Oblečte si helmy, zapněte pásy a zažehněte motory. Právě vyšla zřejmě nejočekávanější hra letošního roku. Její autor, americké studio Bethesda, platí v oboru za jedno z největších jmen a má za sebou obrovské množství peněz. Na své poslední hře navíc pracovalo déle než sedm let – očekávání tak nemohla být větší. Podařilo se jim dostát?

Vyložím hned na začátku karty na stůl: Starfield je rozhodně dobrá hra. Není bohužel skvělá a už vůbec ne bez chyby, ale co je důležitější, není pro každého. A to ani pro každého, komu by mohla na první pohled učarovat.

Největší problém Starfieldu je totiž v tom, že v mnoha lidech pravděpodobně vzbudí očekávání, která nakonec nedokáže naplnit.

Z trailerů jste mohli například snadno získat dojem, že vás čeká hra, ve které budete po boku neohrožené posádky křižovat vesmírem na palubě své lodi a objevovat jeho nejtajnější zákoutí. A byť je to technicky pravda, velmi rychle zjistíte, že cestování vesmírným korábem v téhle hře slouží hlavně k tomu, abyste se dostali z jedné planety na druhou.

Občas vás tuhle přepadnou piráti nebo támhle v kosmu pozdraví manželský pár na meziplanetární dovolené, ale jinak vás ve vesmíru mnoho objevování nečeká.

Nemůžete dokonce ani sami přelétávat z jednoho konce slunečního systému na druhý, natož mezi nimi. Stejně tak nemůžete vlastnoručně přistát na planetě. Vše se odehrává stisknutím tlačítka, po kterém následuje animace. 

Zkrátka, k vesmírnému simulátoru má Starfield daleko. Vaše loď je spíš putovní základna, ve které si čas od času odbudete dvouminutový souboj s piráty.

Stejně tak vás možná překvapí, jak uzavřeně Starfield občas působí. Rozlehlý a otevřený svět je tady totiž tak trochu iluze. V marketingových materiálech se sice dočtete, že na vaši postavu čeká ve hře přes tisíc planet, ale nenechte se mýlit. Drtivá většina z nich není nic víc než velmi podobně vyhlížející pustina, na které je poznat, že ji vygeneroval počítač. 

Prvních několik planet, které objevíte, vám tak možná vyrazí dech, ale brzy se tenhle pocit omrzí. Příliš situaci nepomáhá ani fakt, že počítač, který tu pustou krajinu vyrobil, na ni také zpravidla rozmístil několik neustále se opakujících budov a pár dalších zajímavostí, které podle něj nesmíte minout.

Když už ale podesáté osvobozujete z rukou těch samých vesmírných pirátů na chlup stejnou továrnu na helium, začíná se dostavovat frustrace.

Brzy se tak možná na objevování nových planet přestanete těšit a začnete tíhnout hlavně k místům, která ručně vyrobil člověk. A to je v podobné hře velká škoda.

Graficky to také není vždycky samá sláva. Ve vesmíru dokáže být hra až neskutečně nádherná, ale jakmile se na obrazovce objeví nějaká postava, konkrétně její obličej, okamžitě jsou vidět nedostatky postaršího enginu, kterého se studio tvrdohlavě odmítá vzdát. Byť je i tady situace trochu lepší než v jeho starších hrách.

Ne, Starfield rozhodně není nejlepší hra svého druhu, která kdy vznikla. Pokud vaše srdce lační po vesmírném simulátoru s propracovaným soubojovým systémem, sáhněte raději po titulech, jako jsou Elite: Dangerous nebo Star Citizen. 

Pokud chcete objevovat lidstvu dosud neznámé planety a užívat si rozmanitost vývojáři vytvořeného vesmíru a korzovat přitom v kosmu svou vyšperkovanou lodí, lepší volbou možná bude No Man’s Sky.

Komu ale můžu tuhle hru doporučit opravdu s klidným srdcem, to jsou fanoušci RPG neboli her na hrdiny. A možná ještě konkrétněji fanoušci her na hrdiny od studia Bethesda. 

Už od oznámení Starfieldu před sedmi lety kolují internetem škodolibé vtípky, že zkrátka půjde o Skyrim ve vesmíru. Tedy že vývojáři jednoduše svoji nejúspěšnější hru přestěhovali z fantasy prostředí do chladného meziplanetárního prostoru.

