První hodiny ruské invaze na Ukrajinu byly šokem pro každého z nás. České firmy se z něj však rychle otřepaly a začaly reagovat na novou situaci, zejména ty, které mezi svými zaměstnanci měly a mají Ukrajince. Jejich cílem od počátku bylo nejen pomoci svým stávajícím pracovníkům, ale i jejich rodinám. A to tak, aby podnikatelé neztratili potřebnou pracovní sílu a případně získali další.
Protože, ač leckdo může uprchlickou vlnu z Ukrajiny vnímat jako problém, mnoho českých firem ji vnímá i jako příležitost. Příležitost obsadit pracovní místa, která se jim mezi Čechy léta nedaří udat. V praxi si však firmy stěžují, že naráží na zbytečnou a složitou byrokracii spojenou s příchodem uprchlíků, a na nedostatek ubytovacích kapacit. A stát jim v tomhle směru příliš nepomáhá. Přitom hlavní nápor uprchlíků Česko teprve čeká.
O pracovníky z Ukrajiny je v českém průmyslu a obchodě velký zájem už dlouho. Aktuálně jich české firmy zaměstnávají přibližně 200 tisíc. A to nepočítáme šedou zónu ekonomiky, která v Česku hraje podstatnou roli. Každopádně Ukrajinci výrazně pomáhají vykrýt nedostatek pracovních míst, který dlouhodobě české podnikatele trápí. I přesto je v Česku aktuálně přes tři sta tisíc volných pozic.
Řada firem se proto ještě před ruskou invazí snažila přesvědčit vládu o co největší zjednodušení a urychlení celého imigračního procesu. Nyní už průmyslové svazy po vládě požadují „víza ihned.“ A to pro celé rodiny.
„Firmy tlačí na vládu prostřednictvím různých asociací, především Svazu průmyslu a dopravy a Hospodářské komory. Potřeba ukrajinských pracovníků na českém trhu je velká. Limitem je a bude ubytování nejen pro samostatné zaměstnance, ale především pro jejich rodinné příslušníky,“ komentuje Martin Malo, výkonný ředitel náborové firmy Grafton.
České společnosti nicméně jen nečekají na pomoc státu a většinu agendy jsou schopny zařídit vlastními silami. „My pro ně všechno zařídíme. Pojištění, ubytování, školy, jen potřebujeme vědět, jak postupovat. Uplynuly už dva týdny a nic. Přitom se jedná o vydání jednoduchého pokynu. Ministerstvo vnitra ani nikdo jiný nám k tomu zatím neposkytl žádnou informaci,“ krčí rameny Robert Kiml, šéf Toyota Motor Manufacturing.
Podnikatele v praxi zdržuje i nedostatečná digitalizace a propojenost státních systémů.
„Úřady spolu vůbec nekomunikují, agendy jednotlivých pracovišť nejsou propojené. Když přijdete na úřad práce, cizineckou policii nebo na pojišťovnu, musíte znovu udávat ty samé údaje, které úředníci zapisují manuálně. Když máte velké štěstí, celý proces trvá minimálně dvě hodiny. Jak chce stát zvládnout ten hlavní nápor, který nás teprve čeká?“ ptá se Kiml.
Volno, zálohy a jistota místa
A jak české firmy pomáhá konkrétně? Většina obchodních řetězců, od Alberta přes Košík po Tesco, proplácí svým zaměstnancům, kteří museli odejít bojovat na Ukrajinu, minimálně polovinu jejich mzdy:
„Hledali jsme cestu, jak pomoci rodinám těch, kteří jedou bránit svou vlast – a dát jim jistotu, že nezůstanou bez peněz. Společná shoda byla proplatit alespoň polovinu mzdy, většina obchodů navíc dává 80–100 procent po dobu tří měsíců. A v případě potřeby tento termín prodlouží,“ říká Tomáš Prouza, ředitel Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR.
Zároveň podle něj všichni nabídli volno navíc, aby si ukrajinští kolegové mohli jet vyzvednout rodiny a přátele na hranice a postarat se o ně.
„Těm, kteří odešli bojovat s ruským agresorem, navíc po návratu garantujeme, že je opět přijmeme. Do budoucna počítáme i s větší nabídkou míst pro ty, kdo v Česku hledají bezpečí. A protože jde často o ženy s dětmi, počítáme s navýšením počtu částečných úvazků, podporou dětských skupin a školek a dalších opatření. Podle toho, co se ukáže jako nejpotřebnější,“ pokračuje Prouza.
Pozadu nezůstávají ani čeští výrobci a dodavatelé autoprůmyslu. Pomoc pro své ukrajinské zaměstnance nabízí tři čtvrtiny z nich. Nejčastěji poskytují dopravu, ubytování a zaměstnání pro rodinné příslušníky. Firmy dávají k dispozici i své školky.
„Objevují se i jednorázové dary pro rodiny zaměstnanců, které zůstaly na Ukrajině, aby si mohly koupit to, co je třeba. Nebo je zaměstnancům vyplacena okamžitá záloha až do výše sta procent mzdy,“ říká Zdeněk Petzl, výkonný ředitel Sdružení automobilového průmyslu AutoSAP.
Některé firmy také vyzvedávají válkou postižené rodiny přímo na ukrajinských hranicích. „Od začátku války jsme přepravili 485 osob,“ uvádí Robert Kiml. Několik autobusů vypravil pro rodiny svých ukrajinských kmenových zaměstnanců, kterých má jen v Česku přes 400, také HOPI Holding miliardáře Piškanina. „Je to morální povinnost, lidské minimum,“ říká s lítostí v hlase Piškanin.
„K hranicím se rozjeli i zaměstnanci české firmy Motor Jikov Group. „Dáme jim bydlení, práci, peníze. To je to nejmenší, co pro ně v současné době můžeme udělat. Situace je šílená, zejména pro ty děti,“ říká člen představenstva Tomáš Prášil.
Téměř pět set ukrajinských zaměstnanců má v Česku i firma Continental Automotive, která dodává automobilkám autorádia nebo ovládací panely klimatizací. Se všemi prý o jejich osobní situaci mluvila a snaží se pro ně a jejich rodiny najít řešení.
„Například několika dětem jsme zajistili v Česku operaci nebo jinou akutní zdravotní péči, kterou kvůli válce nemohly doma dostat,“ uvádí Nicola Lukovicsová, tisková mluvčí společnosti. A zdůrazňuje důležitost integrovat rodinné příslušníky do české společnosti.
„V současné době máme otevřené pracovní pozice, které postupně zaplňujeme žádostmi od rodinných příslušníků našich zaměstnanců. Pozice máme otevřeny jak ve výrobě, tak v našich skladech a jsou vhodné i pro ženy. Hledáme také možnosti integrace dětí našich zaměstnanců do českého systému vzdělávání a zabýváme se i otázkou speciálních hodin češtiny jak pro děti, tak pro dospělé.“
