený kus předválečné sanitky značky Wikov s vyvolávací cenou 850 tisíc korun.
Kočí ale nesází jen na auta, protože motocykly značek Jawa nebo Stadion nepřestávají táhnout. Na dražebním seznamu aktuálně nejvíc svítí tři různé typy stroje Jawa 500 OHC, u nichž se vyvolávací cena pohybuje mezi 650 až 790 tisíci korunami. Pokud se prodají, cena za každou z motorek nejspíš přeskočí milion korun.
Na místě licitátora bude stát právě muž, který Retro Garáž založil. „Mít vlastní aukční síň a pořádat aukce veteránů mě napadlo někdy během studií na vysoké škole ekonomické. Tehdy tu nic takového nebylo a já se kolem veteránů motal odmala,“ vzpomíná Kočí, dnes obchodní ředitel firmy zastupující v Česku značky Fiat, Alfa Romeo a Jeep, na dobu před dvanácti lety.
Jako student ale neměl na pronájem prostorů a uspořádání aukce peníze. Šel na to tedy jinak.
V tu dobu se začínaly rozjíždět sociální sítě a Kočí si založil facebookovou stránku Retro Garáž, kam začal dávat fotografie historických aut a motorek.
„Tím jsem si začal budovat fanouškovskou základnu, protože jsem počítal s tím, že následně přes ni budu schopný komunikovat budoucí akci,“ vysvětluje. Během roku nabral komunitu s deseti tisíci fanoušky. Dnes už jich má na Facebooku čtyřikrát víc a dalších více než sedm tisíc na Instagramu.
Foto Václav Šlauf / MAFRA
Do pořádání aukce se ale nepustil ani poté. Zvažoval výstavu, jenže se mu její model nezdál jako dlouhodobě udržitelný. „Dělám obchod a baví mě obchod. Výstava se rychle vyčerpá, protože je tu omezený počet vystavovatelných strojů a po pár letech už nemáte co nabídnout,“ konstatuje.
Výsledkem tak byla veteránská burza. Ty v Česku, zemi kutilů a sběratelů i v oblasti motorismu, obecně fungují dobře.
„Jde o akci orientovanou na prodej, což je to pro návštěvníky zajímavé, protože nikdy nevíte, co tam prodejci přivezou. Proto na ni chodí opakovaně. Jen se typicky konají někde na letištích nebo na loukách, kam sice přijedou tisíce lidí, ale prostředí je šílené,“ říká Kočí.
Když měl obsah, bylo ještě potřeba najít místo. A s ohledem na dobrou dostupnost z různých směrů i přijatelnou cenu za pronájem padlo rozhodnutí udělat první burzu v roce 2017 na výstavišti v Lysé nad Labem, kde Retro Garáž probíhá dodnes.
Akce se tehdy ještě obešla bez aukce a prodejci se všemi možnými díly i jednotlivými stroji obsadili jednu halu ze tří. Návštěvníků přišlo 1700, což bylo nad Kočího očekávání. „Druhý ročník už jsme prodejci zaplnili tři haly a na první aukci jsme dražili zrezivělou Škodu 105. Prodala se za čtyři tisíce korun,“ vzpomíná pořadatel.
Od té doby v aukcích postupně zvyšoval počet motorek i aut a rostla také jejich kvalita a tím i vyvolávací cena. Dnes zájem majitelů nabídnout svůj stroj do aukce převyšuje ochotu Kočího je na dražební seznam zařazovat, a musí tak vybírat.
Pořád ale zůstává věrný hlavně strojům s československým původem. Je v tom podle něj i trošku pragmatického přístupu, protože je po nich největší poptávka. Finální cenu pak mnohdy zvyšuje nostalgická hodnota, která u zahraničních značek chybí.
„Pokud jde o výběr aut do aukce, je v tom moje intuice, ale nabízené kusy samozřejmě konzultuji i s kolegy a známými z branže, kteří mi pomáhají s odhadem, o co by mohl být zájem. Daří se mi ale trefovat do vkusu dražitelů, protože máme devadesátiprocentní úspěšnost prodejů,“ hodnotí Kočí, který se snaží jít s každou další aukcí o něco výš s nabídkou.
Zatímco na jaře vydražil stroje za sedm milionů, teď to může být i víc než dvojnásobek. Z finální kladívkové ceny mu pak prodávající hradí desetiprocentní aukční poplatek.
Vždy na jaře a na podzim pořádanou Retro Garáž má Kočí vedle své práce manažera někde na pomezí koníčku a příjemného přivýdělku. Umí si ale představit, že se aukcím veteránů bude věnovat naplno – naznačila to nedávná motoristická výstava Prague Car Festival.
„Za ní nestojíme, ale s pořadateli jsme se dohodli, že pro ně uděláme aukci zahraničních strojů na klíč a perfektně se to povedlo. Prodalo se všechno,“ pochvaluje si.
„Vedle Lysé, kde se letos bude poprvé dražit i přes portál Aukro, jsme tak dali základ nové noze našeho byznysu, která má do budoucna veliký potenciál. Trh se zahraničními auty je větší, s hodnotnějšími auty a mladší klientelou,“ uvažuje Pavel Kočí závěrem.
