Oblíbený festival Slavonice Fest se letos vrací v plné polní. Po loňské covidem okleštěné třídenní verzi Torzo, o které se do poslední chvíle nevědělo, zda vůbec proběhne, se návštěvníci znovu dočkají zábavy, jaké uvykli v předchozích letech.
Od 4. do 8. srpna se v městečku na Jindřichohradecku budou promítat filmy a bude se koncertovat, besedovat i vystavovat nejen přímo ve Slavonicích, ale i v nedaleké Maříži a rakouském Fratres. I letos měl přitom festival namále. Na vině tentokrát nebyla pandemie, ale spor mezi místní radnicí, která začala porážet zdravé městské stromy, a odpůrci masivního kácení.
Bára a Ondřej Trojanovi, zakladatelé a pořadatelé festivalu, kteří do Slavonic jezdili už v osmdesátých letech s divadlem Sklep a před deseti lety si tu na náměstí koupili dům, se totiž k odporu důrazně připojili.
Město vykácelo v tichosti několik vzrostlých stromořadí a jen na poslední chvíli se skupině nadšenců díky znaleckým posudkům podařilo zastavit likvidaci březové aleje a sakur na náměstí. Vzápětí se festival po sedmi letech dočkal ze strany města nových podmínek.
Zatímco do loňského roku pořadatelům město přispívalo, letos po nich chce komerční nájem za pronajaté městské prostory. „Jsou to náklady navíc a díra do rozpočtu zhruba 180 tisíc korun, ale stejně jako o finance jde v tomhle případě i o princip,“ vysvětluje Bára Trojanová.
„Festival přináší do města peníze. Například ubytovací zařízení jsou beznadějně vyprodaná nejen ve Slavonicích, ale i v okolí,“ dodává a připomíná, že mnohým restauracím přinese festival bezmála třetinu tržeb celé prázdninové sezony.
Navzdory situaci Trojanovi festival chystají. Obrovskou motivací jsou návštěvníci – zatímco při prvním ročníku v roce 2014 jich byly dva tisíce, předloni desetinásobek. Vzpruhou je i vstřícný postoj mnoha místních podnikatelů a podnikatelek, kterým akce přináší klienty.
Foto Jakub Cajthaml
Začátky byly podle Báry Trojanové tak trochu punk. „Nevěděli jsme, do čeho jdeme, a první čtyři roky prodělávali. Když jsme tu ale koupili dům, Ondřej si usmyslel, že musí městu něco přinést, kulturně ho obohatit,“ vypráví s úsměvem Bára o několikamilionové ztrátě.
„Přijížděly kapely jako Mig 21, Tata Bojs, jedno známé jméno střídalo druhé, promítaly se skvělé filmy, byl to jeden velký kulturní mejdan,“ vzpomíná na začátky, kdy o akci vědělo jen málo lidí.
Od roku 2017 se situace začala lepšit. Festival v létě 2019 skončil v mírném plusu a do černých čísel se dostal paradoxně i loni při pandemii, kdy byli organizátoři nuceni uspořádat promítání filmů jen na jednom místě a na programu byl pouze jediný koncert.
Celá akce, kterou zajišťuje desetičlenný tým spolu s brigádníky, má rozpočet okolo šesti milionů korun. Třemi sty tisíci na ni přispívá ministerstvo kultury, stovkou tisíc Jihočeský kraj a čtvrtmilionem korun hlavní partner, kterým je PlayStation.
Festival zároveň finančně podporuje celá řada menších partnerů – firem a soukromých osob – a peníze získali pořadatelé také z Fondu malých projektů evropského programu Interreg Rakousko, který na festivalové pásmo Zase spolu/Wieder zusammen věnoval 490 tisíc korun.
Akce se totiž odehrává na obou stranách hranice: v rakouském městečku Fratres letos umístí a sám zahájí svoji výstavu sochař Jaroslav Róna.
„Slavonická radnice tento rok přispěla nulou, přestože v minulých letech dávala sto tisíc korun, které ale vždy festival utratil za nákup služeb od města nebo finanční dary školám za pronájmy prostor a podobně,“ konstatuje Bára Trojanová a dodává, že za tuto částku navíc město dostalo díky festivalu každoročně celorepublikovou propagaci.
Foto Jirka Jansch
„Přinášíme do města spoustu peněz a příležitostí. Jen brigádníkům, což jsou obvykle místní mladí, zaplatíme zhruba tři sta tisíc korun za pomoc při organizaci festivalu na místě,“ vypočítává Trojanová.
Zhruba čtyřiceti procenty se na rozpočtu akce podílí prodej vstupenek a akreditací. Pro letošek museli pořadatelé o něco zdražit: celofilmová akreditace tak přijde na 2400 korun, vstupné na všechny akce je o 800 korun dražší. Deset procent rozpočtu pak tvoří příjmy z gastroprovozů – festival získává od partnerů nápoje a jídlo a to pak prodává.
Malé město s historickým náměstím díky festivalu na začátku srpna ožívá jako v žádnou jinou roční dobu. Atmosféra je velmi uvolněná, po kině nebo koncertu chodí návštěvníci do restaurací a večer pokračují v barech, kavárnách a vinárnách u skleničky.
Tahákem by letos měly být koncerty Radůzy, Karla Plíhala, Bert & Friends nebo kapely THIS s Vojtou Kotkem. Promítat se bude mimo jiné Šarlatán, Nabarvené ptáče, které doplní besedou Václav Marhoul, a k vidění budou nové filmy, které z pláten na čas odsunul covid, premiéry České televize, či dokument o Karlu Schwarzenbergovi Cesta lesem.
Slavonický festival je prostorem pro sebevyjádření
Jen kdyby tu ve Slavonicích bylo víc postelí – bydlet se dá i v kempu pod stanem a hosty z okolí svážejí festivalové autobusy, ale podle Báry Trojanové sem přijíždějí hlavně lidé, kteří už neřeší, za kolik budou bydlet, ale kde. A všichni by nejradši na malebném náměstí. Jenže to není nafukovací.
„Hlavním problémem, který si Ondřej při koncipování festivalu nechtěl připustit, je tragicky nedostatečná ubytovací kapacita Slavonic a blízkého okolí,“ konstatuje Bára. Úvahy o tom, že by jako rodina investovali do výstavby nebo rekonstrukce hotelu či penzionu, odmítá, i když připouští, že manžel o tom chvíli uvažoval.
Trojanovi ve svém živlu | Foto Bára Lockefeer
Problém je podle ní v tom, že po zbytek roku jsou Slavonice i přes svou cyklisty a běžkaři oblíbenou polohu v krásné přírodě spíš ospalým koutem. Bára i Ondřej Trojanovi ale doufají, že i díky jejich festivalu se ho podaří probudit.
