Tohle je příběh o odvaze, odhodlání, štěstí, dobré povaze, a taky příběh o plyši, mohéru a korálkových očích, které už v době svého vzniku dokázaly vydělávat miliony dolarů.
Příběh Margarete Steiff přitom nezačal zrovna moc optimisticky. Holčička narozená 24. července 1847 v německém Giengenu jako třetí ze čtyř dětí majitele místní stavební firmy totiž jako osmnáctiměsíční batole prodělala vážnou, pro děti často smrtelnou nemoc – dětskou mozkovou obrnu. Přežila, ale zůstala doživotně ochrnutá, upoutaná na kolečkové křeslo. Špatnou hybnost měla i její pravá ruka.
Pro dívku v polovině devatenáctého století takový zdravotní stav v drtivé většině případů znamená katastrofu, život zcela bez vyhlídek a prakticky na okraji společnosti. Malá Margarete je ale i přes svůj hendikep veselé, živé dítě s nebojácnou, temperamentní povahou. S podporou tří sourozenců pro ni nic není nemožné. Podněcuje vrstevníky ke hrám i s jejím vozíkem, je kreativní, vtipná a v partě svých malých společníků oblíbená.
Když začala navštěvovat školu, překvapila pronikavým intelektem. Jde jí výborně matematika, geometrie, projevuje obchodního ducha, ale i empatii a dobrou schopnost jednat s lidmi. I s těmi, kteří k ní mají kvůli jejímu postižení ostych.
Vyjedná si pomoc s vynesením do schodů ve školní budově, nebojácně oslovuje kolemjdoucí, projevuje bystrost a pozitivní přístup k životu. Zároveň nechce být závislá na druhých víc, než je nezbytně nutné. Už v útlém mládí proto začne vydělávat peníze – třeba hlídáním dětí v rodinách, kde musí oba rodiče pracovat.
Margarete děti miluje a ráda si s nimi hraje. Brzy se stane mladou tetičkou a chůvou drobotiny v širokém okolí. Zajímá se o hru a hračky. Mnohé jí přijdou pro malé děti tvrdé a nepoddajné.
Hračky jsou tehdy hlavně zmenšeninami věcí dospělých – dřevění koníci, hrací obruče, kočárky s panenkami v miniaturním oblečení, maličké pokojíčky s miniaturním nábytkem a nádobíčkem. Vše je krásné, ale snadno rozbitné a nepříliš zvoucí k pomazlení. To vynahrazují jen hadrové panenky.
Margarete se rozhodne, že se chce naučit šít. Doma jí to kvůli nemocné ruce rozmlouvají, ale Margarete si prosadí dvou. Lehké zlepšení jejího zdravotního stavu nastane po rehabilitačních pobytech v lázních a dětské klinice v Ludwigsburgu. Dívce se daří rozhýbat nemocnou ruku a cesta k šití je otevřená.
Začne navštěvovat kurzy pro švadlenky a za peníze vydělané hlídáním dětí zakoupí první vlastní šicí stroj. Aby ho mohla energicky pohánět setrvačníkem, sedí u něho obráceně. Pracuje tak převážně silnější levou rukou, slabší pravou si jen pomáhá.
Když rodiče vidí nadšení a chuť do práce své dcery, o níž si nikdo nepomyslel, že dokáže být soběstačná, začnou ji podporovat. Po vyučení ji pomohou zařídit v jejich domě malý ateliér a obchod s krejčovskou dílnou.
Její specializací je výbava pro nevěsty. Margarete šije ubrusy, ložní prádlo, záclony i závěsy, dámské spodničky a s radostí též šatičky pro miminka, o kterých ví, že je sama kvůli svému postižení nikdy nebude moci mít. Brzy má zákazníků víc, než zvládne obsloužit, a najímá si do dílny švadleny i další pomocnice.
Díky své kreativní povaze a talentu pro techniku zkonstruuje i převratnou vymoženost sama pro sebe – rampu, díky níž se může pohybovat do patra nebo překonávat schodiště.