A světe, div se, přesně tak na mě skutečně Starfield působí. Nejsem si ale jistý, jestli jsou namístě pošklebky. Hře je díky tomu totiž stále vlastní to, co dělá hry od Bethesdy hrami od Bethesdy. Ať už totiž ve Starfieldu zahnete kamkoli, něco tam na vás pravděpodobně čeká. 

Nejspíš to bude jeden ze stovek, či spíš tisíců úkolů, které jsou často zábavné nebo alespoň něčím podivné. Možná to bude jedna z nekonečných zástupů nehratelných postav s vlastním kouskem příběhu, občas zajímavějším, občas nudnějším.

Dost možná narazíte na začátek jedné z desítek příběhových linií, nebo na nové lodě, zbraně či nepřátele. Ale téměř jistě na vás za tím pomyslným rohem čeká neustávající příval vtipných nebo zajímavých okamžiků. Byť jsou od sebe ve Starfieldu přece jen o trochu vzdálenější, než jsme u Bethesdy zvyklí.

Co naopak nepřekvapí, jsou otravné věci, které jsou s hrami tohoto studia už léta spojené. Třeba fakt, že na vás za každými druhými dveřmi čeká načítací obrazovka. Vážně? V roce 2023?

Shrnuto a podtrženo – žádná revoluce se tady nekoná, ale takřka všechno, co máte rádi ze starších her tohoto amerického studia, je tady znovu. Jen je to trochu naleštěnější a téměř pokaždé lepší.

Starfield je rozsáhlejší než Skyrim, soubojový systém je tu lepší než ve Falloutu 76 a oproti Falloutu 4 zase zmizel zjednodušený systém konverzací. Díky bohu za to.

A návdavkem je tady spousta věcí navíc, z nichž některé se povedly víc a některé míň. Líbí se mně třeba nový systém vylepšování postav, který kombinuje klasické hry tohoto žánru se systémem Skyrimu, kdy musíte schopnost používat, abyste se v ní mohli zlepšit.

Naopak nemůžu vystát otravné ovládání inventáře a vůbec celé uživatelské rozhraní. To je zkrátka jedno z nejhorších, které jsem za poslední léta viděl. A nechtějte, abych začal mluvit o pro mě nepochopitelné skutečnosti, že ve hře nejsou žádné mapy.

Přesto je Starfield dost možná moje nejoblíbenější hra od Bethesdy vůbec. Byť se podezírám, že to je převážně tím, kde se odehrává.

Co se mně totiž na Starfieldu líbí nejvíc, je fakt, že jde o hru poměrně uvěřitelnou. Téměř všechno se zdá být zakotvené v současné vědě, a když naši vědci vymyslí, jak cestovat podstatně rychleji než světlo, člověk by i uvěřil, že za pár stovek let může lidstvo a jeho život v kosmu takhle nějak vypadat.

Nejsou tu žádné teleportéry, fotonová torpéda nebo replikátory. Vše působí relativně realisticky, a možná i proto pro mě bylo snadné se vžít do života mé postavy. A díky tomu si o to víc užít hlavní příběh, ale i postranní zápletky, které jako vždy patří mezi nejlepší část her od Bethesdy.

Stejně tak mám pocit, že vaše rozhodnutí mají často vliv na další situace, na které během hry narazíte, a že v konverzacích nezřídka záleží na tom, jestli jste místní policajt, nebo psanec hledaný v šesti systémech.

Také musím vyzdvihnout možnost postavit si na míru vlastní loď. Člověk si s jejím designem může skutečně vyhrát, byť samotná loď není zase až tak důležitou součástí hry, jakou mohla být.

Skvělá je také hudba a je namístě zmínit i fakt, že jde pravděpodobně o hru s nejméně bugy, kterou zatím Bethesda vydala. Byť ani tady jich není málo. Velmi rychle si třeba zvyknete na to, že postavy, se kterými se bavíte, často koukají všude možně, jen ne na vás.

Starfield je zkrátka zábavná hra, která má svoje problémy, a není takovou revolucí, jakou od ní leckdo čekal. Nejdůležitější ale je, že se mně do jejího světa chce stále vracet. 

Hlavní příběhová linka hry zabere několik desítek hodin. A pak už záleží jen na vás, jak dlouho si chcete tohle vesmírné pískoviště dál užívat. A já tu chuť stále mám.

Když se smíříte s tím, že Bethesda, kromě jeho zasazení do vesmíru, se Starfieldem příliš neriskovala, čekají vás bez nadsázky stovky hodin zábavy. Ta bude sice hodně podobná tomu, co už jste dost možná zažili ve Skyrimu nebo Falloutu 4, ale jak už jsem psal, to nemusí být nutně na škodu.