V sedmdesátých letech devatenáctého století je Margarete už zcela finančně nezávislá. Díky svému podnikatelskému talentu a ctižádosti stále přemýšlí dopředu. Na radu svého bratrance otevře vedle krejčovství i vlastní obchod s plstěnými látkami, buduje si nové obchodní kontakty. Jemná vlněná plsť je mimořádně oblíbeným materiálem, šijí se z ní módní oděvy, ale též dekorace do domácnosti.
Margarete, podporovaná bratrancem Adolfem, který sám s textilem podniká, rozvíjí agilně svůj byznys. Nejprve šije oblíbené polštářky, příruční kapsáře, povlaky a dekorace do domácnosti, pak v jednom módním časopise pro švadleny objeví střih na slona z filcu.
Figurka vycpaná střižní vlnou má sloužit jako dekorativní jehelníček pro švadleny, ale Margarete zjistí, že se roztomilý plstěný slon líbí jejím synovcům a neteřím – do dílny za ní docházejí jak dcery a synové jejích sester, tak i synkové bratra Fridricha, který Margarete s vzkvétajícím podnikáním pomáhá. Fritz má synků rovnou šest a v tomhle příběhu budou ještě mít svoji roli. Tetu Margarete všichni milují.
O Vánocích 1880 nabízí Margarete svým zákazníkům plstěné slony jako hračky pro jejich děti, obdaruje i všechny děti v rodině. Odezva je obrovská, měkké „mazlící“ hračky na trhu zcela chybí. Sloník s dekorativní dečkou na zádech vyvedený v různých barvách se stane prodejním hitem. Během tří týdnů prodá Margarete stovku nových plstěných slonů.
Sourozenci, nadšení reakcí svých dětí, motivují Margarete, ať sloníka představí na trhu v nedalekém městě Heidenheim. Dva pytle se prodají během jediného dne.
Poptávka stoupá a tak se Margarete začne orientovat na hračky, k nimž měla vždycky pozitivní vztah. Vedle slonů navrhne prototypy dalších plstěných zvířátek – její dílna vyrábí kočičky, pejsky, koníky, ale i exotičtejší tvory, jako jsou žirafy, velbloudi, opičky nebo lvi. Z malé dílny se stává továrna a Margarete, která cítí úspěch, založí firmu Margarete Steiff GmbH.
V roce 1883 už se její hračky prodávají v několika velkých německých městech, poptávka stále roste. V roce 1886 kupuje Margareta plsť za 1460 marek, v roce 1888 za 2700 marek a v roce 1890 už za 5070 marek, což je v té době malé jmění.
Mezitím jí její bratr postaví velký dům s továrnou a prostorem na bydlení. Margarete se tu může pohodlně pohybovat, místnosti nemají prahy, všude jsou rampy a široká futra, v dílně je mezi šicími stroji dostatek prostoru pro pohyb jejího vozíku.
Je tu i obchod s proskleným výkladem – první takový ve městě. V roce 1892 už Margarete vydává první obrázkový katalog, který na 22 stranách obsahuje kompletní nabídku 256 druhů hraček značky Steiff, které se dají objednat poštou.
O rok později už je továrna zapsána do obchodního rejstříku jako Margarete Steiff Filzspielwaren fabrik Giengen/Brenz a její výrobky představeny na uznávaném veletrhu průmyslu, obchodu a řemesel v Lipsku.
Tržby firmy, která tou dobou zaměstnává už několik desítek lidí, činí 12 tisíc marek za filcové zboží a 28 tisíc marek za hračky.
Synové Friedricha Steiffa dospěli a hned pět z nich, Richard, Franz, Hugo, Otto a Paul, se rozhodne do tetina podniku nastoupit. Nejbližší vztah má Margareta s Richardem. Vystudoval umělecká řemesla na uměleckoprůmyslové ve Stuttgartu a kresbu ve Velké Británii a Margareta jej od roku 1897 zaměstná jako vrchního designéra.
Richard má velký talent nejen na kresbu – ve volném čase během studií v Londýně chodil kreslit zvířata do místní ZOO – ale také na konstrukci nových prototypů. Své kresby ze studií používá jako inspiraci.
Richardovi bratři, vystudovaní konstruktéři, inženýři a podnikový ekonom, se zapojí do obchodní části firmy, Richard navrhuje s podporou své tety nové a nové prototypy hraček. A pracuje i jako obchodní zástupce firmy na veletrzích.
Pětice bratrů se stane hybnou silou další expanze rodinné firmy. Inovují výrobní závod, rozšiřují fabriku, podporují nejen prodej, ale i reklamu, produkci a celkový chod továrny. V roce 1900 má firma Steiff obrat přes 90 tisíc marek, její katalog obsahuje 500 druhů hraček a vychází v němčině, angličtině i francouzštině. Hračky německý závod z Giengenu zasílá do poloviny Evropy.
Margarete trvá na vysoké kvalitě. Její hračky jsou precizně zpracované, lehké, hebké, měkké a čisté, vedle ovčí vlny se na jejich výplň používá i vlna dřevitá, šití je precizní, jak se sluší na vyučenou švadlenu a krejčovou.
Tou dobou Richard přijde s přelomovým nápadem. Jedním ze zvířat, které závod dosud nevyrábí, je medvěd, zvíře, které Richard miluje a na svých výletech do ZOO jej skicoval nejčastěji. Margarete nápad zaujme. Blíží se další ročník jarního veletrhu v Lipsku 1902 a nové modely budou potřeba. Richard ve spolupráci s tetou přijde i s novým designem.
Zvířátko má pohyblivé nohy a ruce uchycené na drátkách. Novinka se Margarete nesmírně líbí a navrhne, aby místo plsti byla na výrobu použita mohérová plyš – nedávno totiž za dobrou cenu odkoupila velké množství toho materiálu. Medvěd ze zlatohnědého plyše s pohyblivými tlapami, očima ze skleněných korálků a vysoký bezmála půl metru – to musí být hit!
Jenže hračka je kvůli novým výrobním metodám i použitému materiálu dosti drahá a přijetí v Lipsku proto rozpačité. Už to vypadá, že medvěd zůstane smutným mementem a výroba stovky medvědů na veletrh chybou. Jenže pak zasáhne náhoda a zdánlivý neúspěch se obrátí v triumf.
Poslední den veletrhu se ale u Margaretina stánku objeví americký obchodník, velkého, pečlivě ušitého zlatého medvěda si prohlédne – a koupí jich celou stovku. A dalších tři tisíce objedná!
Onen neznámý obchodník je Hermann Berg, nákupčí velkého amerického obchodního domu s hračkami Borgfeld, tehdy velmi slavného v rostoucím New Yorku.
Berg, který měl německé kořeny, dostal za úkol na starém kontinentě, známém výrobou luxusních hraček, zajistit sortiment, který ohromí i nového amerického prezidenta. Na jeho počest totiž obchodní dům chystal velkou slavnost.
Tím prezidentem byl Theodor Roosevelt, veřejnosti i přátelům známý jako Teddy.
S Rooseveltem se pojila jedna tiskem dobře popsaná událost. Roosevelt na jednom slavnostním lovu odmítl zastřelit medvídě, chycené jiným lovcem a přivázané pro pohodlí prezidenta na dlouhém oku. Roosevelt praktiku střílení medvědic a medvíďat odsoudil a list Washington Post událost popsal v rozsáhlé reportáži, doprovozené karikaturou od populárního kreslíře Clifforda K. Berrymana.
Na ní je „Teddy“ Roosevelt ztvárněn s medvědem – a kresba se stala ikonickým symbolem. K prezidentu Rooseveltovi prostě od té chvíle patřil medvěd jako jakýsi atribut jeho dobroty a přátelské povahy.
Když proto obchodník Hermann Berg v Lipsku u stánku firmy Steiff uviděl krásné plyšové medvědy, bral to jako znamení zhůry. Co jiného představit na slavnosti na počest prezidenta Roosevelta, než plyšového medvěda.
Firma Steiff nejen že zvládla v termínu dodat tři tisícovky medvědů na americký kontinent, ale souhlasila, aby se jejich medvědovi začalo ve Spojených státech přezdívat „Teddy bear“ dle prezidenta Roosevelta, který k tomu udělil pobavený souhlas.
Plyšoví medvědi se stali v Americe naprostým hitem nejen mezi Rooseveltovými příznivci. Firmu Steiff čekala v Nové světě jízda, o které dáma v kolečkovém křesle a její rodina nikdy ani nesnili.
V roce 1904 vyhrál medvěd Teddy Bear zlatou medaili, hlavní cenu Grand Prix, na prestižní americké soutěži v St.Louis, kde se během jediného dne prodalo 12 tisíc medvědů.
Mezi lety 1903 a 1907 vyrobí firma Steiff pro celý svět 1,7 milionu svých zvířecích hraček, plyšoví medvědi jednoznačně převažují. V roce 1907 je ušit už miliontý plyšový medvěd značky Steiff.
Čtyři sta lidí je zaměstnáno přímo v továrně, dalších 1800 lidí, převážně znevýhodněných žen a samoživitelek s malými dětmi, kterým Margarete ráda dopřává pracovní příležitost, šije její plyšáky doma. V Giengenu vyroste nová moderní továrna s většími prostory.
Obrovská popularita plyšových medvědů samozřejmě nedala spát konkurenci a plyšáky rychle začaly vyrábět i další firmy. Steiff se proti nekalé, často mnohem levnější plyšové konkurenci pojistil ochrannou značkou „Knopf im Ohr“, tedy knoflík v uchu. Praví medvědi od firmy Steiff mají dodnes v uchu umístěný značkový nýt s logem firmy, a ten vypadá stejně, jako v roce 1904, kdy firma tento ochranný prvek zavedla.
Ve firmě Steiff pracují prakticky všichni členové rodiny, sourozenci Margarete a jejich děti, ale už i děti jejich dětí. V novém století má firma filiálky nejen ve Spojených státech, ale i po celé Evropě, od Portugalska po Švédsko, od Londýna přes Florencii, Amsterodam, Lisabon, Vídeň a další metropole.
Margarete Steiff ze svého kolečkového křesla řídí svou firmu s pomocí svých příbuzných až do poslední chvíle. Umírá náhle 9. května 1909 ve věku 61 let na zápal plic. Firmu dál vedou její synovci v čele s Richardem, následně pak jejich potomci.
Firma Steiff přestála všechny finanční i politické krize 20. století a funguje dodnes ve více než padesáti zemích světa. Během uplynulých dekád Steiff navázal spolupráci s módními značkami (Louis Vuitton, Karl Lagerfeld, Swarowski), propojil se s populárními filmovými licencemi (Disney, Paddington). Firma dodnes zůstala v rodinných rukách. Jak vypadá jejich současná produkce, si můžete prohlédnout zde.
Od roku 2005 je možné v Giengenu navštívit i překrásné „zážitkové museum“ této značky. Hračky firmy Steiff jsou zároveň zajímavou investiční příležitostí, sběratelé po celém světě vyhledávají specializované aukce předních světových aukčních domů ve snaze získat jednoho z nejstarších medvědů této značky do svých sbírek.
V roce 2022 si připomínáme nejen 120. výročí vzniku prvního plyšového medvěda „Teddy beara“, ale též 175. výročí narození Margarety Steiff a 145. výročí narození jejího synovce a následovníka ve vedení firmy, Richarda Steiffa.
Příběh Margarety Steiff je příběhem pevné vůle, trpělivosti, odhodlání, ctižádosti, disciplíny a pozitivního, optimistického přístupu k životu. Žena, která zprvu neměla v životě „téměř žádné vyhlídky“ se stala zakladatelkou jedné z nejúspěšnějších evropských podnikatelských dynastií a jednou z prvních opravdických selfmadewoman. A vůbec první, která svůj skvěle se rozvíjející byznys řídila celý život z kolečkového křesla.
